V sobotu ránu to vypadalo, že se u Volhy bude hrát na bílém poli. "Odlétěli jsme do Volgogradu už den před zápasem a z pátku na sobotu tam napadlo asi třicet centimetrů sněhu," líčí pětadvacetiletý záložník. "A když jsme se ráno byli na stadionu podívat, věřili jsme, že se na tom sněhu bude hrát. Jenže oni ho do odpoledne odklidili, takže hřiště se docela zelenalo. Ale terén to byl přesto hodně těžký."
Podle Jarošíka bylo v utkání rozhodující, že jeho tým dal už v prvním poločase rychlé góly. "Byly to takové brejkové akce v době, kdy jsme se spíš bránili. Tentokrát jsem se střelecky neprosadil, ani jsem u gólů neasistoval, protože jsem měl za úkol věnovat se spíš defenzivě," poznamenal Jarošík, který v 1. ligovém kole přispěl ke čtyřbrankové porážce Kazaně dvěma trefami.
Po přestávce měl moskevský celek namále, protože domácí mohutně povzbuzováni asi deseti tisícovkami fanoušků si vytvořili značnou převahu. "Dělali jsme vzadu chyby a měli jsme velké štěstí, že Volgogradu se podařilo dát jen jediný gól. My jsme sice šance měli taky, jenže domácí jich měli třikrát víc."
V těchto chvílích je už Jarošík na cestě z Ústí nad Labem, kde žijí jeho rodiče, do Prahy na sraz fotbalové reprezentace před kvalifikačními zápasy v Nizozemsku a s Rakouskem. Příští víkend je kvůli bojům o účast na mistrovství Evropa 2004 v Portugalsku v celé Evropě ligová přestávka, Jarošík se tedy v neděli ráno vypravil domů.
"Abych řekl pravdu, původně jsem s nominací moc nepočítal, protože v Holandsku ještě nemůžu hrát kvůli kartám," řekl Jarošík, který byl na podzim napomínán ve vítězných kvalifikačních duelech v Moldavsku a doma s Běloruskem. "O to víc mě těší, že přímo v Rotterdamu budu moci klukům aspoň držet palce. A do domácího zápasu s Rakouskem na Letné bych se snad dostat mohl."
