Po pátečním dopoledni se Dauhá vylidnilo a celá metropole spěchala do pouště. To víte, teplota spadla pod třicet a v drobounkém písku se konečně dalo ťapat bez bot.
Karavana luxusních terénních aut se valila k dunám, vytuněné buginy a čtyřkolky připravené, černobílé stany z kozí kůže pro přespání postavené, benzinové generátory zapnuté. Před vjezdem do písku si každý šofér nechal vyfouknout gumy na půldruhé atmosféry, protože v poušti se jinak nejezdí.
Fotbal? Pche, jaký fotbal?! Leda na plazmových televizích, které si katarští boháči pochopitelně berou do pouště s sebou.
V Kataru začala zimní sezona, což u cizince z Evropy evokuje úplně jinou myšlenku: jak to bude vypadat přesně za pět let, až vypukne fotbalové mistrovství světa?
Budou se Katařané taky prohánět po poušti a fotbal si pustí leda večer v televizi?
Nebo se tu krásnou hru naučí milovat i jinak?
Pro představu: na nepříliš zajímavý středeční přátelák mezi Českem a Islandem zůstal stadion Abdulláh ibn Chalífa, pojmenovaný po bývalém předsedovi vlády, úplně prázdný.
Sobotní přípravu s místními alespoň zpestřili bubeníci, podle jejichž rytmu se vlnila a tleskala partička chlapíků celá zahalená v bílém. Tradiční arabský oblek dišdaš naznačoval, jak to může vypadat v roce 2022.
„Šejk si asi na devadesát minut zaplatil kapelu. Nevěděl jsem, jestli mám hrát fotbal, nebo tancovat do rytmu,“ smál se obránce Vladimír Coufal.
No co, aspoň byla snaha, jak na fotbal přilákat.
Čeští fotbalisté se radují z gólu, který v přípravném utkání v Kataru vstřelil Antonín Barák (druhý zleva). Gratulují mu Vladimír Coufal, Jan Sýkora, Jan Kliment a Stefan Simič.
„Možná to na první pohled nevypadá, ale Katar fotbal skutečně miluje. A to naprosto vášnivě. Když se ve Španělsku rozehraje El Clásico mezi Barcelonou a Realem, život se v celé zemi zastaví,“ líčí Martin Jaroš, marketingový expert největšího katarského operátora Ooredoo.
Na pohled do katarského srdce nemá nárok každý, zvlášť když jste v horké zemi pět dní i s cestou. Jaroš ovšem mluvit může, bydlí tu roky. „Když v neděli, čili první den po víkendu, přijdu do práce, katarské dámy mi náruživě vyprávějí, kolik šancí přinesl třeba zápas Getafe proti Betisu Sevilla. Se svými znalostmi jim nesahám po kotníky.“
V listopadu a prosinci 2022 bude do emirátu v Perském zálivu hledět celý svět. Podle odhadů mají dorazit téměř dva miliony fanoušků, čímž se počet lidí v zemi zvedne asi jednou tolik. „Jsem na to zvědavý. Nějak nevím, jak se sem tolik lidí vejde,“ říká fyzioterapeut Antonín Fučík, který pracuje v klubu Al Ahlí.
„Oni to zvládnou, nemám pochyby,“ poví naopak Jaroš, když projíždíme kolem rafinérií, u kterých plápolá věčný oheň. Říká se mu věčný, i když věčný nebude, protože ropa a zemní plyn jednou dojdou. Zatím je litr benzinu za šest korun a země roste před očima. Cizinci, kterých je v Kataru desetkrát víc než místních, vám zaručeně povědí, že naučenou trasu k poušti po měsíci nepoznávají.
Z osmi stadionů zatím stojí jediný - Chalífa International. Čeští fotbalisté se na něj dívali každý den z impozantního hotelu Torch. Fotit si ho nemohli. Zakázáno!
Zbrusu nové budou tři trasy metra, počítá se s tramvajemi, podvodním tunelem nebo mořskými taxíky. „Katar buduje dálnice až maniakálně,“ vidí Jaroš. Orbitální dálnice se vine kolem celé země.
Na severu od Dauhá přímo v poušti roste město Lusail pro 300 tisíc lidí. Trochu jako Havířov, jen krapet pompéznější. Dva mrakodrapy jako zkřížené meče, prosvícená marína a stadion pro více než 80 tisíc fanoušků, který by měl hostit zahajovací i finálový zápas mistrovství světa.
Katarští třicátníci si přitom pamatují, jak jejich dědečci žili na hliněných podlahách, hledali na dně moře perly a živili se převážně rybolovem. A pak ze země vytryskla ropa.
Teď je Katar nepředstavitelně bohatý, takže si může dovolit investovat do fotbalového šampionátu přes 200 miliard dolarů.
Věřte tomu, že kulisy pro šampionát budou okouzlující. Výstižně to vyjadřuje heslo Deliver Amazing (To úžasné doručíme), které za plachtami skrývá rozestavěné obchvaty.
O fotbale se zatím nic úžasného říct nedá. Byť třeba katarská federace a místní liga vlastní v centru Dauhá nádherný mrakodrap, v jehož čtrnáctém patře vyrostla interaktivní expozice k šampionátu.
A dál? Domácí liga schovává v názvu slovo Stars, ovšem návštěvy jsou nuzné a kvalita pochybná. „Úroveň jako v Horní Dolní,“ rýpali si čeští fanoušci při sobotním utkání reprezentace. Aby tribuny na lize nebyly prázdné, fanoušci mají lístky gratis. Poslední dobou dostávají zdarma i oběd na tácku.
Vlna zájmu o katarskou ligu se poprvé enormně zvýšila v létě 2012, kdy dorazil španělský snajpr Raúl. Dva roky nato ho nahradil ještě slavnější krajan Xavi. Hrdina Barcelony je tváří soutěže i Katarské národní banky. Dokáže pobláznit i vládnoucí rodinu Al Sání a emír by si přál, aby Xavi vedl místní reprezentaci na mistrovství světa jako trenér. Ne, v Kataru není nic nereálné. Zvlášť, přeje-li si to sám emír.
Přitom byste neřekli, že si Xavi nějak zvlášť užívá luxusu. Dostal dvě smetanově zbarvené vily v oploceném resortu Green Village. Jedna je pro Xaviho, druhá pro bráchu. Baráky mají po sedmi koupelnách, protože méně jich nebývá, z balkonů visí katalánské vlajky a na chodníku stojí dvě bílá audi.
SBOHEM Xavi Hernández po tréninku Barcelony v tréninkovém centru Joan Gamper přichází na tiskovou konferenci, kde oznámil konec reprezentační kariéry.
„Potkal jsem Xaviho před zápasem s jeho Al Saddem v posilovně, odvážil jsem se a povídám: Proč jsi sám? Že prý ho pobolívá koleno, tak nespěchá,“ vyprávěl masér Fučík.
Než Xavimu popřál hodně štěstí, zeptal se: „A liga v Kataru tě baví?“ Xavi se na chvíli přestal protahovat, podíval se na neznámého cizince z Olomouce, lehce se zakabonil a anglicky řekl: „Chce to trpělivost. Velkou trpělivost.“
A tak se to má s fotbalem v Kataru.
