Přemýšlíte o tom, kdo by pro vás byl nejvhodnější soupeř do skupiny?
To je první krok k maléru. Fotbal je vyrovnaný. A já se nebudu stresovat tím, co nemůžu ovlivnit. Šetřím si mozkové závity.
Jste rád, že nenarazíte na Nizozemce, český osud posledních let?
Opravdu takhle nemyslím. Pracovat začnu ve chvíli, až uvidím tři týmy na tabuli. Videokazety se zápasy soupeřů už máme nachystané.
Které soupeře?
Všech jedenatřicet. Taky mě bude zajímat rozmístění zápasů, máme schůzku s ubytovací agenturou. Poslední půlrok na to nebyl čas. Los nechám na odbornících.
Řekněte alespoň: existuje styl, proti němuž by se mužstvo prosazovalo hůř?
Základní aspekty fotbalu zůstávají. Musíte umět hrát proti každému.
Ale třeba s jihoamerickými nebo africkými týmy nemáte žádnou zkušenost.
Oni s námi taky ne. Je to tak? Opravdu nechci říkat, kdo by nám mohl vyhovovat, a kdo ne. To zavání podceněním a nepokorou.
Máte naopak tajný sen, s kým byste hrát chtěl?
A je to tady zase. Přání, sny, Vánoce. Jako kluk jsem na Vánoce vždycky chtěl kolo... S kým bych si chtěl zahrát? Pokud možno alespoň se šesti soupeři, což by znamenalo postup nejmíň do semifinále.
Souhlasíte s názorem, že Brazilci jsou o třídu výš než ostatní?
Nesouhlasím. My to o Brazilcích říkáme z uctivosti. Ale ano, asi bych taky řekl, že jsou favorité. Mají skvělý tým, ale nemusí odehrát šest zápasů bez maléru. Nestačí jen dobře hrát a mít skvělé hráče, ale je ještě deset komponentů, které můžete ovlivnit částečně nebo vůbec.
Pane Brücknere, už na vás dýchlo, jaký turnaj Německo chystá?
Bylo to cítit už v červnu při Poháru FIFA. Portugalsko bylo loni romantičtější, pitoreskní a zádumčivé. Ale Německo, to bude něco velkého. K čemu bych to přirovnal? Snad ani k olympijským hrám ne.
