Na televizní přenos z Dublinu se šestašedesátinásobný český reprezentant díval ve svém anglickém domově.
"Tenhle zápas jsem si přece nemohl nechat ujít. Ale to víte, že mnohem radši bych byl s klukama na hřišti."
První poločas proběhl podle Šmicrova očekávání. Maximální nasazení z obou stran, znamenitá divácká kulisa, síly vyrovnané a minimum brankových příležitostí.
"I při tom strhujícím tempu jsme si my i Irové dávali velký pozor v defenzivě. Proto taky nebyly skoro žádné tutovky. Pár takových pološancí se urodilo, například Nedvědova zblokovaná dělovka, ale na opravdu jasné šance to bylo jedna jedna," popisuje třicetiletý Šmicer.
|
|
"Velká škoda té Bolfovy hlavičky, kterou musel jeden z obránců vykopávat z brankové čáry. Ale ještě blíž ke gólu měl těsně před přestávkou Keane, naštěstí mu ten volej pár metrů před Čechem nesednul."
Ve druhých pětačtyřiceti minutách si Šmicer všiml, že gól inkasovaný z přímého kopu jeho reprezentační spoluhráče nabudil k bouřlivé ofenzivě.
"Ale ještě k tomu gólu z trestňáku. Já bych to nikomu nevyčítal, ani brankáři Vaniakovi, ani hráčům ve zdi. Harte z Leedsu dává takové góly v anglické lize často. On to prostě umí, navíc tentokrát to měl z ideálně pozice, míč mu seděl na vápně. No a z téhle parkety si Harte nějakou tu skulinku najde skoro vždycky," pokračuje Šmicer.
Český reprezentant, jenž by měl příští pondělí poprvé po svých zdravotních problémech nastoupit za liverpoolskou rezervu, poté ocenil houževnaté dobývání irské branky.
"Bylo vidět, jak moc kluci chtějí vyrovnat. Na domácí branku se valil jeden útok za druhým, převaha byla v některých fázích hry opravdu velká. A nejvíc ze všech se mi líbili Jankulovski s Barošem. Ta jejich obrovská vitalita, zarputilost a chuť do fotbalu, to se hned tak nevidí."
Na liverpoolském spoluhráči Barošovi potom Šmicer ocenil, že ho nedeprimovala zahozená stoprocentní šance.
"Jankulovski mu z křídla přihrál opravdu ideálně, jenže Barošovi v tom lijáku míč na mokré trávě nejspíš odskočil na holeň a byla z toho střela nad. Já vím, vypadá to hrozně, ale divit se tomu může jenom ten, kdo se do podobné situace nikdy nedostal," zastává se Baroše. "Ale Milana to nijak nerozhodilo a o pár minut později, když se prodral přes obránce i brankáře a zavěsil, ukázal, co v něm je."
Vítězný gól Irů v nastaveném čase byl podle Šmicra částečně i dílem české útočné euforie.
"Myslím, že když už Baroš těsně před koncem vyrovnal, tak že se potom mělo přece jen svědomitěji bránit. Jenže připadalo mi to, že skoro všichni naši hráči se pořád vrhají dopředu, jako kdyby za každou cenu potřebovali vyhrát," diví se Šmicer, který za naše nejlepší hráče označil Jankulovského s Barošem.
"A potom Kean tu rozhozenou a nepřipravenou obranu knokautoval. Ale nechci dělat chytrého, být na hřišti, možná bych se po tom vyrovnávacím gólu hnal dopředu taky," přemítá.
Poté se Šmicer vrátil k momentu, kdy Delapův míč vhozený z autu skončil v české síti. "Hned mi bylo jasné, že takovou branku rozhodčí uznat nemůže. Jen mi blesklo hlavou, aby si třeba nevymyslel, že ten míč někdo tečoval. Ale naštěstí to bylo tak, jak jsem čekal."
K tomuto momentu z 90. minuty se vyjádřil i jeden z nejlepších českých rozhodčích Michal Beneš.
"Zápas jsem sice neviděl, ale pravidla jsou jasná. Přímo z autového vhazování prostě gól padnout nemůže. Něco jiného by bylo, kdyby míč kdokoli tečoval. Ať už Vaniak, nebo někdo z irských fotbalistů."
Beneš přitom tento okamžik ze středečního večera považuje za opravdovou kuriozitu. "Nevzpomínám si, že bych se s míčem v síti přímo z autu někdy setkal," dodal.
