S Olomoucí myslí na poháry a rád by ještě rozšířil tři reprezentační starty.
Sladký návrat domů?
Jo, takhle jsem si to představoval. Hlavně jsem chtěl, ať konečně protrhneme sérii remíz, která byla fakt dlouhá. Vítězství jsme potřebovali. Říkal jsem, že dva domácí zápasy po sobě musíme zvládnout. Polovinu jsme splnili a teď na Boleslav.
Hrál jste dobře, zjevně se nepotřebujete v lize rozkoukávat.
Když jsem přišel, tak jsem říkal, že formu mám dobrou. Mám ohromnou chuť do fotbalu, elán. Chtěl jsem to hlavně ukázat na stadionu, protože můžete něco ukazovat na tréninku, ale nikdo to nevidí. Důležité je to pak přenést do zápasu, z toho jsem byl malinko nervózní. Ale bylo to potřeba. Jsem rád, že jsem ukázal, že můžu pomoct.
Cloumalo to s vámi?
Speciální pocity byly už jen z toho, že jsem měl na stadionu padesát známých a rodinu, takže celý jeden sektor byl můj. Viděl jsem, že jsou všichni šťastní, že mě vidí na hřišti. Chtěl jsem jim ukázat, že jsem fotbal nezapomněl, protože jsem trošku sešel z očí. Chtěl jsem se předvést v nejlepším světle a myslím, že se mi to docela povedlo.
Do Olomouce se po devíti letech vrátil Pospíšil: Táhlo mě to domů |
Nemrzelo vás, že v hledišti bylo jen šestnáct set diváků?
Samozřejmě bych si představoval daleko větší návštěvu, ale věděl jsem, že lidé sem moc na fotbal nechodí, což je obrovská škoda. Hrajeme v první šestce a to už je na město jako Olomouc velký úspěch. Fotbaloví fanoušci tady jsou, protože když přijede Sparta, Slavia nebo nějaký lepší soupeř, tak lidé přijdou. Škoda že nechodí na nás. Přál bych si, abychom je výkony přitáhli. Věřím, že když budeme vyhrávat a bude i lepší počasí, tak si cestu najdou. Hraje se líp, když přijde aspoň pět tisíc, na což Olomouc má, aby chodilo pravidelně.
Je v atmosféře největší rozdíl oproti Polsku?
Ano, ale s tím jsem počítal. Na návštěvy a atmosféru se tam dá lehce zvyknout. Byl to pro mě největší rozdíl, už když jsem šel z Česka do Polska. Užil jsem si to šest let. Nevracel jsem se, abych si užíval atmosféru, ale abych pomohl Sigmě, abychom udělali nějaký úspěch.
A další rozdíly?
Polská liga je agresivnější, soubojovější. Poláci do toho chodí daleko víc. Na všechno je méně času. To byly největší změny, na které jsem si musel zvyknout. Jinak je podobná.
V Bialystoku jste se zapsal jako cizinec s nejvíce starty v historii klubu. Proč jste ho opustil rok a půl před koncem smlouvy?
První čtyři roky to byl velmi ambiciózní klub, který chtěl hrát o poháry. První dva roky dokonce i vyhrát ligu, ale poslední roky byla ambice se udržet v lize. Už mi to nedávalo smysl, protože v mojí hlavě je pořád ambice hrát fotbal o něco než lepší smlouva. Volil jsem návrat kvůli tomu, že jsem chtěl něco dokázat se Sigmou, na úkor peněz. Před rokem a půl se v Bialystoku změnil prezident, celé vedení, a od té doby nechci říct, že to jde z kopce, ale místo pohárových ambic stačí záchrana v lize.
Smlouva v Jaze končí po sezoně dalšímu odchovanci Sigmy Tomáši Přikrylovi. Nechtěl jste ho přesvědčit také k návratu?
Chtěl bych, protože by nám také dokázal pomoct, ale Tomáš tam není tak dlouho. Chce ještě nějaký rok pokračovat v zahraničí, nevím, jestli zůstane v Jagiellonii. Odhaduji, že spíš ne. Co jsme se bavili, tak má ještě ambici hrát venku.
V Olomouci cítíte šanci hrát o evropské poháry?
Cítím, i to mě táhlo k návratu, abych tomu mohl pomoct. Myslím si, že by to tady mohlo být dlouhodobě, ne jen jednu sezonu. Chtěl bych, aby Sigma byla klub, který by v šestce hrál pravidelně. Když to tak může dělat Slovácko, tak nevidím důvod, proč ne Sigma. Vrátil jsem se i proto, abych každou sezonu bojoval o nejvyšší příčky.
Martin Pospíšil (vlevo) v souboji s Matějem Vydrou z Plzně.
Jak dlouhá byla jednání?
