„Nevím, který příběh vybrat jako první. Umět tak psát, pustím se ještě po letech do knihy, ve které by všechno bylo. Mistrovství světa dvacítek. Stříbro pro Česko. Vrchol kariéry.
Postup do finále proti Argentině, to byl malý zázrak. Nebo velký? Odlétali jsme do Kanady, aniž by se od nás cokoli čekalo. Už ve skupině jsme měli pohořet. Na Argentinu jsme dosáhnout nemohli, vyhrála přece jihoamerickou kvalifikaci. K tomu Severní Korea, vítěz asijského mistrovství, s perfektně organizovaným týmem. Na závěr nevyzpytatelná Panama. Slyšeli jsme při odletu: Když dvakrát remizujete, bude to fajn.
Čeští fotbalisté do 20 let, stříbrní medailisté z MS v roce 2007
My opravdu dvakrát remizovali a na závěr porazili Panamu, což nám zajistilo druhé místo a postup do osmifinále. Během turnaje jsme zažili snad všechno, co se zažít dalo. Dlouhé přesuny, podivné kulisy. Dva první zápasy v Ottawě na ragbyovém stadionu. Ještě dva dny před výkopem nebylo hřiště hotové, do umělé trávy dosypávali granulát. Jako jediní jsme hráli v Montrealu pod střechou, protože nešla roztáhnout. Taky jsme letěli na osmifinále přes celou Kanadu, ve Victorii byl tříhodinový časový posun.
Dneska už se tomu směju. Skupinu jsme zvládli, pak Japonsko na penalty, Španělsko na penalty. Neskutečný příběh. Hodí se připomenout, že Španělé byli čtyři roky neporažení. Od kategorie šestnáctiletých neprohráli jediný soutěžní zápas. Měli Piquého, Matu, Capela, Adriána. Samozřejmě jsme nemohli tušit, jak daleko to ti chlapci dotáhnou, ale béčka to rozhodně nebyla.
Mistrovství světa fotbalistů do 20 let v roce 2007tehdejší servis iDNES.cz |
Třeba za Argentinu pořád mohl nastoupit Messi, ročník 1987. Jenže on byl tak výjimečný, že už dávno kopal za áčko. My měli neokoukané kluky, pro které byl každý zápas jako maturita. Když se posunuli o krůček výš, řekli jsme si: Teď už musíme být spokojení, protože jsme dosáhli na strop, nad který jít nemusíme. Ale když půjdeme, bude to super.
Vlastně jediný soupeř, na kterého jsme si vnitřně věřili, se objevil až v semifinále. Rakušané. Chápete to? V semifinále! Prostě jsme neměli strach, do čtvrthodiny jsme vstřelili dva góly a bylo hotovo.
Se Španělskem ve čtvrtfinále to bylo úplně jiné. Měli jsme čerstvou zkušenost z března. Přátelák na umělce, dostali jsme trojku, jenom jsme marně honili míč a jeli domů. A to Španělé zdaleka nehráli v nejsilnějším složení. Tehdy, protože o nic nešlo, jsme si chtěli zahrát otevřený zápas. Zkusili jsme to. Jedna podivná fotbalová fráze říká, že si to můžete rozdat s každým, ale to já neuznávám. Opakovaně se mi potvrdilo, že Češi potřebují mít určitou míru taktiky proti každému soupeři. Před čtvrtfinále jsme nemlčeli, rozebrali jsme soupeře do šroubku a naléhali: Jestli chcete uspět, tak trpělivě, soustředěně, klidně dlouho bez balonu, ale jakmile ho získáte, tak honem do brejků. Štípejte je.
Čeští fotbalisté do 20 let měli na MS v roce 2007 hodně důvodů ke spokojenosti.
A vyšlo to. Shodou šťastných okolností, bojovností, pečlivostí. Patří k tomu detail z předzápasového tréninku, na který jsme do Edmontonu dorazili. Petr Kouba, trenér brankářů, rychle vyběhl na tribunu, aby zkusil zachytit aspoň něco z tréninku soupeře. To nevymyslíte. Celý zadýchaný stihl jen penaltu, kterou kopal Piqué, dlouholetý vůdce Barcelony. Dalo se z toho vydedukovat, že Španělé se chystají i na poslední možnou variantu, která by mohla rozhodnout. Piqué kopnul po levé ruce brankáře. O den později, už naostro, šel taky jako poslední. Petr Kouba ukázal, kam má náš brankář Radek Petr skočit. Doleva! A vyšlo to.
