Kaká: Nejsem playboy, od Boha mám jiný dar

Milán - (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Na první pohled se ztrácí v davu italských krasavců. Hluboké hnědé oči, vyfoukané vlasy, černé tričko s rozpáranými rukávy, tmavé džíny a tenisky. V Miláně se takových fešáků prochází moře. Jenže tenhle mládenec je fotbalová extratřída. "Čeká na něj Zlatý míč," předpovídají experti. V pasu má napsáno Ricardo Izecson dos Santos Leite, na zádech nosí jmenovku KAKÁ.

Kaká - Brazilský fotbalista Kaká se raduje z gólu v utkání proti Chorvatsku. | foto: Yves Herman, Reuters

Skvělý záložník oslaví v dubnu teprve 25. narozeniny, přitom AC Milán a celá Brazílie mu leží u nohou. "Sláva je pomíjivá. Pravda leží na hřišti," říkal Kaká v exkluzivním rozhovoru pro MF DNES.

Anglicky poslouchal otázky, portugalsky odpovídal. Od doby, kdy v roce 2003 přestoupil do Milána, platí si učitele angličtiny, ale zatím si na mluvení moc netroufá.

Ricardo, kde se objevíte, tam dívky křičí nadšením, chlapci vás obdivují. Jaké to je, když žijete s takovou slávou?
Všechno jde krok za krokem. Když jsem začínal, nikdo mě neznal, renomé jsem si teprve musel získat. Teď už jsem součástí veřejného života, sportovci – a zvlášť fotbalisti v Itálii – bývají hvězdy. Ale moje životní hodnoty zůstávají stejné: rodina, manželka, a samozřejmě fotbal. Ano, jsem populárnější, ale na druhou stranu jsem přesvědčený, že zůstávám stejný.

Kdekdo se v popularitě přímo vyžívá. Co vy? Máte ji rád?
Neobtěžuje mě, patří k mé práci. Lidi mi dávají dárky, zastavují mě a žádají o podpis. To je přece krásné, když vás takhle odměňují za vaši práci. Jsem nadšený, že je moje hra baví.

Dostáváte dárky? To na ně doma musíte mít zvláštní pokoj, ne?
Dostávám stovky plyšáků, hlavně medvídků, srdíčka z lásky, čokolády, cédéčka. Třeba si na to nějakou malou komoru vyhradím.

Žádají vás dívky o rande?
Zkoušejí to, posílají dopisy, zjišťují si telefon. Ale já si na začátku kariéry stanovil hodnoty, které nezruším. Nikdy jsem neměl problém, aby mi někdo z fanoušků vstoupil do soukromí. Soukromí patří jen mně a mým nejbližším. (Z koutu pokoje naslouchají maminka Simone Cristina a táta Forest Izecson.)

Je vaše mladá manželka Caroline tolerantní?
Neuvěřitelně tolerantní. Navíc je to právě ona, kdo se mým obdivovatelům věnuje ještě intenzivněji než já. Odpovídá na maily, na dopisy, mluví s lidmi. Je součástí mé kariéry.

Zatím jste pořád na začátku, ale tušíte, co budete dělat po kariéře? Co by vás bavilo?
Tak daleko se nedívám. Fotbal je můj džob, baví mě a živí. Až odejdu do důchodu, podívám se po něčem jiném.

Třeba po herectví?
Proč myslíte? Vždyť nemám žádnou průpravu.

Připadáte mi pro filmy jako stvořený. Krásná tvář, vysoká sportovní postava. Playboy do romantických filmů.
Playboy? Těch je v Hollywoodu dost. Nejsem Leonardo DiCaprio, od Boha jsem dostal jiný talent, umím hrát s míčem. Za deset patnáct let bych to možná před kamerou zkusil, ale teď mě nepřemluvíte. Existuje pro mě jen fotbal.

Kaká a jeho vzory

Raí
Byl to vzor pro spoustu brazilských kluků. Hrál za Sao Paulo a já se v něm viděl. Na hřišti se choval jako král. Suverénně, přitom přirozeně.

Ronaldo
Obdivuju, jak je silný. Velký fotbalista a velký člověk. Brazílie ho miluje a já chápu proč. Musel si tolik vytrpět.

Clarence Seedorf
Hraju s ním v AC Milán. Je to talent, osobnost, neunavitelný záložník. Je to pro vás překvapení? Čekali jste Maldiniho nebo Ševčenka? Ano, jsou skvělí, ale já se učím od Clarence.

Mimochodem, máte na fotbale raději góly, nebo přihrávky?
Jsem šťastný, když vymyslím gól, ale když ho sám vstřelím, žádný jiný pocit se tomu nevyrovná. Miluju góly.

Teď je střílíte v italské lize, která je nejdefenzivnější ze všech. Nebál jste se, když jste přestupoval z Brazílie do Milána?
Strašně jsem se bál. Proboha, co budu dělat v Itálii? Pořád jsem doma přemítal: jídlo je tam strašné, fotbal se mi nelíbí, nedomluvím se. Jenže najednou jsem vysedl v Miláně na letišti, italština se mi zdála jednoduchá, italské jídlo je fantastické a fotbal se pro mě stal výzvou. Itálie mě jako hráče pozvedla.

