Podle předního ekonoma Petra Zahradníka, člena Národní ekonomické rady vlády (NERV), to není způsobeno jen výjimečností Rosického talentu: "Je to i znak toho, jak český fotbal ztratil na kvalitě."
Může být v české lize v dohledné době zopakován přestup za stejnou či vyšší sumu, než která byla vyplacena za Rosického?Čistě ekonomicky vzato, určitě ano. Když se díváme na přestupové hodnoty v zahraničí, tak ceny za velké hvězdy – přestože je krize kapánek přizemnila - stále nominálně narůstají. Fakt, že se v Česku přestup srovnatelný s tím Rosického v budoucích pěti letech pravděpodobně neuskuteční, je způsobeno výlučně tím, že český fotbal za tu dobu ztratil na kvalitě. To znamená, že není schopen vyprodukovat hráče, kteří by vyvolali ve špičkových zahraničních klubech takový zájem, aby za ně daly skutečně velké peníze.
Velké téma o deseti letech Tomáše Rosického, které uplynuly od jeho přestupu ze Sparty do zahraničí, čtěte
v pondělním vydání deníku
MF DNES v příloze Sport.
Je vůbec reálné takové hráče vyprodukovat?
Skutečnost, že se tak až dosud nestalo, se dá vnímat jako hluboká sonda do toho, jakým způsobem český fotbal sumy za Rosického a další hráče z generace kolem Eura 2004 a mistrovství světa 2006 reinvestoval. Nakládal s těmito penězi špatně a v přímém důsledku toho nemohly být vysoké přestupové sumy zopakovány.
Jak se s těmi penězi mělo nakládat?
Určitě měly být investovány do výchovy a stabilizace hráčů. Mám ale pocit, že ve fotbalovém Česku je velice silná potřeba návratnosti za každou cenu, takže se kluby zbavují hráčů za půl nebo jedinou sezonu bez dlouhodobější koncepce. Z tohoto pohledu mě teď příjemně překvapila Plzeň, která úspěšný kádr nerozpouští, ale naopak hovoří o zajímavých posilách. A mohu-li říct odstrašující příklad, pak je to samozřejmě Slavie: způsob, jakým promrhala stovky milionů, je neskutečný.
Kluby ale mnohdy prodávají, protože si říkají "každá koruna dobrá". Není to aspoň zčásti ospravedlnitelné?
Je otázka, co kluby sledují. Zjednodušeně řečeno: pokud fotbal vnímají jako dobytčí trh a chtějí levně koupit s tím, že za půl roku s nějakým ziskem prodají, tak budiž. Na druhou stranu, fotbal by neměl být pro majitele klubů primárně jen na to, aby v něm točili peníze. Měli by mít koncepci a perspektivu a k tomu je třeba stabilizovaná ekonomická základna.
Má ji v Česku někdo?
Dobře to dělají Teplice. Mají silného majitele, proto nepotřebují prodávat za každou cenu. Ostatně, výroky teplického šéfa Hrdličky o tom, že nynější podíl za přestup jejich bývalého hráče Džeka z Wolfsburgu do Manchesteru City je pro klubový rozpočet jen sladkým bonbonkem, jsou mi velmi sympatické.
Sumy, které zahraniční kluby za posily dávají, ovšem také mnohdy způsobují zadlužení, což je obecně ve fotbale velký problém.
Souhlasím. Pokud personální politika generuje dluhy, je to jepičí a neudržitelná strategie. Pak jsou tu ale extrémně bohatí majitelé klubů v Anglii či Španělsku, pro které je fotbal víceméně hračkou a není pro ně až tak směrodatné, zda jim bude vynášet. Tito lidé nehledí na korunu a jsou schopni dělat velké přestupy za velké peníze.
Dejme tomu, že by tyto velké peníze mohli dát i za hráče z Česka. Jsou ale tak obrovské částky vůbec ještě mravné?
Když se podíváme do Hollywoodu na ceny, jaké dostávají herci za hlavní roli ve filmu, jdeme v cenách ještě o nulu výš. Chci tím říct, že je velice těžké posuzovat v této otázce mravnost. Jestli je někdo – a doufejme, že mluvíme o svéprávné osobě - ochotný dát vlastní peníze, tedy ne peníze z kapes daňových poplatníků, pak je to jeho soukromý byznys. A v takovém případě se mravnost zřejmě zužuje pouze na jeho vlastního svědomí ovlivněné například tím, zda mu vynaložené investice přinesly efekt.
