„Byla to naše poslední šance,“ oddechoval v pozápasovém rozhovoru. „Normálně bych asi zůstal na hranici pokutového území a čekal na odražený míč, ale rozhodl jsem se jít dopředu. Trochu zariskovat. A vyplatilo se.“
Přesný centr parťáka Ödegaarda hlavou umístil k tyči. Běžela sedmá nastavená minuta, když Arsenal v náročném závěru na půdě outsidera překlopil výsledek na 4:3.
Na čele tabulky zvýšil náskok už na pět bodů, byť všechny jeho pronásledovatele duely vloženého 15. kola teprve čekají. Ale hlavně se na severu Londýna opět přesvědčili o tom, jak je důležité míti v kádru čtyřiadvacetiletého Angličana, za něhož v létě neváhali vyplatit rekordní sumu 105 milionů liber, v přepočtu bezmála tři miliardy korun.
Declan Rice - muž velkých okamžiků 🔥🔥
#LUTARS - 3:4 https://t.co/ccnTrkg6oS
„Nikdy jsem o sobě nepochyboval,“ prohlásil Rice, když se ho na vysokou částku a tlak s ní spojený ptali novináři. „Věřil jsem ve vlastní schopnosti, věřil jsem, že můžu přijít do Arsenalu a být okamžitě platný.“
Což se přesně děje.
Jen francouzský obránce William Saliba strávil v dosavadním průběhu sezony na hřišti součtu víc minut než on.
Rice zpevnil střed hřiště, zklidnil rozehrávku celého týmu, ze své pozice navíc dokáže přejít i jeden na jednoho a zakládat nebezpečné útoky. Je klíčovým mužem současného Arsenalu, kterému v krizových momentech dokáže pomoct i střelecky.
V úterý vstřelil svůj třetí ligový gól, z toho druhý vítězný hluboko v nastaveném čase – v ligovém ročníku Arsenal vydoloval už devět bodů právě díky trefám v posledních pěti minutách zápasů.
„Zrovna proti Lutonu jsme určitě měli rozhodnout dřív,“ ušklíbl se Rice. „Na druhou stranu: svědčí to něco o našem nastavení. Až do poslední chvíle se nevzdáváme,“ zdůraznil.
Na hřišti nelítostný rváč a lídr, v soukromí slušňák.
Rice měl vždycky pověst příkladného profíka, kterému se průšvihy obloukem vyhýbají. Hodně si střeží vlastní soukromí, s přítelkyní Lauren, s kterou je od sedmnácti, vychovávají malého synka Juda.
Miluje golf nebo šipky. A taky nedá dopustit na bizarní rituál: čtyři hodiny před každým zápasem spořádá porci grilovaného mořského vlka s rýží – lhostejno, jestli se hraje po poledni nebo pozdě večer.
Kouč Mikel Arteta ho chtěl ulovit za každou cenu. Od začátku věřil, že právě mladý anglický reprezentant posune jeho tým o úroveň nebo o dvě výš.
„Kluci loni vedli tabulku o osm bodů, ale titul nakonec ztratili. Teď však z týmu cítím velkou sílu a odhodlání,“ přesvědčuje Rice, jenž osobně prožívá životní rok.
Vzpomínáte, jak v roli kapitána v pražském finále pomohl West Ham dotlačit k vytouženému triumfu v Konferenční lize? Po boku českých parťáků Tomáše Součka s Vladimírem Coufalem tehdy společně s fanoušky křepčil na trávníku v Edenu, byť už věděl, že za pár dnů oblékne nový dres.
Kromě Arsenalu tehdy ve frontě stály také Bayern Mnichov, Manchester City nebo Chelsea, která se ho přitom zbavila, když mu bylo čtrnáct let.
Právě tehdy se Rice přesunul do West Hamu, kde postupem času vyrostl v kapitána a díky pozdějším úspěchům vlastně i v klubovou legendu. Přesto na něj část publika bučela, když se v zápase Ligového poháru v říjnu poprvé jako soupeř vrátil na Olympijský stadion.
On svého kroku nikdy nelitoval.
„Všechno jde zatím přesně podle mých představ,“ líčil v průběhu podzimu v obsáhlém rozhovoru pro magazín FourFourTwo. „Arsenal jsem si vybral, protože je tady mladé mužstvo s obrovským potenciálem. Z venku jsem v posledních dvou nebo třech letech sledoval, jak se neustále zlepšují a jak rostou. Velkou roli v mém rozhodování samozřejmě sehrál i trenér Arteta.“
„Kromě obrovské kvality má kolem sebe i zvláštní auru. Podobné momenty mu dodají ještě větší sebevědomí,“ pochvaloval si kouč Arsenalu, když Rice v úterý před půlnocí rozsekl nečekaně dramatické utkání s Lutonem. „Na celý tým má Declan vážně obrovský pozitivní vliv.“
Což je přesně ten důvod, proč o něj Arteta tolik stál.
