Na dva dny mu zhasl celý svět.
Nevnímal světlo, nevnímal tmu.
Neslyšel, jak se nad ním sklání manželka a pláče.
Když se probudil, zkoušel mluvit, ale nebylo mu rozumět. Vnímal jen dlouhou jizvu na vyholené hlavě a hadičky, které měl všude kolem. Třicet stehů mu zůstalo po operaci. A titanové destičky v lebce.
Nevěděl, jaký je měsíc, jaký je rok. Teprve po čtyřech dnech si vzpomněl, že hraje fotbal.
Právě tehdy se paní Martina odvážila vyjít hlavním vchodem nemocnice v Oxfordu, stoupla si před novinářské diktafony a třesoucím se hlasem řekla: „Dnes si Petr úplně vzpomněl, kde je a kdo je.“
Nevyspané slzavé oči, unavená tvář, duší nepřítomná. Bodyguard, kterého najala fotbalová Chelsea, dovolil jen čtyři otázky.
Zázrak, že hraje dál
Je to přesně 10 let, kdy Petr Čech začal bojovat o život.
A vyhrál!
Vlastně je zázrak, že fotbal hraje dál. „Až zpětně jsem si uvědomil, že jsem se podruhé narodil,“ říkala gólmanská hvězda, když se vrátila k zápasům v Chelsea.
ZÁKEŘNÝ STŘET. Petr Čech, jenž tehdy hájil barvy Chelsea, v souboji se Stephenem Huntem z Readingu.
Teď už se Čech do nejhorších dní v životě vracet nechce, rodinu ty vzpomínky stále příliš bolí. Těžko se tomu divit, protože to byl šílený říjen.
Dovolíte osobní příběh?
Jakmile Čecha odvezli ve vážném stavu do nemocnice v Oxfordu, rozhodl šéf: „Letíš do Londýna. Hned zítra ráno!“
Byli jsme tři čeští reportéři, kteří den co den přešlapovali před nemocnicí Radcliffe Infirmary. Ačkoli jsme si občas připadali trochu jako hyeny, informace o zdraví slavného brankáře patřily k nejčtenějším v historii sportovní žurnalistiky. Bez ohledu na to, jestli se jednalo o bulvární, nebo seriózní média. Přitom se přesně nevědělo, jak zlá je situace.
Ubohý faul, nebo smůla?
Čtyři dny se v Oxfordu prakticky nic nedělo. Nic! Jen kusé informace, povídačky, spekulace a čekání před oprýskaným barákem, který rozhodně nepřipomínal vyhlášenou nemocnici.
U vjezdu fontánka, kruhový objezd a záhonky, na kterých se vršilo napadané listí. I když jsme skoro jistě věděli, že o nic nepřijdeme, děsili jsme se zmizet byť jen za roh, aby náhodou nevyšel ošetřující doktor nebo snad manželka Martina.
Byla to vlastně nuda, ze které si noviny žádaly obsáhlé reportáže.
OBAVY O PETRA. Martina Čechová před nemocnicí v Oxfordu mluví s českými novináři.
Anebo rovnou rozhovor s irským záložníkem Stephenem Huntem, který tu zkázu přivodil. Z utkání v Readingu neuběhlo ani dvacet vteřin, kdy se Hunt vřítil do šestnáctky Chelsea a pravým kolenem udeřil Čecha nad spánek. I dnes jsem si jistý, že to byl zákeřný výpad, ne smůla, jak to později Hunt nazval. Úplně s přehledem se mohl klouzajícímu brankáři vyhnout, nebo dokonce zastavit, k míči měl daleko.
Martina Čechová všechno sledovala v televizním přenosu, ale pravou hrůzu zjistila až v nemocnici. Ještě tři roky poté, když jsme si povídali v povznesené předvánoční atmosféře, se otřásla, když přišla řeč na Huntův faul: „Už na to nechci vzpomínat, strašně jsem se bála. Byl to nejhorší den v mém životě.“
Má štěstí, přežije. Opravdu?
Hunt nedostal ani žlutou kartu, rozhodčí Riley mu jen domluvil. Zato těžce zraněného gólmana popoháněl, ať se co nejrychleji odšourá za lajnu, aby se mohlo hrát dál.
