Trh s českými hvězdami mají mezi sebou rozparcelovaný Pavel Paska, Pavel Zíka a Zdeněk Nehoda. Na paty jim šlape Ondrej Chovanec. Dohromady ovládají přes tři sta hráčů.
Válka nám ničí pověst
V Česku momentálně vrcholí boj o přeskupení vlivu na trhu. Je nás moc, volají lídři, kteří pod sebou mají nejvíce oveček. Není to pravda, stačí, když se přestanou používat špinavé triky, říkají „menší“ agenti.
Lidé, kteří se v branži pohybují, ji s trochou nadsázky přirovnávají k obchodu se zbraněmi. „Je to nejtvrdší byznys, jaký jsem zažil,“ tvrdí právník jednoho z velkých agentů.
|
Zdeněk NehodaStará se přibližně o 100 hráčů. Například: P. Nedvěd, Z.Grygera, T. Sivok, T. Hübschman, P. Fořt.
|
Pavel Paska 
Pavel Zíka „Osobně znám asi šest agentů. Věřím, že schůzka stanoví, nebo spíš připomene jasná pravidla. Současné bezvládí přináší velké napětí,“ říká tuzemský agentský guru Pavel Paska, který svolání schůzky inicioval.
Jednat by se mělo o vzájemném přetahování hráčů, povinném registrování a zveřejňování vztahu agent – fotbalista, daňových přiznáních nebo vzájemných mediálních přestřelkách.
„Mediální válka naší profesi uškodila. Jak nám pak mají třeba rodiče mladých hráčů důvěřovat?“ ptá se Pavel Zíka, jehož pověst v branži není zdaleka ideální.
Sám jakákoli obvinění kolegů odmítá. „Pod každý obchod se můžu podepsat. Jednám naprosto otevřeně,“ říká Zíka. Slova, která obvykle vyvolávají u jeho konkurentů veselí, případně rozzuřené reakce.
Dá se vůbec mezi fotbalovými agenty nalézt něco společného? Ano. Rádi o sobě tvrdí, že právě oni jednají na rovinu, drží slovo a platí čestně daně.
Výjimkou není ani nejvýznamnější „superagent“ současnosti, Izraelec Pini Zahavi, jehož jmění odhaduje britský časopis Observer na téměř tři miliardy korun.
Zahavi přitom unikl vyšetřování Anglické fotbalové asociace kvůli několika skandálům jen díky tomu, že je jeho licence hráčského agenta vystavena v Izraeli
Peníze od klubu, nebo od hráče, nikdy od obou
Jakým způsobem vůbec fotbalový byznys funguje? V mnoha ohledech ho lze přirovnat k modelingu. Fotbaloví agenti se snaží nalézat nadějné hráče již na žákovských hřištích a do svých „stájí“ je se svolením rodičů zapisují ve stále nižším věku.
|
Stále častěji se nadějní teenageři „exportují“ také do zahraničí. „Nelíbí se mi to, fotbal není byznys s bílým masem, ale ekonomická situace klubů tomu nahrává,“ řekl nedávno Paska.
Podle něj praskla hráz vstupem Česka do EU, kdy padly různé omezující podmínky vztahující se na hráče z nečlenských států.
Za uskutečněný přestup získává agent peníze buď od klubu, nebo od samotného hráče. Záleží na domluvě a hlavně na zvyklostech v zahraniční lize.
„Lze se také domluvit, že například polovinu odměny agenta zaplatí klub, z něhož hráč odchází, a druhou polovinu nový klub,“ říká šéf SK Sigma Olomouc Jiří Kubíček.
Podle něj se provize pohybují od pěti do přibližně patnácti procent, dle výše přestupové sumy. Vždy však záleží na individuální dohodě. Orientační „ceníky“, které ohraničují provize, se používají ve Francii.
Ve fotbale méně častý způsob, kdy agent nedostane peníze z přestupu, ale podílí se na platu hráče, funguje například v Británii.
Za servis, který manažer svému hráči poskytuje, mu automaticky naskakují na kontě peníze. Obvykle pět až deset procent z hráčova platu mu posílá dle splátkového kalendáře přímo klub, za nějž fotbalista hraje. Brát peníze jak z hráčských platů, tak za zprostředkování přestupu, etický kodex agentů zakazuje.
Máma, táta i finanční poradce
Až do konce roku 2001 vedla agendu hráčských manažerů Světová fotbalová federace (FIFA), která si kladla poměrně tvrdé podmínky na získání licence. Mimo jiné musel zájemce složit vratnou zálohu ve výši dvou set tisíc švýcarských franků (přibližně tři a půl milionu korun), která měla krýt případné chyby, jichž by se agent při svém povolání dopustil. Skládal také zkoušku z cizího jazyka a ze základů obchodního práva.
Systém byl ovšem pod palbou kritiky z chudších afrických a asijských zemí, jejichž agenti nemohli dát dohromady požadovanou kauci. FIFA proto předala starost o agenty národním fotbalovým svazům. Tím rychle vzrostl počet agentů a jejich vzájemné napětí.
