Za posledních deset let jste nezalitoval, že už nesedíte na lavičce?
Vůbec ne. Fotbalu jsem věnoval celý život a k šedesátce jsem se rozhodl, že to musím rodině vrátit. Trpěla dost. I toho stresu jsem měl tak akorát. Pokud to děláte poctivě, nespíte před zápasem, nespíte po něm, rozčilujete se. Na fotbal už se jen koukám, přednost mají vnoučata.
Jediné, co mi chybí, je titul Fotbalista roku... Protože jsem byl rebel a hlasující se dost možná přiklonili k jiným. Ale to je dávno zaváté.