Čech: Až se vrátím, bát se nebudu

Londýn, Praha - Za tři měsíce jsem zpátky, slibuje brankář Petr Čech. "A udělám všechno pro to, abych se vrátil ještě silnější a lepší." Šestnáct dní po fraktuře lebky se fotbalový brankář dál cítí unavený, bere léky, během dne musí často odpočívat, ale uzdravuje se. Možná brzy odjede na dovolenou, aby zapomněl na to, co se stalo. Pak začne rehabilitovat a zlehka trénovat.

"Až se do branky vrátím, doufám, že Chelsea bude s velkým náskokem na prvním místě tabulky a pořád se bude prát o úspěch ve všech čtyřech soutěžích," řekl český gólman, když poprvé promluvil pro veřejnost. Seděl v tréninkovém centru Chelsea a na sobě měl brankářský dres s číslem 1. Tvářil se jako dřív, mluvil zřetelně a spisovně, párkrát se usmál.

Petr Čech ve
video reportáži

Je vůbec možné, abyste se vrátil v ještě lepší formě? Copak jste nebyl v té životní?
Nevím, jestli byla životní, vůbec se mi nelíbily góly, které jsem dostal s Aston Villou a Charltonem. Ale s výkony jsem spokojený byl, protože po letní operaci ramen jsem nevěděl kdy a v jaké formě se vrátím. Jestli nebudu horší. A nebyl jsem. Fotbal mi přinášel radost, vychutnával jsem si každou minutu.

Teď vás čeká další těžký návrat. Nebudete se bát? Napadají vás myšlenky, jaké to asi v brance bude?
Debatovali jsme o tom s brankářským kolegou Carlem Cudicinim, kterému se v zápase s Readingem stalo něco podobného. Byl v bezvědomí, zapadl mu jazyk. Vyzvídal jsem, jestli cítí, že by se měl v brance bát. Shodli jsme se, že strach by přijít neměl, protože si na to nepamatujeme. Právě to by nám mělo pomoct, abychom se v brance nebáli.

Už týden jste z nemocnice doma. Co vás zatím nejvíc limituje? Jaké máte potíže? Hlavně mě bolí hlava. Někdy jsou to šílené bolesti. Jsou pasáže, kdy zabere prášek, ale jinak musím hodně odpočívat, aby se mi ulevilo. Když se chci projít, nadýchat se čerstvého vzduchu, vydržím tak půl hodiny, a pak energie odejde. Musím domů sednout si nebo si zdřímnout. Tělo je pořád hodně unavené.

Co děláte nejčastěji? Díváte se na televizi, surfujete po internetu?
Nejvíc spím a užívám si čas s manželkou Martinou a naším labradorem Maxem. Někdy koukám na televizi nebo si pustím pěkný film, ale nevydržím u toho dlouho, protože to unavuje. Záleží, jakou mám náladu. Když se cítím hůř, v rychlosti si přečtu výsledky na internetu a jdu si lehnout.

Co říkají lékaři průběhu léčení? Jde všechno podle jejich představ?
Musím zaklepat, zotavuju se velice rychle. Za první týden jsem udělal obrovský pokrok. Všichni ale vědí, že se nic nesmí uspěchat. Doktoři vědí, co mají dělat. Připraví mi program, kterého se budu držet, abych si zbytečně neuškodil. To by bylo to poslední, co teď potřebuju. Věřím, že si hlavně odpočinu, zapomenu na ten nepříjemný zážitek a vrátím se zpátky. Pomalu začnu s rehabilitací, nastoupím cestu návratu a doufám, že to dobře dopadne.

Nyní budete mít spoustu volného času. Jak ho budete trávit? Pojedete na dovolenou?
Zatím musím počkat na koncilium lékařů, které se sejde v nejbližších dnech a určí můj další program. Ale dovolená je jedna z možností. Uvažujeme, že s Martinou pojedeme někam pryč. Je pro mě dost složité sledovat každý den v televizi nějaký zápas. Sedím doma, sotva se hýbu a koukám na kamarády, jak bojují o tři body. Přitom vím, že tohle bude ještě minimálně tři měsíce pokračovat. Dovolená může být dobrá forma relaxace, zapomenu na fotbal, načerpám energii.