To je důvod, proč jste v Miláně prodloužil smlouvu do roku 2011?
Jasně, jsem tu šťastný. Ve fotbale sice nikdy nevíte, kde začnete příští rok, ale já budu rád, pokud tu ukončím kariéru. Nic mi tu nechybí.

Nabité anglické stadiony vás nelákají? Real Madrid nebo Barcelona s vaším krajanem Ronaldinhem?
Na světě je jen několik klubů, které se můžou vyrovnat AC. A já chci zůstat tady. I klub mi věří, ke každé nabídce, kterou za mě dostal, řekl jednoznačně ne.

Po korupčním skandálu jste začínali ligu s minus osmi body. Bylo to hodně složité?
Byla to obrovská výzva, historická výzva. S takovým handicapem ještě nikdo nikdy nevyhrál.

Vy tomu věříte?
Absolutně. (nejdřív to řekl portugalsky a pak anglicky)

Mimochodem, jaké to je hrát bez Juventusu, který kvůli skandálu spadl do druhé ligy?
Je to jiné, zvláštní. Mrzí mě to. Ztratil se klub, který pro nás byl kromě Interu (Milán) největším soupeřem. Víte, výroky soudu se musí ctít, nás taky potrestali a nestěžuju si. Juventus sestoupil, ale bojuje, věřím, že bude brzy zpátky.

Za Juventus hraje i jeden můj krajan.
No jasně, Nedvěd, Pavel Nedvěd. Je to skvělý hráč, velký dříč, takový fotbalový robot. Dokazuje to, že kdo žije pro fotbal, nestárne.

I v kabině AC Milán se potkáváte s jedním Čechem. Jste přátelé?
S Markem (Jankulovským)? Je to kamarád mimo hřiště a báječný spoluhráč, nesobecký. Má talent, tvrdou střelu a skvělé centry. A mimo hřiště si vyhovujeme. Měl smůlu, že do Milána přišel zraněný, bojoval o svou pozici, ale teď vidím, že mu trenér věří. Těžším obdobím si musí projít každý.

Proti Jankulovskému i Nedvědovi jste se mohl postavit na mistrovství světa v osmifinále. Pokud by Češi postoupili ze skupiny.
Překvapilo mě, že vám to nevyšlo. Máte talentované a vyzrálé mužstvo, zkušené. Ale třeba to vyjde příště jako nám.

Kdo je Kaká

"Nový Maradona"

Jeden z nejlepších fotbalistů planety, Brazilec, ofenzivní záložník AC Milán. Technikou a přehledem připomíná francouzskou legendu Platiniho, říkají mu též nový Maradona. Měří 183 cm, váží 73 kg.

Jak vzniklo jméno Kaká

Ricardo Izecson dos Santos Leite je jeho jméno, Kaká je pseudonym. Říkal mu tak mladší bratr Rodrigo, který komolil jméno Ricardo. Bratr hraje pod pseudonymem Digao druhou italskou ligu za Rimini.

Kariéra a úspěchy

Prošel mládežnickou akademií v Sao Paulu, ligu hrál už v 18 letech a hned v první sezoně nastřílel ve 27 zápasech 12 gólů. V roce 2003 ho za 280 milionů korun koupil AC Milán.

Má zlato z mistrovství světa 2002, ale hrál jen 19 minut. Na letošním šampionátu patřil do základní sestavy, vstřelil jeden gól, avšak Brazílie vypadla ve čtvrtfinále.

Největší zklamání

Finále Ligy mistrů 2005, v němž AC Milán ztratil s Liverpoolem vedení 3:0 a prohrál na penalty. "Snažím se zapomenout, je to historie. Věřím, že mám před sebou spoustu takových finále."

Největší zážitek

První rok v Itálii. Získali jsme titul, byl to úžasný rok.

Rodina

Dva roky ženatý s Caroline. Jeho otec pracoval jako inženýr, matka byla profesorka.

Co o něm možná nevíte

V toaletní taštičce má parfém Carolina Herrera, deodorant Dove, peelingové mýdlo proti akné, zubní kartáček, pastu a roztok na kontaktní čočky. V civilu nosí brýle se dvěma dioptriemi. V létě si myje vlasy heřmánkovým šamponem, aby se mu leskly.

Nejvíc sexy fotbalista roku 2001 v Brazílii.

Ambasador proti hladu. "Cítil jsem to jako povinnost, pomáhat dětem, které se nenarodily do šťastné doby. Možná právě proto, že jsem neživořil na ulici v bídě jako spousta kamarádů a spoluhráčů."

Silně pobožný, člen Apoštolské církve Kristova znovuzrození. Nejčastěji čte Bibli a na dveřích svého pokoje má cedulku s nápisem: Šťastné dítě má v srdci Ježíše.