Na růstu konkurence ovšem vydělali úspěšní hráči. Jejich agenti se jim snaží všemožně ulehčit život. „Hráči se musejí soustředit pouze na hru. Zařídíme jim tedy cokoli,“ říká Zíka. Od obstarání bydlení v zahraničí, pojištění auta, nalezení hlídání pro děti až po doporučení, kam s tučným výdělkem.
O tom by mohl vyprávět Pavel Nedvěd ze stáje agenta Zdeňka Nehody, který špatnou investicí přišel minimálně o patnáct milionů korun.
Marketing vydělává
Jak se může jeden agent efektivně starat o desítky hráčů? Obvykle se několik lidí s licencí sdruží pod firmu, která navíc zaměstnává další servisní pracovníky.
Paska má agenturu International Sport Management, která předloni oficiálně vydělala 17 milionů čistého. Zíka vlastní Sport Invest International, jenž za rok 2005 vykázal čistý zisk 3,1 milionu korun při více než padesátimilionovém obratu.
„Budoucnost vidím v marketingu a pronájmu slavných tváří do reklamy,“ říká Zíka. V tomto oboru si totiž agent může domluvit s hráčem jakékoliv podmínky, na které se nevztahuje žádný etický kodex. Záleží jen na schopnosti agenta prodat hráčovu image a ochotě fotbalisty draze pózovat.
|
Agenti se vzájemně likvidují, tvrdí Kubíček Fotbaloví agenti na sebe v poslední době tvrdě útočí. Co se stalo? Na dodržování etického kodexu, který mají agenti, nikdo nedohlíží? Kolik si manažeři za zprostředkování přestupu obvykle berou? Jaké jsou sazby u větších přestupů? Často tvrdíte, že hráč by měl zůstat co nejdéle bez agenta. Proč? Agenti nedávají hráčům peníze z přestupu? Snaží se agenti mluvit také do práce šéfů klubů a trenérů? Je v zahraničí lepší situace? |
Kontroverzní postava tuzemského fotbalu, sportovní ředitel a místopředseda představenstva SK Sigma Olomouc Jiří Kubíček, o sobě říká, že může hovořit otevřeně. „Vše špatné už o mně bylo napsáno,“ tvrdí.Nejmocnějším agentem je bývalý izraelský „sporťák“
P r a h a - Perfektní kontakty, neustále zapálený kubánský doutník a přibližně tři miliardy korun na kontě. To je Pini Zahavi, podle britského měsíčníku The Observer Sport Monthly nejvýznamnější fotbalový hráčský agent na světě, dříve izraelský sportovní novinář.
Mezi jeho přátele patří ruský oligarcha Roman Abramovič, kterému pomáhal s nákupem londýnského klubu Chelsea, izraelský premiér Ehud Olmert nebo šéf Manchesteru United sir Alex Ferguson, jehož obraz zdobí Zahaviho apartmá v londýnské m Marble Arch.
„Chceš si vydělat peníze?“ zeptal se Zahaviho v roce 1981 jeho přítel Yossi Melman z konkurenčního deníku. Odpověď prý byla jednoznačná. „Samozřejmě. Nechci navždy zůstat chudým sportovním dopisovatelem,“ smál se Zahavi.
Začal se tedy činit, dal vale novinám a rostl společně s fotbalem, do něhož začaly koncem osmdesátých let plynout značné sumy.
Dnes mu společně s mediálním magnátem Eli Azurem patří firma Charlton, která má právo v Izraeli vysílat zápasy anglické Premier League nebo přenosy z mistrovství světa.
Kromě toho dvaašedesátiletý vdovec vlastní firmu Global Sports Agency registrovanou na Gibraltaru, která se věnuje fotbalovému byznysu hlavně v Portugalsku a jižní Evropě.
Zahavi má detailně propracovanou síť spolupracovníků, kteří pro něj vyhledávají nadějné hráče, a nesnáší, když někdo nechce za fotbalem vidět primárně byznys. „Takoví jsou lidé pokrytci,“ nechal se slyšet pro britský Guardian.
Jak uniknout úřadům
Zahavi o sobě rád tvrdí (ostatně jako většina agentů), že svůj úspěch postavil na upřímnosti a čestném jednání. Jeho jméno je však spojováno s několika přestupy, které vyšetřovala také Anglická fotbalová asociace.
Šlo především o stěhování hráče Ria Ferdinanda z klubu Leeds United do Manchesteru United. Obchod za třicet milionů liber pokoutně domlouval Zahavi, ale protože je jeho agentská licence registrovaná v Izraeli, vyhnul se vyšetřování anglické asociace.
Aktivně působil také v přetahované o trenéra Sven-Görana Erikssona a levého beka Ashleyho Colea. V obou případech lobboval za Romana Abramoviče a jeho Chelsea. Na obchodech s ruským miliardářem už vydělal přes pět milionů liber.
„Někteří mi vyčítají, že jsem Romana do Chelsea přivedl. Ale bylo to dva dny před bankrotem klubu,“ tvrdí Zahavi.
Do klubu Portsmouth zase přivedl izraelského miliardáře s ukrajinským původem Alexandra Gajdamaka.