Kdy vlastně plánujete, že se poprvé postavíte do branky?
Tři měsíce nemůžu, to uspíšit nejde. Nejdřív se musí zahojit operovaná kost. A jakmile mi doktoři řeknou, že je všechno v pořádku, věřím, že už to nebude dlouho trvat.

Kdy jste si začal uvědomovat, že se mohlo stát ještě něco horšího? Podle lékařů jste bojoval o život.
Já vlastně neměl čas si to uvědomit. Když jsem se osmačtyřicet hodin po úrazu probudil, už bylo po operaci. Všichni mi vysvětlili, jak se věci mají, a nebyl čas přemýšlet, jestli mohlo být ještě něco horšího.

Nenapadlo vás v nemocnici, že byste třeba už nikdy nemusel chytat?
Když jsem se potom dozvěděl, co se stalo, napadlo mě to. Ale doktor mi vysvětlil, že pokud se ta kost bude hojit dobře, měl bych se v pořádku vrátit do branky. Řešit jsem to nemusel. Ale kdybych se probudil a řekli mi: Tak si tu odlež pár měsíců a pak skončíš!, bylo by to pro mě hodně složité. Fotbal hraju odmalička, dostal jsem se hodně daleko a teď kdyby se to ve čtyřiadvaceti zaseklo. Teď, kdy kariéru vlastně začínám. Ještě můžu hrát deset, dvanáct let. Klidně patnáct. No, bylo by to složité, ale život a zdraví jsou přednější, s těžkým srdcem bych konec musel akceptovat.

Co nebo kdo vám na začátku nejvíc pomohl?
Musím přiznat, že nejvíc mi pomohl pobyt v nemocnici. Starali se tam o mě profesionálové. A pak mi pomohla manželka Martina. Byla se mnou čtyřiadvacet hodin denně. Pro ni musely být první dny utrpením.

Dokážete se vžít do jejích pocitů?
Ani moc ne, nikdy se mi nestalo, že bych se musel o někoho takhle starat. Každý den, každou minutu se dívat, jak je tomu druhému špatně, jak se jeho stav pomalu zlepšuje. Je obdivuhodné, že to dokázala vydržet. Vidět manžela, kterého miluje, v takovém stavu. Muselo to být obrovské vypětí. Ale ona je hodně statečná, takže to na ní ani nebylo vidět. Hodně mi to pomohlo. Věděl jsem, že když budu potřebovat, ona je vedle mě. Děkuju.

Pamatujete si první slova, kdy jste se probudil z narkózy? Prý jste mluvil anglicky.
Nepamatuju si to, ale ví to Martina, protože stála vedle mě. Nemohl jsem ani mluvit, protože jsem měl v puse trubičku na dýchání. Bylo prý na mně vidět, že vůbec nevím, kde jsem a co se stalo. Nebylo to mluvení, ale spíš divení, byl jsem zmatenej.

Když za vámi dva dny po operaci přišli spoluhráči z Chelsea, byli překvapeni, že si s nimi hned povídáte o fotbale. Chybí vám fotbal hodně?
Opravdu hodně mi bude chybět až se můj stav zlepší. Momentálně jsem rád, že můžu odpočívat. Ale fotbal je celý můj život a kolikrát se neumím bavit o ničem jiném. Na fotbal nezanevřu, mezi životními hodnotami stojí skoro na nejvyšším stupínku, po rodině a manželce.

Ale jste skoro bez vlasů. Jizva po operaci je hodně vidět.
Doufám, že mi vlasy hodně rychle dorostou, ale jinak jsem šťastný, že se mi ve všech ohledech daří pořád líp a líp.

Jak vám pomáhají vzkazy od fanoušků?
Jsem vděčný za podporu od každého. Od trenéra, spoluhráčů, fanoušků Chelsea i jiných klubů. Posílají mi přání, ať se brzo uzdravím, že mi drží palce. Byl to motor, co mě hnal dopředu. Věděl jsem, že s takovou podporou to můžu dokázat.

