Česko v kvalifikačním utkání v Jerevanu vedlo od třetí minuty brankou Kollera. Po půlhodině přidal druhý gól právě Rosický. A pár minut před koncem se podruhé trefil Koller.
"Přesně takový zápas jsme chtěli. Vlítnout na ně a dát hned gól," říká Rosický, který po vystřídání Galáska dohrával posledních pětatřicet minut s kapitánskou páskou.
Rychlým gólem jste si utkání hodně ulehčili.
Tyhle zápasy jsou o prvním gólu vždycky. Když se nám to povedlo, říkal jsem si, že v podstatě máme vyhráno.
Ale neměli. Soupeř vás zlobil, dvě tři jeho akce mohly skončit gólem.
On nás totiž ten první uklidnil možná až moc. Trochu nás přitlačili a měli tam pár nebezpečných útoků. Ukázalo se, že to nejsou žádní nazdárkové. Byli hodně živí, rychlí, ale slabší po taktické stránce a vzadu.
Co jste v těchto fázích zápasu dělali špatně?
Uprostřed hřiště nás přečíslovali. Ne, že bychom s Galáskem stáli špatně, ale mezi nás se stahoval útočník a tak tam na nás dva byli tři. Když jsme si to pak vysvětlili, už to zas bylo v pohodě. V takovém zápase je moc důležité, abychom byli pořád ve střehu, křičeli na sebe, povzbuzovali se. Prostě neztratit koncentraci. To by se nemuselo vyplatit ani v Arménii. Protože kdyby dali náhodný gól, mohli jsme mít honičku až do konce.
V čem ještě byl pro vás zápas těžký?
Asi v tom, abychom je nepodcenili, ale to snad nehrozilo. Myslím si, že ze silné trojky tam neztratí body nikdo. Podobné, co jsme tam uhráli my, čekám od Rumunů i Holanďanů.
Pohodu jste měli po třiceti minutách, kdy jste dal druhý gól.
Když to tam spadlo podruhé, věděli jsme, že už se nemusíme nikam hnát. Pak se může hrát chytře a zkoušet různé taktické věci. A ne jako před dvěma lety v Moldavsku. Hráli jsme tam na bahně, dlouho to bylo nula nula a pomalu jsme začínali být nervózní.
Tenkrát jste dával gól po kličce brankáři, teď nádhernou střelou z devatenácti metrů. Mohl byste tu svou trefu popsat?
Dostal jsem dobrý míč od Heinze mezi hráče, odpoutal jsem se od obránce, udělal ještě kličku a pak to vypustil na bránu. Ani jsem nečekal, že to vyjde tak nádherně.
A vyšlo, navíc levačkou, vaší slabší nohou.
Já vím, všude pořád strkám tu svou pravou šajtli. Ale druhou nohu jsme se snažil zlepšit. A vidíte, hezčí gól jsem zatím levačkou nedal.
Je vidět, že vám svědčí kapitánská páska. Kdykoli jste ji v národním mužstvu měl, vždycky jste byl mezi nejlepšími, jako třeba v únoru v Itálii.
Když to říkáte... Ale já jsem hlavně rád, že jsme vyhráli. Protože v Arménii to byl zápas, ve kterém nemůžete nic získat, dá se v něm jen ztratit. Jak už jsem říkal, tam nikdo ze silných neztratí. I my jsme tři body brali jako samozřejmost. A taky je důležité, že jsme teď ani s Rumunskem nedostali gól.
Proč je to pro vás tak důležité?
To se pak pozná, že se hraje kolektivně. A to je jediná správná cesta. Už tady s námi nebude Nedvěd, teď nebyli ani Poborský s Barošem, všechno skvělí hráči. Ale když se hraje kolektivně, jde to zvládnout i bez nich. Podívejte se na Vachouška. Přijde do základu a bojuje pro tým, nehraje na sebe. A tak to dělá každý. I já hraju často hodně defenzivně, protože to pomůže ostatním. A nedá se nic dělat, že nejsem tolik vidět vepředu. Chci prostě na mistrovství světa a ne si v nároďáku honit triko.
Co dál? V listopadu vás čeká ještě Makedonie.
Chtělo by to tenhle rok pěkně zakončit a v Makedonii to zvládnout. Když už tam ztratili Holanďani, tak ať na ně aspoň něco nahrajeme.
 Tomáš Rosický z české reprezentace (vlevo) a Armén Rafael Nazarjan v souboji ve třetím utkání kvalifikace o postup na MS. |