Asi tři týdny. Musel jsem si hlavně vyřešit situaci v Jagiellonii, kdy jsem musel do určitého data rozvázat smlouvu, což se podařilo. Od té doby byla pro mě priorita se dohodnout tady, komunikoval jsem pouze se Sigmou. Nikdy se nedá dohodnout na první dobrou, nějakou chvilku to trvalo, ale dohodli jsme se rychle. Jsem šťastný, že to tak dopadlo a jsem zpátky doma.
I když lidí na vaši obnovenou premiéru nepřišlo moc, přivítali vás s nadšením. Vnímal jste to?
Jo, hlavně jsem si všiml reakcí lidí, když jsem přicházel. Dostalo se mi strašně moc podpory. Doufal jsem, že lidé budou mít radost z mého návratu, ale až takový ohlas jsem nečekal a byl jsem z toho fakt potěšený. V zápase se to potvrdilo. Doufám, že budu podávat dobré výkony, abych je nezklamal a my jako Sigma jsme měli co nejvíc bodů.
Českým Budějovicím jste všechny góly dali až v početní výhodě.
Ani první poločas nebyl od nás špatný. V kabině jsme se bavili, že je to dobré, že šance si vytváříme, akorát jsme nemohli dát gól. Brankář něco pochytal, něco jsme nedali sami. Věděli jsme, že je otázka času, kdy to proměníme. Vyloučení nám hodně pomohlo, protože pak už to bylo jen o nás a kolik dáme gólů. Zareagovali jsme skvěle. Měli jsme ještě hodně šancí, i na víc gólů.
Před druhým gólem jste hru zrychlil krásnou kolmicí na Tondu Růska.
Viděl jsem uličku, že se tam otevírá prostor. Byl tam ještě Honza Navrátil. Chtěl jsem se to tam dostat, aby to mohl Tonda dávat z jedné tak, jak to dal. Pěkná akce. Chtěl bych, abychom takové akce měli v každém zápase. Hlavně aby z nich byly nejen góly, ale i tři body.
Trenérovi Václavu Jílkovi se zdálo, že se ještě potřebujete fyzicky dotáhnout. Jak se cítíte?
V pohodě. Někdy to možná může vypadat, že vám dochází v závěru síly, ale stejně když dostanu balon, tak se s ním vždycky rozběhnu. Bavili jsme se o tom, že to může být řeč těla, ale jsem nachystaný na celé zápasy. Nemám žádný problém. Kondice může být vždy ještě lepší. Dostanu se do toho zápasy, byl jsem zvyklý hrávat pravidelně celé zápasy a teď jsem z toho na nějaký měsíc vypadl. Trénovat můžeš, kolik chceš, ale stejně do toho dojdeš zápasy.
Jaký je váš dojem ze síly Sigmy?
Úplně jsem nevěděl, do čeho jdu. Byl jsem překvapený, že i na tréninku je kvalita dobrá. Je tam hodně mladších kluků, ročník 99 je hodně silný, to je budoucnost Sigmy. A teď je na nás starších, abychom je měli pod kontrolou. Celý tým pak může těžit z toho, že budou hrát dobře a my staří jim budeme pomáhat.
Můžete už po dvou zápasech říct, zda se liga posunula?
To se mi ještě těžko hodnotí, to si můžeme říct až v létě. Možná šla liga trošku nahoru, hráči jsou už techničtější.
Jak odhadujete, že si Česko povede v kvalifikačním zápase na mistrovství Evropy proti Polsku?
Jsem hlavně zvědavý na Polsko, protože se tam všechno změnilo. Přišel nový trenér Santos, který vedl Portugalsko. Na papíře mají dobrá jména, ale furt jim tam něco hapruje. Je to zápas, který nemá favorita. O gól může vyhrát jeden, nebo druhý tým. Fandit budu samozřejmě Česku.
A hrát ještě za Česko?
Mám to v hlavě, ještě nejsem tak starej, abych to úplně vypustil. Když jsem odcházel do Polska, tak jsem si myslel, že do repre budu mít blíž, protože v Jablonci jsem jezdil de facto na každý sraz. Myslel jsem si, že mi přestup do zahraničí ještě pomůže, ale naopak mi uškodil. Potom jsem už do reprezentace přestal jezdit. Viděl jsem, že najednou začali jezdit víc kluci z české ligy. To mě trošku mrzelo, že jsem venku, docela se mi dařilo a třeba na můj úkor jedou hráči z české ligy. I to jsem měl v hlavě při návratu, že když budu pravidelně prokazovat dobré výkony, tak možná nemusí být do repre daleko.
Je tady polská liga podceňovaná, že vás nominace míjely?
Mrzelo mě to hlavně na začátku, první dva roky, kdy jsme hráli do posledního kola o titul. Vyhrál jsem tam Hráče měsíce, myslel jsem si, že na sraz pojedu, ale nebylo tomu tak. Byli tam jiní trenéři než teď, je to už historie. Teď už to neřeším, ale v té době mě to mrzelo, to nebudu skrývat.