Utkvěla vám některá přání v paměti?
Vesměs to byly dárky, kartičky s obrázky, v češtině i v angličtině. Chodila jich spousta a já byl rád. Taky se ozvali brankáři, moji kolegové. To potěší dvojnásob. Dostal jsem dopis od gólmanů z Portsmouthu, napsal mi Ricardo, který chytá ve Sportingu Lisabon, taky Shay Given z Newcastlu mi poslal textovku. Hodně pro mě znamená, protože on je také zraněný a ví, jak se člověk asi cítí. Byl jsem šťastný, když se ozval.

Týden po vašem zranění došlo také v české lize k vážnému úrazu. Kladenský útočník Dave Simpson upadl do bezvědomí po souboji s protihráčem Kaufmanem.
Shodou okolností jsem to viděl v televizi. Když se tohle stane, je to vždycky tragédie. Byl to vzdušný souboj, při kterém se může stát cokoli. Tohle se ve fotbale prostě stane mockrát. Ale poslední dobou toho bylo nějak víc.

Mimochodem, svůj osudný střet se Stephenem Huntem už jste viděl?
Jednou v televizi a překvapilo mě to. Myslel jsem si, že se mi ten úraz stal na druhé straně hlavy, což jenom dokazuje, že si nic nepamatuju.

A co si o tom incidentu myslíte?
Nechci o tom mluvit, protože je to pro mě složité. Navíc klub ještě celou tu záležitost řeší.

Marod Čech hlídal psa Robbenovi, o žalobě nemluví

P r a h a (jap) - Povídal si se svým klientem Petrem Čechem hodiny a hodiny, když ho v pátek poprvé od operace lebky navštívil. "Ale ani jednou se naše řeč nestočila na to, jak by Petr eventuálně potrestal Stephena Hunta," říká manažer Pavel Zíka ze společnosti Sport Invest.

Takže o žalobě neuvažujete? Nebyl by to první případ, kdyby se ostrý faul dostal k civilnímu soudu.
Vůbec jsme se o tom nebavili. I když já tvrdím, že všichni hráči v Premier League jsou na takové fotbalové úrovni, že by v podobném okamžiku Petra nezranili. I Hunt se mohl vyhnout, zabrzdit, nadskočit.

On přísahá, že to neudělal úmyslně.
V sobotu na Spartě vletěl brněnský brankář Lejsal pod nohy Lustrinellimu, který ohleduplně nadskočil. Byl to podobný případ jako Hunt. Záleží na Huntově svědomí, ale troufám si říct, že ho bude tížit dlouho.

Jenže zatímco Hunt může bez problémů hrát, protože ho anglická federace nepotrestala, Čech je na tři měsíce vyřazený. Opravdu to nesvádí k žalobě? Federace má na své rozhodnutí plné právo, co si myslím já, není až tak důležité. Já nejsem anglická federace, nejsem ani disciplinárka.

Ale...
Kdyby bylo zapotřebí a Petr se tak rozhodl, tak Chelsea i naše společnost mají dostatečně kvalitní právníky. Ale je to velmi předčasné. Petr se o ničem takovém nezmínil, bavili jsme se spíš o jeho budoucnosti.

A v té vidíte co?
Návrat na branky v plné parádě. Jestli v lednu, nebo v únoru, to už je jedno. Petr mě znovu přesvědčil, že není jen skvělý fotbalista, ale i skvělý člověk. Strávil jsem v jeho domku na předměstí Londýna krásný den. Bylo na něm znát, jak se mu ulevilo.
Bavili jsme se o fotbale, s manželkou mi ukazoval, jak zkrášlili zahradu, hlídali jsme dva psy. Kromě jejich Maxe si k Petrovi odložil pejska i spoluhráč Arjen Robben.

Nebyla to pro Petra moc velká námaha? Sám říká, že nemá energie na rozdávání, musí hodně odpočívat, pořád ho bolí hlava.
Každý den se zlepšuje. On sám ví, že ho čeká složitý režim. Když měl v červnu operovaná ramena, vrátil se dvakrát rychleji, než byl reálný odhad. Ale tenhle úraz se uspěchat nedá. Pokyny lékařů se musejí dodržovat přísněji, tři měsíce jsou dané.

ČECH NA NÁVŠTĚVĚ CHELSEA. Dva týdny po operaci hlavy navštívil fotbalový brankář Petr Čech spoluhráče z Chelsea na tréninkové základně klubu. V popředí se nechává masírovat Didier Drogba. (29.10.2006)