Musím říct, že jsme proti Španělům rozhodně nehráli tak, abychom si to po březnové zkušenosti rozdali na férovku. Oni prostě měli, mají a budou mít šikovnější hráče, kteří, když jim necháte prostor, vás rozeberou. Sám jsem se hráčů zeptal: Chcete hrát jako na jaře, nebo chcete do semifinále? Volba byla jasná. Bránit a ukázněně čekat na příležitost.
Miroslav Soukup
Ono už osmifinále bylo tak dramatické, že jsem propotil košili. Nedařilo se, prohrávali jsme, šoupli jsme tam o přestávce Kubu Mareše a dostali druhý gól. Kuba pak zápas pomohl otočit. Z penalty vyrovnával na 2:2, ale taky stačil dostat dvě žluté karty, takže jsme prodloužení hráli v deseti. Na penaltový rozstřel si věřil málokdo. Kluci byli úplně vyždímaní. Nakonec se o pátou penaltu přihlásil Tomáš Okleštěk, kterého jsem znal z Brna: Tak běž, Tome.
On byl trochu flegmatik a my neměli co ztratit. Jeho střela se sotva došourala za lajnu, ale gól to byl, postupujeme. Všichni se za Tomášem rozeběhli, naskákali na něj a vykloubili mu rameno. Tři měsíce nemohl hrát fotbal.
Argentina, Severní Korea, Panama, Japonsko, Španělsko, Rakousko, jsme ve finále. Když si vzpomínám na detaily z Toronta, mám z toho až husí kůži. Pohár pro šampiony stál blíž u naší střídačky.
Gólman Radek Petr v zápase proti Španělsku na mistrovství světa dvacítek v roce 2007
Pořád mi vrtalo hlavou: Je to dobré znamení? Dneska můžu přiznat, že jsem si na tu vázu bůhvíproč ani nesáhl. Snad z pověrčivosti, nevím. Zároveň se dodnes ptám sám sebe, co jsem mohl udělat líp. My se na každý zápas extrémně pečlivě připravovali. Měli jsme rozbory, videa. Velká míra úspěchu spočívala v tom, že jsme soupeře prostě přečetli. A hráči to vnímali. Pochopili, že jim nediktujeme ptákoviny, přijali to. Zatímco my jsme věřili klukům, kluci věřili nám. Ale počkejte chvíli, než se k finále vrátím.
Jakmile jste v mužstvu měli Martina Fenina, šoumena od přírody, museli jste čekat fórky a překvapení. Teď nemluvím o krásných gólech, kterými nám vystřílel cestu do finále. Féňa, nevím jak, si někde v obchodě koupil kapsli, do které když jste kousli, začala vám z pusy crčet červená barva. A na tréninku před finále ji použil. Zůstal ležet a my letěli za ním: Co je? Co blbneš? Je to vážné? Ukázalo se, že si z nás vystřelil.
Pomodlit a jde se na hřiště. Soukup vypráví, jak se trénuje v Bahrajnu |
Taky nám před finále vyměnili autobus, na který jsme byli zvyklí. Zatímco na nás čekal nový, všechny pomůcky, včetně míčů, zůstaly ve starém. To byl malér jako vrata. Nebylo s čím trénovat. Pořadatelé nám půjčili pár balonů na ženský fotbal. Umíte si představit, o kolik jsou lehčí a menší? Dva dny před finále mistrovství světa! Tři od firmy Nike, dva adidasy, dvě pumy. Co se našlo ve skladu, to bylo na hřišti. Ale my byli v takovém rozpoložení, že nás to nemohlo vykolejit. Hráči přesně věděli, kde je modrá čára, kterou nesmějí překročit, a my jsme jim vycházeli vstříc.
