„Ve zbytku se pokusíme o zázrak,“ prohlásil brankář Tomáš Vaclík, když před sobotní půlnocí opouštěl zamračené Oslo.
Zázrak spočívá v tom, že Češi na podzim přinejmenším neprohrají s Německem čili úřadujícími světovými šampiony. To je samo o sobě velmi nepravděpodobné. K tomu musí následně zvládnout tři zbylé zápasy. Matematicky by se tím pádem dostali na druhé místo ve skupině, což – a teď pozor – ještě úplně nezaručuje baráž.
Ale nechme stranou propočty, zatím jsou vcelku bezpředmětné. Česko ztrácí čtyři body na druhé Severní Irsko a z pohledu do zrcadla je smutno. I pokud se snažíte fandit, v odraze nespatříte prakticky nic, čeho by se mohl národní tým chytit.
Češi historicky nezvládají kvalifikace o mistrovství světa. Vždyť na nejsledovanější a nejlukrativnější událost sportu, která se koná jednou za čtyři roky, se podívali jedinkrát od rozdělení.
A cesta vedla právě přes Norsko, které v listopadu 2005 udolali v baráži. I tehdy na stadionu Ullevaal problikával název Tsjekkia, jen měl úplně jiné grády. Vybaví se vám sestava? Čech – Grygera, Ujfaluši, Rozehnal, Jankulovski – Galásek – Poborský, Rosický, Nedvěd, Šmicer – Baroš.
Co jméno, to pojem. Co jméno, to osobnost.
Je omleté stěžovat si, že současná generace je výrazně slabší, zároveň je ovšem krajně nepříjemné, že se těžko hledají jakékoli opěrné body. Minulé pondělí klamalo. Sympatický výkon a těsná porážka 1:2 s hvězdnou Belgií neznamenaly nic, sobotní remíza 1:1 v Norsku ukázala realitu.
První poločas jakž takž. Kadeřábek krásně nacentroval z křídla a Gebre Selassie ve skluzu poslal míč pod břevno. Parádní akce ze 36. minuty předznamenala bídu. Útočník Krmenčík hned po přestávce zbrkle zazdil brejk tři na jednoho, zelenáč Souček napálil břevno a pak se českému pacientovi zase přitížilo.
„Nemáme hvězdy z velkých klubů, nemáme superstar, zato stojíme blízko při sobě. Nikdo to nevzdává. My se z toho dostaneme.“ Tomáš Vaclík, český brankář |
„Sesypalo se to a nechápu proč. Bylo to velké rozčarování,“ pravil trenér Karel Jarolím.
Stopeři Brabec se Sivokem zavinili penaltu, Sivok pak nepochopitelným zkratem daroval Norům nájezd dva na brankáře. Nebýt výtečného Vaclíka, dopadla by sobota bledě.
Je iluzorní si myslet, že po letní přestávce bude rázem lépe. Nebude, nejsou lidi, není kde brát. Symbolické je, že jediný český gól připravil pravý obránce s levým. A co ostatní? Pochválit lze už jen pozorného Vaclíka a motor Daridu, který zaslouží úctu za snahu, nepoddajnost a naběhané kilometry.
Útok nic, stopeři chybovali, organizace hry se místy proměnila v chaos. Špílmachr Dočkal příliš kazil, levák Krejčí se topil na pravém křídle a dohrával v křečích, pokopaný slávista Zmrhal si kulhal pro berle, jeho nástupce Jankto snadno odpadával ze soubojů.
A náhradník Schick, který nastoupil na poslední půlhodinu? Ten se vůbec nedostal do hry. Taky se podivíte, proč za něj Juventus platí 660 milionů? Protože věří v jeho budoucnost. Jenže Češi potřebují pomoct hned. Zapadli do velmi nezajímavého průměru a ve výběru chybí vůdce, který by zavelel a zvedl prapor.
I průměrný tým se samozřejmě může na mistrovství světa prokousat, vždyť třeba Severní Irové se o to snaží, seč můžou. Jinak však platí, že bez osobností si zaděláváte na malér. Stačí se rozhlédnout po Evropě. Poláci spoléhají na nezastavitelného střelce Lewandowského, Anglii v poslední vteřině spasí chladnokrevný šutér Kane, Portugalcům vyhrává zápasy Cristiano Ronaldo, Černohorci milují skvělého Jovetiče, Slováky drží Hamšík. Pokračovat asi nemusíme, že?
„Nemáme hvězdy z velkých klubů, nemáme žádnou superstar, zato stojíme blízko při sobě. Nikdo to nevzdává, nikdo nic nevypustí. My se z toho dostaneme. Myslím, že tenhle tým má před sebou budoucnost,“ prohlásil brankář Vaclík.
Hezky se to poslouchá a Vaclík tomu jistě skálopevně věří, ale věříte i vy?
Asi bychom tomu národnímu týmu měli dát šanci a hlavně čas, který si zaslouží.
Před rokem se reprezentace vrátila z pokaženého Eura ve Francii a většina zkušených tehdy řekla sbohem. Včetně trenéra Pavla Vrby, s nímž se počítalo ještě minimálně na dva roky. Jeho nástupce Karel Jarolím nezdědil nic extra, musel vařit z vody. Než se stačil rozkoukat, hned doma remizoval 0:0 se Severním Irskem a Ázerbájdžánem, což zahájilo kvalifikační klopýtání.
S remízami se prostě do baráže postoupit nedá.
„Odepsané to není, ale taky už musíme pracovat s výhledem do budoucna,“ řekl Jarolím, než hráčům popřál klidnou letní pauzu.
Po dovolené přijde podzim a s ním pokus o zázrak.
