Ten dres s jedničkou na zádech nemohl najít ani jeden z nich: "Děti mi ho někam zašantročily," omlouvali se. Nakonec s památkou na kamaráda z Chelsea přišli.
A co takhle zapózovat, pánové? "Dělej! To už se ti nikdy nestane, že by tě chtěli vyfotit v Čechínově dresu," zavelel klávesista David Šmídt.
Zpěvák Honza Žampa odložil péřovou bundu i čepici, zkusil dres přes hlavu a pak smutně prohodil: "Já se do toho nevejdu. A pokud jo, budu vypadat jako potápěč."
Sportovec roku jinýma očimaSeriál deníku MF DNES vám představí elitní desítku z ankety Sportovec roku. Nikoliv však očima sportovců, ale pohledem jejich přátel a pomocníků. O Petru Čechovi, jenž skončil v anketě na pátém místě, mluví členové skupiny Eddie Stoilow. |
Když měla skupina Eddie Stoilow nedávno koncert ke svým 10. narozeninám, její nejslavnější člen chyběl. Bubeník Petr Čech je v Japonsku na mistrovství světa klubů. Ne, tohle nebyl obyčejný rozhovor o obyčejném muži. Mluví se tu s ironií, v nadsázce a samozřejmě v hudebním žargonu.
Pánové, když se před vámi Petr Čech objevil s paličkami v ruce, co jste si pomysleli? Nebáli jste se amatéra?
Žampa: Hrozně.
Šmídt: Já vůbec. Ono to přišlo tak rychle, že jsme neměli čas to řešit. Najednou se otevřely dveře a Čechíno byl na zkoušce.
Žampa: On je soudnej chlap, a kdyby věděl, že to nedá, tak ani nepřijde. O koncertování ani nemluvě. Jenže na první pohled bylo vidět, že má přirozený groove, že mu to šlape. Pro nás to bylo naopak pozitivní, protože kapelu držel pokupě. My už si občas hrajeme na mazáky, zato s Petrem nám to matematicky zařezávalo.
Šmídt: Stejně to bylo zvláštní. Celý život jste zvyklí na svého bubeníka, najednou se otočíte a za bubny sedí Čechíno. Říkal jsem si: Sakra, posledních deset let toho chlápka vídám v bedně před sebou a teď jeho velká hlava vykukuje zpoza bubnů.
Nechci si hrát na znalce, ale když jste během mistrovství Evropy měli společný koncert ve Vratislavi, pořád mi nepřišel jako velký rocker. Seděl za bubny spíš prkenně.
Šmídt: Logicky zatím nemůže být tak dobrý jako bubeníci, kteří dřou celý život. Ale nepodceňujte Petra, lepší se každým dnem.
Žampa: Proniká do toho, uvolňuje ramena i hlavu, bude v pohodě. Nedivte se, člověk nemůže být rocker, když se soustředí na každý úder. Čechíno je rocker v bráně. My bychom v ní byli zatáhlí, zadky stažené, on je v rukavicích suverén.
VZPOMÍNKA NA TRIUMF V LIZE MISTRŮ. Nejprestižnější klubovou soutěž světa ovládl Petr Čech v dresu Chelsea letos na jaře. Stal se hrdinou penaltového rozstřelu.
Už vás pozval na Chelsea?
Šmídt: Zval nás, ale my nejsme velcí fotbaloví znalci.
Žampa: Kdybychom byli, tak by harmonie mezi námi možná nefungovala tak dobře. Co říkal Drogba? Co Torres? Ne, my spolu vůbec neřešíme fotbal, zato muziku pořád.
Šmídt: Pro Čechína je to s námi dobrý relax, zapomene.
Žampa: Klasická lobotomie.
Triumf v Lize mistrůChelsea slaví i díky Čechovi
  HRDINOVÉ CHELSEA. Brankář Petr Čech a útočník Didier Drogba si užívají triumf v Lize mistrů. |
Stejně nevěřím, že byste téma fotbal vynechávali úplně.
Šmídt: Vzpomínám si na jedinou výjimku. Když v květnu vyhrál Ligu mistrů a objevil se na skok v Praze, zašli jsme na společnou večeři. Celý večer se zvrhnul a mluvilo se jen o penaltách.
Žampa: To bylo psycho. Euforie z nás prýštila, tak jsme se ptali jeden přes druhého.
Šmídt: Petr nám vyprávěl, jak celý týden před finále řešil jen to, jak hráči Bayernu kopou penalty. Vracel se klidně o osm let zpátky. Všechny si načetl a pak je vychytal. Říkal nám, že se rozhoduje i podle toho, jaký pohyb rukou střelec udělá. I díky tomu prý pozná, kam kopne a jakou razancí.
Ono může být celkem užitečné mít v kapele bubeníka s tak slavným jménem, ne?
Šmídt: Myslíte marketingově? Logicky jo, ale my Čechína nelanařili. Prostě se s námi domluvil na jedné zkoušce, to byl celý začátek. Pak jsme se plynule propojili. Nebyla v tom žádná křeč, žádný marketing, žádný hloupý oslí můstek, jak být slavný.
Žampa: My si za svou muzikou stojíme, ať jsme s Čechínem, nebo bez něj. To, že se naše muzika líbí i Petrovi, je o to lepší. Přece jen nejsme žádné rychlokvašky, na svém jménu makáme deset let.