Knokautovaný Čech se ze hřiště odplazil po čtyřech a ještě se pokoušel vysvětlit doktorům, co se mu stalo. V kabině zkolaboval. Snad proto mluvil anglicky, když se probral z bezvědomí.
„Petr měl štěstí, že to přežil,“ prohlásil trenér José Mourinho po zápase a netušil, že předbíhá. K osudové operaci se teprve schylovalo.
Snímek z magnetické rezonance hlavy Petra Čecha po zlomenině lebeční kosti
Naštěstí v Oxfordu, který leží necelou hodinku od Readingu, je nejlepší neurochirurgické centrum v Anglii. I díky tomu zůstal Petr Čech bez následků, vyhrál s Chelsea další dva anglické tituly, navrch Ligu mistrů a před pár dny, už jako hvězda Arsenalu, se zařadil do Guinnessovy knihy rekordů za nejvíce vychytaných nul v Premier League.
„Když byl zraněný, mohl přiletět na slavnostní vyhlášení Sportovce roku. Za rok 2006 skončil šestý a já ho poprvé viděl se slzami v očích. Vrátil se do života a pod silnými emocemi se rozplakal,“ vzpomíná blízký přítel David Trávníček z marketingové společnosti Sport Invest, která Čecha zastupuje.
Jak pípají destičky v hlavě?
Brankář se léčil daleko rychleji, než se předpokládalo. Postupně přestal polykat prášky proti bolesti, začal chodit se psem na procházky a koupil si domů kulečníkový stůl, protože mu chybělo soutěžení. Taky dlouho nesměl řídit auto a neustále pípal v bezpečnostních rámech. Vytáhl pásek, hodinky, vyndal drobné, na boty došlo, ale pořád: píp, píp, píp!
„Holt mám destičky v hlavě a čtyři šrouby v ramenou,“ vysvětloval na letišti svá zranění.
Kvůli pořezaným nervům čtvrt roku necítil levou stranu hlavy, ovšem 19. ledna 2007 už byl zase v brance a chytal proti Liverpoolu.
Čert vem chyby, které se mu občas přihodily a přihodí při centrovaných míčích. Kritici tvrdí, že už není tak precizní jako před úrazem. Že hůř vidí. Že má horší orientaci. Že se bojí osobních soubojů.
„Vím, že to není pravda, ale nebudu jim to vymlouvat. Nepřesvědčil bych je. Já myslím, že jsem se vrátil ještě silnější,“ reagoval v klidu.
Silnější a s ochrannou helmou, kterou musí nosit do konce kariéry. Lékaři mu několikrát zopakovali, že bez ní by příliš riskoval: „Nic dalšího mi zdůrazňovat nemuseli.“
Jednání o helmě však nebylo pro citlivé povahy. A to nemluvíme jen o tom, že fotbal musel dát nezvyklé ochranné pomůcce povolení...
Cukání kvůli helmě a kadeřník
Novozélandská firma Canterbury přišla s řešením, má letité zkušenosti s ragbisty. Jenže Chelsea chtěla firemní logo začernit. „V tom případě máte smůlu,“ vzkázali ragbisté.
Cukal se i klubový sponzor Adidas, který prakticky hned zahájil vývoj vlastní helmy.
„Bylo to nekompromisní ze všech stran, naštěstí všechno přebil jediný správný argument: Petrovo zdraví,“ vzpomíná Trávníček.
NAVŽDY S HELMOU. Petr Čech se po děsivém zranění dokázal vrátit do velkého fotbalu. Jen až do konce kariéry nesmí odložit helmu. Riskoval by příliš.
Z helmy se nestal jen nový reklamní nosič, ale hlavně poznávací znamení. Je symbolické, že právě po deseti letech přišel Čechův e-shop s nabídkou speciální zimní čepice, která helmu imituje.
„Já si na helmu zvykla hned, zato Petrův kadeřník byl dlouho nešťastný. Není vidět jeho práce,“ říkala Martina Čechová s pousmáním.
To všechno kvůli 14. říjnu 2006.
