Vaclík je mezi českými fotbalisty unikát, ligový titul získal už v třetí zemi.
Rekordmanem je Jiří Jarošík, který slavil prvenství v lize ve čtyřech různých zemích - se Spartou, s CSKA Moskva, Chelsea a Celtikem.
Vaclík bral titul se Spartou, třikrát byl švýcarským mistrem s Basilejí a po loňském přestupu ze Sevilly slaví i v Řecku.
„Ještě se tak někam přimotat, abych Jirku dohnal,“ říká Vaclík se smíchem.
„Měl jsem vlastně velké štěstí na destinace. Praha, Švýcarsko, Španělsko a teď Řecko. Samozřejmě, fotbalově to mělo taky něco do sebe,“ poznamenává třiatřicetiletý reprezentační gólman.
Vaclík má jako první český fotbalista titul v řecké lize, slaví s Olympiakosem |
I v Seville se radoval z významné trofeje, v roce 2020 s ní vyhrál Evropskou ligu.
Ke španělskému titulu sice nebylo úplně daleko, ale ten zpravidla vyhrávají Real Madrid a Barcelona, dvakrát za posledních deset let se to povedlo ještě Atlétiku Madrid.
„Myslím si, že už jen chytat španělskou ligu taky nebylo špatné.“
Jak se cítí mistr Řecka?
Fajn. Šli jsme za tím celou sezonu. Když to řeknu trochu hloupě, tak jsme vlastně jen splnili povinnost. Kvalita mužstva, individuality, postavení klubu, to všechno předurčuje Olympiakos k tomu, aby vyhrával. Ale samozřejmě vyhrát ligu se neomrzí nikdy. Je to skvělý pocit.
Tomáš Vaclík v dresu Olympiakosu
Pro Olympiakos to je celkově 47. titul. Pro vás osobně byl nejlehčí, který jste v kariéře získal? Přece jen máte šestnáctibodový náskok.
To bych zase neřekl. Sice ten náskok je velký, ale samotné zápasy tak jednoznačné nebyly. Vyhrávali jsme i ty, kdy jsme nebyli lepší. A soupeři zase ztratili tam, kde neměli. Proto je tam tak velký rozdíl.
Dostal jste jen jedenadvacet branek v jedenatřiceti ligových zápasech, jedno utkání jste vynechal kvůli zranění. Jaká byla vaše sezona?
Jsem spokojený hlavně s tím, že jsem pravidelně chytal. S tím jsem do toho taky šel. Vždyť moje poslední sezona v Seville nebyla ideální. Dvakrát jsem byl zraněný a odchytal jen osm zápasů. Tady jich mám už přes čtyřicet.
Smlouvu máte ještě na rok, co dál?
Ve fotbale nikdy nevíte, co se může stát.
Ještě čtyři zápasy za Olympiakos a pak dovolená? Nebo v první polovině června Liga národů s reprezentací proti Švýcarsku, Španělsku a Portugalsku?
Když mě trenér povolá, tak Liga národů. Vůbec neuvažuju o tom, že bych místo národního mužstva jel někam na dovolenou. V tomhle žádné dilema nemám.
Trenér Šilhavý podepsal novou smlouvu, vás má jako jasnou jedničku, takže vás nominace jistě nemine.
Jsem rád, jak to s trenérem dopadlo. Myslím si, že až na baráž o mistrovství ty tři roky byly slušné. Že jsme něco dokázali.
