Proto ho přede dvěma lety koupili z bělehradského Partizanu za 30 milionů marek. Nizozemská vláda tehdy zablokovala sumu na zvláštním účtu kvůli hospodářským sankcím uvaleným Evropskou unií na válčící Jugoslávii.
Stál tedy víc než Tomáš Rosický. Podobně jako on dal rozumně přednost klubu, kde má šanci růst. Přitom po něm pásl i AC Milán, Bayern nebo Parma.
Kežman se hned první sezonu odvděčil stylově: s 24 trefami získal korunu krále střelců. Loni se pod koučem Geretsem trochu trápil. Ale zklamání nedával najevo, nebrečel v novinách, a přitom ještě nastřílel 15 branek. Nyní u trenéra Hiddinka zase stabilně kope.
Národní dres jako by mu ale někdo nepřál. Když se na Euru 2000 dostal poprvé na hřiště, v 87. minutě utkání proti Norsku, dostal za 44 vteřin červenou kartu za faul na Myklanda. „Moc jsem chtěl, a vybuchlo to ve mně,“ omlouval se. „Ale to se může stát i nejlepším.“ Kromě gólového instinktu je ceněn pro agresivní, nebojácný styl.
Na prvních metrech vyráží jako raketa, brilantně dribluje. „Radši hraju trošku zezadu, ne na hrotu,“ říká obdivovatel Rivalda a Mijatoviče. V Bělehradě patří už teď mezi supercelebrity. Natočil popový videoklip, v létě otevřel rozlehlé sportovní centrum Easy. Je inteligentní a sebevědomý. Přesto nepatří mezi namyšlené frajery.
Nepije ani nekouří marihuanu, v Nizozemsku tak oblíbenou. Nedávno se stal otcem, nejraději je doma se svojí Emilií. Smlouva mu v Eindhovenu končí až za tři roky. Ale kdo ví. Rád by do Španělska, jehož atmosféra mu připomíná rodnou zemi. Miluje slunce, teplo, otevřené lidi. Zajímá se o něj prý i Juventus, který má stejně černobílé dresy jako Partizan, z něhož se vydal do světa.
 Fotbalista Mateja Kežman právě se spoluhráči přiletěl na ruzyňské letiště před přípravným zápasem Česko - Jugoslávie. |
