Zdaleka to nebyly jen úsměvné momenty, o kterých útočník s přezdívkou Bača vyprávěl. Mistrovství světa v Mexiku ho vystřelilo mezi hvězdy. Skóroval proti Brazilcům i proti Rumunům. Jakýsi Brazilec po něm dokonce pojmenoval svého syna: „Dostal jsem od něj jednou dopis, ale kontakt pak jaksi vyprchal. Nikdy jsem toho kluka neviděl. Dneska by mu bylo dvaapadesát.“
V Guadalajaře postavili rychlému blonďákovi sochu. Mnohá periodika jej zařadila do ideální sestavy turnaje.
Jenže Čechoslováci se na víc gólů nezmohli. Ve vysokých nadmořských polohách těžko lapali po dechu, třikrát prohráli a jeli domů. Za trest mužstvo rozmetali.
I můj kamarád Karol Dobiaš tvrdí: „Ještě za Petráše jsme museli hrát.“ Cože? Jak za mě?! Jako by se všechna vina za neúspěch měla na někoho svalit. Petráš za to přece nemohl, to je hovadina.