Šmídt: Pamatuješ, jak nám přišel monitoring až z Tibetu, když jsme s Petrem měli koncert v Rock Café?
Žampa: No jasně! To si takhle jdeme s Davidem zaběhat do posilovny, když k nám přistanou zprávy až z Tibetu. Že prý pár jaků už ví o tom, že Čechíno hrál s Eddie Stoilow. Petr nám sám napsal: Tak pánové, už to ví šedesát zemí světa! Tak jsme najeli na Google a přečetli si články i v malajštině. Tibet, Čína, Grónsko...
Šmídt: V tu chvíli si člověk uvědomí, že on je opravdový fotbalový fenomén. Zato my jsme jen muzikanti z Prahy, kteří hrají hlavně pro radost.
Sportovec rokuPořadí jednotlivců 1. Barbora Špotáková |
A co zájem médií? Vnímáte ho?
Šmídt: To pro nás bylo překvapení. Přijdete na pódium, rozsvítí se sál, kamery a vy si najednou připadáte jako v prodejně lustrů.
Žampa: V Rock Café obsadili novináři prvních pět řad a já si kvůli bleskům z foťáků připadal jako uprostřed bouřky. Tohle není v harmonickém souladu s hudbou.
Šmídt: Věnujete se tomu, co se děje kolem vás. Hudbu to narušuje, ale už to naštěstí opadává.
Z toho všeho mi vychází, že je Petr celkem talentovaný?
Šmídt: Je zvyklý na dril a talent má taky. Fakt se do toho zažral, maká a je to cítit. Dokonce si do songů přidává i vlastní věci. Poslední Čechínova finesa je basmati break.
Prosím?
Žampa: To je rána na jiném místě, než by měla být. Bubeníkův originální přechod mezi pasážemi. Vymyslel svůj vlastní a má to koule.
Šmídt: Říkáme tomu basmati podle rýže. Jako bychom si řekli: Teď na ten buben vysypeme rýži, ta se všude rozprskne a bude to mít efekt. Z Petra může být výborný bubeník. Jeho talent možná dokumentuje den, kdy jsme točili klip k Piano Piece. Byl to víkend, kdy Čechíno zrovna přijel do Prahy, a my mu dali vědět, že točíme.
Žampa: Nákladní nádraží Žižkov, sklad, špína, prach. Industriální ambient. A on si sedl do toho špinavého prostředí a bušil do bubnů jako profík. Je to prostě pankáč.
Petr Čech v Českém domě ve Vratislavi předvedl, jak mu to jde za bicími.
Pankáč? Petr je přece v civilu distingovaný.
Žampa: Dneska už pankáč neznamená číro na hlavě a sjetý frajer na zemi, v mých očích je pankáč všemu otevřený člověk. Jako Petr. Prostě se rozhodl naučit se na bubny a dokázal to. On to prostě seká. Ale bacha, my kolem něj nevlajeme, sami máme podobné nasazení jako on. Jsme workoholici, takže je to vyvážené.
Šmídt: Možná mu to vyhovuje, že jedeme stejnou rychlostí.
Ale on s vámi moc často nezkouší, ne?
Šmídt: Moc ne, dře doma. S ním je to těžké. Když sedne na letišti v Praze, hned volá: Jsem tady, může být za hodinu zkouška? Sejdeme se, vyprávíme si vtipy, potom si na zahřátí dáme Nirvanu, pak naše songy a jdeme domů.
Žampa: Na tom je hezké, jak je všechno neplánované. Děláme to bez nějakého afektu nebo vypočítavého tlaku. On má tak narvaný diář, že se dá těžko něco plánovat. My třeba rozehrajeme koncert a on se najednou ozve, že zrovna přistál: Kluci, jsem tady, mohl bych se přidat? Za hodinu už sedí na pódiu a publikum i nás to hrozně fackuje.
Fackuje?
Žampa: Příjemně překvapuje. Čechíno s námi ve vteřině splyne a není v tom žádná estráda nebo křeč.
Šmídt: Mimochodem, v našich koncertních plánech Petr figuruje pořád.
Žampa: Je naprosto regulérním členem kapely, jenom pan Abramovič (vlastník Chelsea) a diář nám to společné hraní trochu znesnadňují.
Šmídt: Nevadí, my si i tak poradíme. Pamatuješ, jak jsme hráli v létě na fesťáku u Prahy? Petr nechtěl být v zákulisí, ale s námi na pódiu, ačkoli měl hrát jen chvíli.
Zahrabal se na sedátko mezi bongistu a bubeníka.
Žampa: Seděl pokorně za bongem a čekal, až na něj přijde řada. Fakt je to srdcař a pořád se zlepšuje.
V přilbě jste ho bubnovat nenutili?
Žampa: Bavili jsme se o tom, ale ten nápad jsme nakonec zavrhli. Sám Petr říkal: Přilbu si vezmu, až na mě z hlediště začnou lítat rajčata a brambory. Tak jsem opáčil, že bych si ji když tak půjčil já, protože přece jen stojím ještě před ním.
Šmídt: Pár lidí nám říkalo: Hele, a proč Petr nenosí na koncertech přilbu? Protože si myslíme, že je to potupné a hloupé. Právě to by byla estráda a kalkul. Přilba patří na hřiště. My chceme hrát a ukazovat muziku, ne dělat nějakou lacinou show.
