S mládežnickými výběry procestoval půl světa, s áčkem byl na Euru ve Francii. V Uherském Hradišti, kde se narodil, však chystal Josef Hamšík dresy českým fotbalistům poprvé až ve čtvrtek.
„Za Hradiště jsem ztratil slovo. Byl to pro mě slavnostní zápas ve slavnostní atmosféře,“ pronesl Hamšík ještě před výkopem duelu Ligy národů proti Ukrajině.
Do postele se dostal kvůli pozdnímu výkopu až nad ránem.
„Když se hraje od 20.45 jako teď v Hradišti, tak jdeme my kustodi spát tak ve tři hodiny ráno,“ prozradil Hamšík. A dává si záležet, aby to nevyznělo, že si stěžuje.
U české reprezentace je nenápadnou figurou. Na Slovácku patří mezi známé postavy. V Uherském Brodu je léta šéfem a mecenášem místních fotbalistů, kteří předloni postoupili do třetí ligy.
„Když jsou srazy, má pochopitelně přednost nároďák,“ podotýká Hamšík, který se pohybuje u různých reprezentačních týmů více než 20 let.
Dvě dekády dělal technického vedoucího u mládeže. Sedmnáctku dvakrát doprovázel na mistrovství světa, jednou do Mexika na světový šampionát. Na univerziádu letěl do Číny, Jižní Koreje, Srbska nebo Turecka. „Před čtyřmi lety mě trenér Vrba s manažerem Fitzelem oslovili, abych po tolika letech u mládeže přešel k prvnímu týmu. Chvilku jsem váhal, protože je to jiná práce. Ale nakonec jsem si řekl, že taková nabídka se neodmítá. V českém fotbale je to nejvíce,“ popsal Hamšík přestup k elitnímu výběru.
Když Vrba po mistrovství Evropy u reprezentace skončil, jeho nástupce Karel Jarolím si ho v realizačním týmu ponechal.
O jeho svěřencích ví první poslední. „Většinu znám od jejich 15 let. Jsem pro ně kamarád, skoro táta,“ povídá s nadsázkou. „Nejdříve mi říkali pane Hamšíku. Až když přejdou do prvního týmu, tak jim dovolím, aby mi tykali.“
Práce kustoda u české reprezentace je pro něho melouchem, zpestřením. V zaměstnání si musí brát volno. „Jsem podnikatel, takže na srazy si dávám sám sobě dovolenou,“ směje se 58letý Hamšík. „Po návratu bych potřeboval dva týdny na regeneraci, ale nemám tolik času.“
Se svým kolegou Jiřím Strnadem kmitají kolem týmu od rána do večera. „Vozíme věci masérům, fyzioterapeutům, hráčům, trenérům – tabule, papíry, ledy, ovoce, pití. Aby když přijdou do kabiny, měli všechno po ruce a nemuseli se věnovat ničemu jinému než fotbalu,“ líčí Hamšík ve stručnosti náplň práce. I když si úplně nevydechne ani během utkání, jelikož se stará o oblečení pro střídající hráče, čas na sledování zápasu si najde.
Reprezentační povinnosti mu skončí až v úterý po příletu z pondělního přípravného zápasu v ruském Rostovu. A pak se doma nevyhne otázkám, co s národním týmem zažil.
„Lidi se mě ptají na spoustu věcí. Žádné tajemství ale nemáme, proto žádné nevyzrazuji,“ dodal se smíchem Hamšík.
