Na dřevěném stole u pokladny v areálu žirovnického fotbalového stadionu se třpytila trofej pro vítěze Perleťového poháru.
Jedná se o druhou verzi trofeje, jež mezi týmy koluje už od padesátých let.
Kolem ceny pro vítěze nejstaršího fotbalového turnaje v republice prošel v sobotu odpoledne každý, kdo si kupoval vstupenku.
Když národní tým Bahrajnu, jenž se kromě Dukly Praha a Vysočiny Jihlava zúčastnil 85. ročníku turnaje, dohrál svá dvě utkání, fotbaloví reprezentanti se společně s českým trenérem Miroslavem Soukupem vydali kolem trofeje k autobusu.
O vítězi poháru ještě rozhodnuto nebylo, ovšem trenér Soukup poprosil: „Můžeme se u něj alespoň vyfotit? Říkal jsem klukům, že to je nejstarší pohár u nás.“
Skupinka několika mládenců v soupravách s logem Bahrajnu zapózovala u ceny pro vítěze. „Cvak, cvak,“ zazněly fotoaparáty.
Pak si pohár ještě zblízka prohlédli a zase jej vrátili zpět na své místo, kde v sobotu čekal na svého budoucího majitele – Duklu Praha.
Vysoké HDP, ale bídné zázemí
Bahrajn je ostrovní stát v jižní části Perského zálivu. Kousek přes moře sousedí s Katarem a Saúdskou Arábií. A od České republiky je vzdálen přibližně pět tisíc kilometrů.
Již druhým rokem trénuje tamní národní tým český kouč Miroslav Soukup. Muž, jenž dovedl před jedenácti lety českou dvacítku ke stříbru na světovém šampionátu.
Byl to tedy on, kdo chtěl, aby reprezentanti Bahrajnu strávili dvacet dní v Česku (nejprve ve Františkových Lázních, poté v Nymburce): „V Bahrajnu je teď přes čtyřicet stupňů, tam se nedá trénovat dvakrát denně. A Rakousko i Německo by bylo dražší. Zato tady známe prostředí i trenéry.“
Podíváte-li se na seznam států podle HDP na obyvatele, ostrovní země s více než 1,2 milionu obyvatel je v žebříčku na 17. místě na světě, tedy hodně vysoko.
Avšak podmínky pro fotbal zdaleka neodpovídají finanční vyspělosti země. Soukup popisuje: „Je tam pouze deset ligových týmů, hřiště nejsou ideální, máme pouze tři stadiony, na nichž se hraje celá liga.“
Schází tam i běžné vybavení sportovního areálu, na které jsme zvyklí z Evropy. „Většina klubů nemá vlastní posilovnu, natož nějakou regeneraci. Maximálně mají malý bazének se studenou vodou, do toho nasypou led, takže alespoň nějaká regenerace,“ vykládá.
Drtivá většina jeho svěřenců jsou navíc amatéři. Přes den chodí do práce, tréninky mají po večerech. „Jako u nás ve třetí lize,“ říká.
Ve svém týmu tak má český trenér chlapy, kteří pracují na úřadech či jako policisté.
Už jen proto, že Bahrajn je malá země, nominace hráčů pro reprezentaci probíhá z velmi úzkého výběru. „Mužstvo vybíráme třeba jen z šedesáti kluků,“ nastiňuje.
Tréninky po krátké modlitbě
Navzdory tomu, že stadionů mají v Bahrajnu k dispozici málo, v jednom to přece jen svou výhodu má: 52letý fotbalový trenér má fotbalisty neustále na očích.
„Na jednom stadionu se během jednoho dne hrají třeba dva zápasy,“ popisuje. „Nebo když se chci podívat na tréninky, tak to objedu rychle. Ostatně z jedné strany ostrova na druhou to máte čtyřicet kilometrů, všechno je blízko.“
Statistiky uvádí, že přes osmdesát procent populace Bahrajnu tvoří muslimové, a tak pochopitelně i mezi hráči jsou vyznavači islámu.
Náboženství však práci Soukupovi nikterak nekomplikuje: „Všechno se dá uzpůsobit. Modlení trvá pět až sedm minut, nikoho to neomezuje. Kluci se pomodlí – a jdeme trénovat. Nebo když je zápas, tak se pomodlí o poločase.“
Mezi základní pilíře islámu patří ramadán, který je v devátém měsíci islámského lunárního kalendáře.
Každý rok ramadán připadá na jiné období. Například letos byl v termínu od 16. května do 14. června. Během ramadánu se muslimové postí od úsvitu do západu slunce. Fotbalový kouč z Prachatic přibližuje: „Oni se na ramadán těší stejně jako třeba my se těšíme na Vánoce. Berou to pozitivně. Není to tak, že by pro ně bylo negativní, že nebudou pít a jíst.“
V období ramadánu tak trenéři musí posouvat tréninky. Stává se, že trénují až v noci. „Uzpůsobujeme začátek tréninku podle toho, kdy můžou jíst. Takže když zapadá slunce v šest večer, tak se po šesté mohou najíst. Poté mají velké modlení a scházíme se třeba v devět,“ praví Miroslav Soukup.
Pokyny uděluje i v arabštině
Pro něj to není první trenérské angažmá v cizině. Reprezentaci Egypta do 20 let dovedl na mistrovství světa v roce 2009 do osmifinále. S národním týmem Jemenu si zase v roce 2014 zahrál skupinu na Gulf Cupu čili Poháru Perského zálivu.
Již před jmenováním na trenérskou pozici v Bahrajnu tak měl zkušenosti se zeměmi, kde se hovoří arabštinou. „To pochytíte,“ povídá nyní o semitském jazyce.
Dokonce už tu a tam svým svěřencům uděluje pokyny v jejich rodném jazyce. „A máme tady asistenta trenéra, který umí perfektně jak arabsky, tak anglicky, takže případně překládá on,“ nastiňuje komunikaci Soukup.
Domluva může být překážkou jen u individuálních pohovorů, kde je třeba širší slovní zásoba. „Vnímám trochu handicap v tom, že s hráči, kteří se nedomluví anglicky, si nemůžeme sednout a promluvit s nimi více osobně v jejich řeči,“ přiznává Soukup, načež vzápětí připojí: „Takových sedmdesát procent hráčů ale umí anglicky slušně.“
Soukup má za sebou v Bahrajnu dva roky. Loni v listopadu postoupil s týmem na mistrovství Asie, které se uskuteční v lednu 2019 ve Spojených arabských emirátech.
Smlouvu má do konce šampionátu. Pokud postoupí ze skupiny, mohl by dostat další kontrakt. „Uvidíme, co s týmem za půl roku ještě uděláme,“ pravil Soukup v Žirovnici a ještě prohodil: „Mimochodem co by některé kluby za takový areál, jako je tady, v Bahrajnu daly.“
