"Gól jsem sice nedal, ale byla na mě penalta, ze které jsme vlastně zápas rozhodli. Tři nula to totiž bylo už V jedenadvacáté minutě," vrací se třiadvacetiletý Fillo k nedělnímu utkání, které svým průběhem hodně připomíná poslední vítězství Sparty nad Brnem.
Norskými novináři jste byl vyhodnocen mezi třemi nejlepšími hráči zápasu, takže jste jistě musel být spokojen nejen s výsledkem, ale i sám se sebou.
Dalo by se to tak říct. Od začátku února jsem dlouho marodil s poraněnou achilovkou, odehrál jsem jen pár přípravných zápasů a v generálce na ligu jsem nastoupil jen na posledních dvacet minut.
Přesto jste ale nastoupil v základní sestavě, což jste možná ani nečekal.
Trenér mě na to připravil. Po té generálce za mnou přišel a řekl, že mě tam prostě dá od začátku. Tak jsem se pak hodně snažil, abych ho nezklamal. Možná bych dal i gól, ale protihráč mě sestřelil při sólovém úniku. Jednak mě to štvalo a pak jsem se taky divil, že za to padla jen žlutá karta.
Zraněná šlacha už je v pořádku?
Už ano. Naštěstí nebyla prasklá, takže jsem nemusel na operaci. Ale klub mě poslal do Mnichova ke známému specialistovi ortopedovi Wohlfarthovi. Pilně jsem tam chodil na rehabilitační procedury, dostával jsem injekce a pořád jsem byl pod dohledem fyzioterapeuta.
Na jakém postu jste v neděli nastoupil?
Hráli jsme systémem 4-3-3 a já hrál toho pravého útočníka. Měl jsem vedle útočení taky podle lajny zajišťovat našeho pravého obránce, protože ti tři záložníci měli úkoly hlavně ve středu hřiště. Ale hráli jsme hodně útočně, tak jsem dozadu moc nemusel.
A vaše nejčastější pozice?
Hrajeme taky systémem 4-5-1 a to nastupuju jako podhrotový útočník. A nebo taky hraju pravého záložníka. Všechny ty posty jsou hlavně dopředu, takže je mi v podstatě jedno, jaké místo mi vf základním rozestavení patří.
V základní sestavě tedy místo máte?
Řekl bych, že po tom prvním zápase to tak vypadá.
Jaké má Stavanger pro letošní soutěžní ročník cíle?
Chtěli bychom z ligy do pohárové Evropy, což znamená skončit do třetího místa. Loni tu zavládlo velké zklamání, protože jsme chtěli totéž, ale bylo z toho až šesté místo. Což mi kazilo radost z toho, že mně osobně ten první rok ve Stavangeru docela vyšel. Hrál jsem všechno, ligu i pohár, dal jsem v lize šest gólů. Snad se mi letos povede podobně a přidáme k tomu i to pohárové umístění.
Jak snášíte odchod českého obránce Kaufmana, který ve Stavangeru od loňského července do konce roku hostoval z Teplic, a v lednu přestoupil do Slavie?
To víte, že mi tady Pepa chybí. Měl jsem k němu jako ke krajanovi nejblíž, byl to můj největší parťák. A ani v kabině jsme češtinu nenechali na pokoji, přestože trenér to nerad slyšel. V kabině je totiž úřední řečí angličtina, už taky proto, že máme v mužstvu jedenáct cizinců. Anglicky mluví jak trenér, tak hráči. Já se v ní hodně zdokonalil a teď bez Pepy v ní vlastně udělám ještě větší pokroky.
Ale k češtině vás zase láká přítelkyně Dáša, s níž ve Stavangeru žijete.
Úplně samotnému by mi tu bylo smutno. Stačí, když čas od času odlétá na konzultace a na zkoušky, protože v Praze studuje vysokou školu chemicko-technologickou.
Když jste loni v lednu z Plzně do Stavangeru odcházel, říkal jste, že je to pro vás ve fotbale stupínek nahoru. Neuvažujete o dalším stupínku?
Mám smlouvu až do konce roku 2012, ale nikdy jsem se netajil tím, že tady chci tak dlouho opravdu zůstat. Přestože našinec by se divil, jak kvalitní soutěží norská liga je. Když mi to půjde jako loni, možná se nějaká nabídky objeví.
Zatím se žádná neobjevila?
Vlastně objevila. Letos v únoru, když jsme byli na soustředění ve Španělsku. Můj manažer Ondra Chovanec mi oznámil, že o mě má zájem právě jeden klub ze Španělska. Jenže za pár dní jsem si poranil tu achilovku, musel jsem vysadit a ten zájem prostě nějak vyšuměl. Takže ani nemá cenu říkat, o jaký klub šlo.
A jaká liga by vás lákala?
Asi jako každého fotbalistu v Evropě těch pět nejprestižnějších - anglická, italská, německá, španělská a francouzská. A kdybych si opravdu mohl vybrat, byla by to anglická Premier League. To je můj sen.
V minulosti jste nastupoval za českou jedenadvacítku, bleskla vám hlavou už i seniorská reprezentace?
To víte, že bleskla, ale upnutý k tomu nejsem. Je to asi jako s tou zahraniční nabídkou, nejdřív na sebe musím pořádně upozornit. Pak by se tu někdo od národního mužstva objevit mohl. Ale zatím tu nikdo nebyl.
Sledujete, jak se teď na jaře trápí vaši někdejší plzeňští spoluhráči?
Samozřejmě, jsem na internetu často. Navíc si s klukama pravidelně volám, například s Davidem Limberským a Honzou Rezkem. Jsou z toho nepovedeného jarního úvodu nešťastní, říkají, že prostě potřebují udělat jeden pořádný výsledek a chytnou se. Moc bych jim to přál, jsem přesvědčený, že mužstvo mají hodně silné. Určitě to zlomí.
