Začínala sezona 2007/08, brněnské talenty se vrátily z úspěšného MS dvacítek v Kanadě a za pár dnů začínala liga.
„Byl tlak na to, aby se kluci zabudovávali. Pak nastoupili za stavu 0:0 na Slavii, udělali chybu, prohrálo se. Přišla výměna názorů mezi trenéry, že kluci nebudou hrát jen proto, že hráli finále mistrovství světa. Postupem času se nám ale dařilo, chytli se i oni a byli platní,“ vybavuje si Trousil.
Za pochodu se v kabině Brna řešily provozní obtíže, vyplývající z toho, že mladí hráči si na život v lize teprve zvykali.
„Kalouda byl skromný kluk. Okli (Tomáš Okleštěk) byl svůj, ale taky v pohodě. Trochu víc měl nos nahoru Střeštík. Nechtěl moc respektovat kabinu. Nás hráčů přes 30 let tam ale bylo dost a dali jsme mu to pocítit,“ přiznává Trousil, jehož místo v hierarchii šatny Zbrojovky tehdy bylo vysoko.
Zhruba polovinu sezony na sebe oba fotbalové světy narážely. Trousil neměl dojem, že by Střeštík musel mít z něčeho nebo někoho v kabině strach. „Bylo mu ale potřeba rázněji vyčinit i na hřišti. Když se na něho neřvalo, byl schopen zahrát laxně. Nám to šlapalo, viděli jsme šanci něčeho dosáhnout. Střešťovi to trvalo nejdéle z mladých, ale pochopil co a jak,“ říká Trousil.
Brněnský Marek Střeštík odhlavičkovává míč před teplickými soupeři.
Mladí hráči nakonec začali se zkušenými chodit i do sportovního baru na zápasy Ligy mistrů, což byla tehdy v Brně tradice.
Na jaře už parta šlapala. „Pak jsme vytvořili mix mladých a starších a vzniklo nejlepší mužstvo, které Zbrojovka za posledních patnáct let měla,“ ohlíží se Trousil.
