Smutnou zprávu potvrdil Slovenský fotbalový svaz: „Pane trenére, nikdy nezapomeneme. S úctou na vás vzpomínáme.“
Vengloš byl jednou z nejvýraznějších osobností celého československého fotbalu. Asistent trenéra Václava Ježka na zlatém mistrovství Evropy v Bělehradě 1976 a hlavní trenér o čtyři roky později, kdy Čechoslováci získali bronzové medaile.
Antonín Panenka: „Pan Vengloš byl kultivovaný, vzdělaný a spravedlivý pán. Fotbalu rozuměl, fotbalem žil.“
Ján Švehlík: „Formoval mě jako hráče i člověka. Nejdřív mi našel stabilní místo ve Slovanu Bratislava a v Bělehradě mě prosadil do zlatého finále. A já pak dal Němcům první gól.“
Zdeněk Nehoda: Byl jedním z nejlepších trenérů, které jsem v kariéře potkal. Odborník, kliďas a mimořádný psycholog, jenž i složité lidské situace řešil s nadhledem a po dobrém.“
Vengloš dovedl národní tým na dva světové šampionáty, v roce 1990 dokonce až do čtvrtfinále. Stal se prvním cizincem mezi trenéry na Ostrovech, rok vedl v Birminghamu tamní Aston Villu. Zahraničních štací však prožil mnohem víc.
Hráčskou kariéru spojil se Slovanem Bratislava, tu trenérskou pak načal netradičně v Austrálii. Působil v Sydney i u australské reprezentace, v sedmdesátých letech se vrátil domů, vedl Košice, se Slovanem Bratislava vyhrál titul, než začal pracovat u národního týmu.
„Bělehrad byl asi nejvýš. Hlavně finálový zápas proti Německu byl unikátní,“ líčil Vengloš při oslavě posledního významného jubilea. „Zlato z mistrovství Evropy mi jako trenérovi a fotbalovému odborníkovi otevřelo dveře do světa,“ cítil.
Jeho životopis je úctyhodný.
Snad žádný československý trenér nepůsobil na tolika významných zahraničních fotbalových adresách: Sporting Lisabon, Celtic Glasgow, Fenerbahce...
Zažil i exotická angažmá v Malajsii, Ománu či Japonsku. Velké úspěchy však stejně slavil zejména s československou reprezentací, kterou jako hlavní kouč vedl hned dvakrát. Byl i prvním trenérem samostatného národního týmu Slovenska.
Často se připomíná také jeho průlomová štace v Aston Ville. Psal se rok 1990, před Venglošovým příchodem tým skončil druhý, ale pod jeho vedením málem sestoupil, proč? Hráči prý nebyli připravení na jeho moderní metody, přesto pamětníci opakují: Dr. Vengloš zanechal skvělý dojem, byl to velký gentleman.
Jako trenér tenkrát předběhl dobu. Průkopník, který však do Anglie dorazil v nesprávnou chvíli. To až o dekádu později spustili zahraniční trenéři revoluci a dodnes mají nad domácími kouči v Premier League převahu.
Cenné zkušenosti využil Vengloš později i při vzdělávání trenérů, se syny založil i vlastní akademii.
Je držitelem diamantového řádu UEFA za zásluhy o rozvoj fotbalu.
Před sedmi lety převzal rovněž nejvyšší metál FIFA.
Slováci ho vyhlásili největším trenérem minulého století.
„Měl jsem v životě veliké štěstí,“ říkal. „Potkal jsem skvělé hráče, trénoval reprezentační výběry i skvělé kluby. Sporting Lisabon, Aston Villu, Celtic, na tréninky Fenerbahce chodilo deset tisíc lidí. To jsou vzpomínky, po kterých si říkám: Zbytečně jsme to nedělali.“