Ve čtvrtek v Lisabonu seděl na lavičce a sledoval, jak Portugalci jeho mladšímu kolegovi Staňkovi dali dva góly.
Ani v neděli v Málaze proti Španělsku si Tomáš Vaclík mezi tyče nestoupne. Do hry půjde třetí gólman Mandous.
Vaclík si svou červnovou porci v Lize národů odchytal už minulý týden.
Stačí si zápasy českých fotbalistů v jejich nováčkovské sezoně nejvyšší úrovně Ligy národů připomenout: porazili Švýcary (2:1) a remizovali se Španěly (2:2). Vychvalovanému souboru dal šanci na vítězství právě třiatřicetiletý gólman.
„Z týmového výkonu vyniknou ty individuální. Jako ten Vácův,“ pokyvoval hlavní kouč Jaroslav Šilhavý.
Když měl tým podržet, při velkých šancích soupeře vytáhl mimořádné zákroky.
 |
„Vážně je skvělý. Známe se dlouho a on je pořád tím pohodovým klukem. Prošel velkými kluby, získal s nimi tituly, trofeje. V národním mužstvu je mentorem pro mladší kluky. Když my uděláme chybu, on ji většinou napraví,“ ocenil obránce Vladimír Coufal.
Možná mu bylo líto, že ve čtvrtek v Lisabonu zůstal jen na lavičce a nemohl čelit střelám Cristiana Ronalda. Ale mladšímu kolegovi Staňkovi zážitek přál.
Právě takový je. Správný parťák, který nedělá zle.
Přitom i on si v národním mužstvu prošel složitým obdobím. Čas od času čelil pochybnostem, jestli zrovna on má být nástupcem Petra Čecha, který byl českou jedničkou čtrnáct let a reprezentační kariéru ukončil po mistrovství Evropy 2016.
„Když tady byl Petr Čech, měl jsem jeden zápas za rok. Takže pět startů za pět let,“ říkal se smíchem, když minulý týden proti Švýcarsku nastoupil k jubilejnímu padesátému utkání za Česko. „I proto bych si upřímně nikdy nepomyslel, že na takové číslo dosáhnu.“
Svou roli za Čechem bral.
Stabilně v národním mužstvu začal chytat v kvalifikaci o postup na mistrovství světa 2018.
„Za tu dobu, co jsem na srazy jezdil, už do týmu tak nějak patřím. Věřím, že když mi kluci budou důvěřovat a já budu chytat, tak jim to na hřišti splatím,“ říkal.
Liga národůservis iDNES.cz |
„Národní tým je pro nás všechny, co jsme tady, nejvyšší meta. A úplně něco jiného než klub. V něm máte hodně zápasů, čtyřicet padesát za rok, za reprezentaci jen pět šest. Tlak je v nároďáku větší, případnou chybu není čas napravovat. Kvalifikace je krátká, zápasy jsou vzácnější.“
Když v rozhodujícím zápase o druhé místo ve skupině za suverénním Německem český tým prohrál v Severním Irsku, kritika padla i na Vaclíka. Ve zbývajících dvou zápasech ho tehdejší trenér Karel Jarolím už nenasadil, ale jedničku neurčil.
Spekulovalo se: Neměl by dostat šanci Jiří Pavlenka, který pravidelně chytá za Brémy bundesligu? Tenkrát z mediálních výstupů Vaclík nadšený nebyl, později už mu spekulace nevadily. „Vnímám, že se to řeší delší dobu. I trenérů se na to ptáte. Zvykli jsme si.“
Jarolíma vystřídal Šilhavý a i on dlouho otálel s tím, na kterého gólmana jednoznačně vsadit. Napovědět mu mohly Vaclíkovy výkony v klubu. V létě 2018 po čtyřech letech v Basileje přestoupil do Sevilly a začal sbírat individuální trofeje.
Za podzim 2018 průběžně vedl v novinářské anketě Zlatý míč, na jaře pak svou jízdu úspěšně dotáhl. Za rok 2018 se rovněž stal českým Fotbalistou roku, kde hlasují i trenéři, osobnosti či internacionálové.
Další brankář na trůnu. Fotbalistou roku je Vaclík, trenérem Vrba |
Překvapilo ho to. „Nikdy by mě nenapadlo, že bych mohl sbírat individuální ceny. Ve fotbalovém životě jsem měl a mám spoustu snů, spoustu cílů, kterých bych rád dosáhl. Ale že bych někdy mohl získat zrovna takovou cenu, to mě nenapadlo. Opravdu hodně to pro mě znamená, moc si toho vážím.“
Kvalifikaci o Euro začal na jaře 2019 Pavlenka i proto, že Vaclík byl zraněný. Po debaklu v Anglii se však Vaclík do brány vrátil a už v ní zůstal. Přesto zase pochybnosti...
Blížilo se mistrovství Evropy, odložené o rok na léto 2021. A český brankář číslo jedna zase nebyl jasný. Především proto, že Vaclík ztratil svou pozici v Seville a celý ročník 2020/2021 byl jen náhradníkem.
Jenže před vrcholným turnajem začala kvalifikace o postup na světový šampionát. Loni v březnu šel jako první do brány Pavlenka proti Estonsku, Vaclík poté proti Belgií a ve Walesu, kde český tým prohrál. Další sraz byl až v červnu před Eurem.
V přípravě s Itálií dostal šanci Pavlenka, nikoli jeho vinou Češi vyhořeli 0:4. V generálce s Albánií chytal Vaclík.
Před vstupem do šampionátu v Glasgow proti Skotsku brankářskou otázku za trenéry vyřešil osud. Kvůli zranění zad Pavlenka z nominace vypadl, Vaclík byl jasnou a jedinou možnou volbou.
A svou úlohu nemohl zvládnout lépe.
Při nástupu k utkání proti Skotsku se k Vaclíkovi přitočil bek Coufal a povídá mu: „Koukej dneska něco chytit.“ Po vítězství 2:0 pravý obránce s úsměvem prohodil. „Vidíte, poslechl mě.“
S útočníkem Patrikem Schickem byl nejlepším českým hráčem turnaje. Bez nich by tým Skotsko neporazil, což by značně ohrozilo šance na postup do play off.
„Váca byl vynikající. Podržel nás. Co prošlo, to chytil. Byl skvělý,“ prohlásil trenér Šilhavý.
„Jeho výkon ani nemá cenu komentovat. Jsem za něj moc rád, protože mu lidi nevěřili, když v Seville nechytal,“ přidal Coufal.
Titul se nikdy neomrzí, říká Vaclík. V unikátní bilanci dohání Jarošíka |
Změnil adresu, ze Španělska se loni v létě vydal do Řecka, kde chytá za Olympiakos Pireus. A jako první český fotbalista v tamní lize získal titul.
Na jeho postavení nic nezměnila ani další neúspěšná kvalifikace o postup na mistrovství světa a březnová porážka v baráži ve Švédsku. Jestli Češi budou hrát elitní skupinu Ligy národů i v jejím příštím ročníku v roce 2024, bude to zásluha především Vaclíka.