Do Kanady jsme vyrazili dřív než ostatní týmy. Byli jsme přesvědčení, že se to hodí kvůli aklimatizaci. Velký dík patří Petru Fouskovi, dnešnímu šéfovi svazu a tehdy generálnímu sekretáři, který měl s kanadskou asociací výborné vztahy. Domluvili jsme jim kemp u nás, zatímco my mohli recipročně letět dřív na mistrovství. Zajeli jsme si k Niagarským vodopádům, kluci během volna prošli obří obchoďáky, nakoupili si a během turnaje už neměli nutkání vidět víc. Záměrně jsme byli v Kanadě déle, přitom nikdo nemohl tušit, jaká se z toho vyklube pohádka.
Proč? To není život. Zpověď Šimůnka o neustálých zraněních i finále s dvacítkou |
Finále! A teď dokončím tu myšlenku, která mě lehce trápí. Já už nevěděl, jak mužstvo namotivovat. Došli jsme tak daleko, že jsem kluky nechtěl zbytečně otravovat taktikou, která byla vesměs pořád stejná. Řekl jsem jim: Užijte si to. Běžte proti Argentincům srdcem, zkuste vyhrát. Může se to podařit. A jak hrát? Však vy to moc dobře víte.
Na dálku za námi stála celá republika. My bezejmenní hráli finále mistrovství světa a první poločas vyzníval spíš pro nás. A pak se nádherně trefil Martin Fenin. Panečku, to byla paráda. Jak si zpracoval míč zády k brance pravačkou a levačkou ho z otočky uklidil. Nedávno jsem viděl v televizi záznam, jak pan Masopust skóruje proti Brazílii ve dvaašedesátém po krásné české uličce. A Féňa to provedl podobně geniálně.
Jan Šimůnek ve finále MS hráčů do 20 let v roce 2007 proti Argentině
Byli jsme půlhodinku od zlata a stejně to nevyšlo. Jsou drobnosti, které se mi pořád vracejí. Byl to osud? Nebyl? Třeba dres pro našeho gólmana Radka Petra. Od Pumy, která nás oblékala, nepřišel vhodný brankářský v zelené barvě. Zdánlivá malichernost, že? Zkušený Ruda Baťa, náš ambasador, potřebný dres rychle zařídil u firmy Erima, jestli si správně pamatuju. Radek celý turnaj odchytal s přelepenou značkou a před finále, když si Puma uvědomila, co velkého jsme dokázali, dostal Radek konečně dres ve správné barvě se správnou značkou. Tolikrát nás podržel, chytal parádně, jen to finále mu nevyšlo. Hlavně druhý gól, který rozhodl, mu tam zaplul podivně.
Ale beru to na sebe. Možná jsem se měl na taktiku zaměřit víc, mohli jsme je překvapit, šokovat. Co hrát třeba na tři obránce? To mohlo Argentinu zaskočit. Ale taky to nemuselo vyjít a všichni by mi ten nápad omlátili o hlavu.
Když jsme proti Argentincům nastupovali poprvé, byli jsme jen jako výletníci, kteří nikoho nezajímají. Ve finále nás sledovaly miliony lidí. Přece jsem nemohl překopat plán, na kterém jsme všechno postavili. Nebo mohl? Naše cesta přece byla správná. Nechtěl jsem, aby se český fotbal před celým světem prezentoval zalezlý zanďourem, při kterém bychom jen odkopávali a bránili.
Čeští fotbalisté do 20 let přebírají na MS v roce 2007 stříbrné medaile.
Nesouhlasím s názorem, že během zápasu už trenér nemůže nic změnit. Mohl jsem. Třeba narychlo popřeházet posty, krapet změnit rozestavení. Ale pozor, aby to nevyznělo, že jsem dodnes rozmrzelý. Vůbec ne, jsem nadšený a naprosto šťastný za to, co jsme v Kanadě dokázali. Říct mi to někdo před turnajem, jen si poklepu na čelo. Kluci ze sebe vymáčkli všechno a my z realizačního týmu jsme s jim - troufám si říct - připravili bezvadný servis.
Ačkoli pak Marek Suchý, Martin Fenin nebo Honza Šimůnek prošli špičkovými kluby a hráli velké zápasy, finále v nich zůstává. My všichni budeme do smrti vzpomínat na stříbro z dvacítek.“
