"Byli jsme s trenérem Radou v telefonickém kontaktu průběžně, hlavně ho zajímalo, jak na tom jsem zdravotně. Říkal, že v reprezentačním kádru jsem pořád, přestože pod ním jsem ještě za národní mužstvo nehrál," pokračuje Matějovský.
"A když mi pak ve středu zavolal, že se mnou do Maroka počítá, měl jsem z toho opravdu velkou radost."
Sedmadvacetiletého fotbalistu, který do tehdy ještě prvoligového Readingu přestoupil loni v lednu, pronásledovalo v minulém roce komplikované poranění kotníku. Zahrál si na mistrovství Evropy, ale potom už mu zranění pokračovat nedovolilo.
Když se vyléčil, hned v prvním podzimním kole v Nottinghamu odehrál jen dvaačtyřicet minut a kotník ho zradil znovu.
"Po jednom souboji jsem špatně došlápl a bylo zle. Vazy, se kterými jsem si užil v létě, sice vydržely, ale v kotníku se pochroumalo něco jiného," říká.
Poprvé se pak v zápase objevil až v listopadu, za první mužstvo nastupoval střídavě a uprostřed prosince to vypadalo, že se do základní sestavy vrátil definitivně.
"Odehrál jsem celý vítězný zápas v Blackpoolu a doma s Norwichem, říkal jsem si, že už je všechno v pohodě," vzpomíná Matějovský na konec loňského roku.
Jenže pak přišla dvakrát za sebou lavička, párkrát dole, jednou nahoře, poslední dva lednové ligové zápasy zase jen proseděl mezi náhradníky.
"Když jsem se trenéra Coppela ptal, co se děje, říkal, že nic, že se mnou počítá, a že mě v mužstvu chce," přibližuje Matějovský. "Já si to vysvětluju tak, že klukům to v lize jde, mužstvo je druhé, tedy na přímém postupovém místě, tak kouč se sestavou moc míchat nechce. Musím být trpělivý, nic jiného mi nezbývá."
Nedávno trenéra Coppela sám požádal, aby mohl chodit hrát za rezervní tým. Nechtěl ztratit herní praxi. Právě tohoto kroku Marka Matějovského si kouč Petr Rada považuje.
"Pochopitelně, že liga to není, ale i za béčko přijdou zápasy, které si s ní moc nezadají. Například přestřelka s rezervou Tottenhamu minulý týden," říká.
"V úterý jsem byl na lavičce prvního mužstva při lize a druhý den jsem hrál za béčko proti Tottenhamu. To byl fakt hodně kvalitní souboj, v soupeřově sestavě byl třeba Pekhart, který šel za pár dnů hostovat do Slavie, měli tam Mexičana, co v Tottenhamu hostuje z Barcelony, a další výborné fotbalisty. Skončilo to čtyři čtyři, a jak říkám, takový zápas dá každému hodně."
Není divu, že Matějovský se teď na reprezentační sraz moc těší.
"Samozřejmě se budu chtít v zápase ukázat. Rozhodně trenéra Radu nesmím zklamat. Zdravotně jsem stoprocentně fit, takže by to vyjít mělo."
Zatím nejpovedenější Matějovského zápas za Česko má datum 17. října 2007.
Kvalifikační zápas v mnichovské Allianz Areně proti domácímu Německu čeští fotbalisté vyhráli 3:0. A Matějovský nejenže znamenitě plnil roli rozehrávače, ale ve 23. minutě se prosadil i gólově. Přes dva protihráče prošel do pokutového území a přízemní střelou poslal míč ke vzdálenější tyči.
"Na tenhle zápas se opravdu zapomenout nedá, byly to nádherné chvíle," zasní se. Vzápětí je však na zemi: "Ale dobře vím, že žít z toho nemůžu. Zrovna v současných dnech poznávám fotbal z té nemilosrdné stránky. O to víc mě Radova důvěra potěšila."
Na poznámku, že český reprezentační kouč se mimo jiné chystá navštívit trenéra Stevea Coppela, dvanáctinásobný reprezentant reaguje:
"Uškodit mi to rozhodně nemůže. Tím spíš, když Coppel se mi nedávno sám zmínil, že by si s trenérem Radou rád popovídal."
Jestli na pondělní reprezentační sraz dorazí Matějovský odpočatý, nebo zda bude mít v nohách sobotní ligový zápas s Prestonem, to v tuhle chvíli neví.
"Samozřejmě že v sobotu bych se na hřišti objevit chtěl, uvidíme," uzavírá Matějovský.