Nosí číslo 22, protože se narodil 22. dubna 1982 v Brasílii.

Vás už smutek z letního šampionátu přebolel? Brazílie si přece přijela pro šestý titul a skončila už ve čtvrtfinále.
Hořké to bylo tehdy, teď je to historie. Třikrát za sebou jsme hráli finále, možná jsme potřebovali facku, narazit do zdi, abychom zjistili, že talent není všechno. Začínáme budovat nový brazilský tým, píšeme novou epizodu. Ta zkušenost z Německa bolela, ale poučila nás. Příště budeme silnější.

Jak těžké je hrát fotbal v dresu Brazílie?
Cizinec to nepochopí. Pro Brazílii je druhé místo porážka, dvě stě milionů lidí vás vidí jako vítěze. S tím hrajete odmalička, tlak je mimořádný. Když prohrajete, jste biti. Ale vítězství vám všechen stres stokrát vynahradí. Bůh je spravedlivý.

O Bohu mluvíte dost často, i pod dresem nosíte tričko s nápisem: Patřím Ježíšovi. Co je pro vás důležitější: fotbal, nebo Bůh?
Bůh.

To je důvod, proč po každém gólu míříte prsty k nebi?
Absolutně. Děkuju Pánu za to, že můžu hrát v Itálii, ve velkém klubu, je to poděkování, že mi dal šanci. Vím, že všechno dokážu díky Pánu, který mi dává sílu.

Když vám bylo čtrnáct, málem jste ochrnul. Jak často vzpomínáte na nehodu v bazénu?
Ten Boží zázrak je ve mně neustále. Lékaři si mysleli, že se budu učit znovu chodit, měl jsem zlomený obratel, nehýbal jsem se. A najednou jsem chodil, běhal a všechno mi vycházelo. Několik měsíců po úrazu už jsem zase hrál.

Kdy jste vlastně s fotbalem začínal?
Bylo mi osm, když mě táta přivedl do prvního klubu. Hráli jsme jen pro zábavu, do ničeho nás nikdo nenutil. Prostě nás bavilo honit se za míčem. Ve dvanácti jsem odešel do fotbalové akademie a pak už to šlo skoro samo.

Vždycky jste hrál roli ofenzivního záložníka, špílmachra?
Ne ne, já býval útočník do šestnáctky, zabiják. Nevěříte, co? Když mě v jednu chvíli všichni začali přerůstat a já zůstával pořád prťavý, trenér za mnou přišel a řekl: Musíš od branky zmizet, jinak tě tam převálcují. A tak mě posunul do zálohy a tam jsem zůstal.

Baví vás to víc než na hrotu útoku?
Teď už jo, miluju tu pozici. Můžu vymýšlet, hrát si.

Kdo býval vaším vzorem?
Odjakživa Raí. Byl to ideál všech kluků, kteří hráli v Sao Paulu. Měl hlavu nahoře, viděl to, co jiní neviděli, byl o krok vpředu. Chtěl jsem se mu vyrovnat. Obdivoval jsem i Romária, Ronalda, Zidana.

Zidane? Pochopil jste, co udělal ve finále mistrovství světa?
Ne (vypálil anglicky a pokračoval v portugalštině). Vždycky byl chladný, většinou vypadal jako stroj. Ale ve finále vybouchnul. Překvapil mě, nechápu, proč se to stalo.

Ital Materazzi ho vyprovokoval, proto ho Zidane udeřil hlavou do hrudníku.
Ale provokace jsou součástí fotbalu, kdo není psychicky silný, nemůže ten tlak ustát. Proto se divím, že to byl právě Zidane, který byl deset let na vrcholu.

I vy jste na hřišti spíš chladnější, nemůže se vám stát něco podobného?
Doufám, že ne. Myslím, že se dokážu ovládnout. Taky bych jednou chtěl být idolem pro mladé. A dá-li Bůh, neudělám takovou chybu.

Itala Materazziho potkáváte při milánských derby, když hrajete proti Interu. Provokuje často?
Neustále. Ale když na to reagujete, nesoustředíte se a oslabujete celý tým. Třeba to Zidane musel udělat, kvůli rodinné cti, jak říká. Pro mě idolem zůstane. Obdivuju ho.

Spousta lidí zase obdivuje vás. V čem byste se ještě mohl zlepšit?
Levá noha, hra hlavou, je toho víc, na co se musím zaměřit. Každá zkušenost, kterou na hřišti projdu, mě dělá lepším hráčem. V ničem nejsem dokonalý.

Mnozí experti říkají, že jednou získáte Zlatý míč pro nejlepšího hráče světa.
Byl bych šťastný, pokud by se to podařilo, ale víc je pro mě úspěch s mužstvem. Jsem týmový hráč, součást kolektivu. Když s AC Milán vyhrajeme Ligu mistrů a s Brazílií příští mistrovství světa, Zlatý míč mi chybět nebude.