Na otočku odjel stěhovat věci z Bialystoku, kde s rodinou žil šest roků. Už bývalí spoluhráči z Jagiellonie přišli fotbalistovi Martinovi Pospíšilovi pomoct dávat věci do banánovek. Pustili si k tomu kvalifikační zápas na mistrovství Evropy Česko - Polsko. A po dvou minutách, když český tým vedl 2:0, na sebe jen nevěřícně zírali. „Všichni se koukali s otevřenou pusou. Byl to šok, nikdo nevěděl, co se děje,“ dobíral si kamarády trojnásobný reprezentant a posila Olomouce. „Polsko má individuality, ale jen na třech lidech to stát nemůže, o tom se přesvědčují delší dobu.“
Ekstraklasu poznal zevrubně. S Jagou v první sezoně do posledního kola bojovali o titul. I druhý flek v ulicích města u běloruských hranic slavili v otevřeném autobuse s desítkami tisíc vášnivých fanoušků. „Na to nikdy nezapomenu. Myslel jsem si, že to tak půjde dál.“
V předkole Evropské ligy dal gól portugalskému Rio Ave i belgickému Gentu. Jagiellonia však postupně další sezony uvadala. Měnili se trenéři i manažeři. Pohyblivý středopolař ovšem svou líbeznou šajtlí, kopem vnějším nártem, díky kterému jej Michal Bílek před deseti lety při pozvání do reprezentace přirovnal k Tomáši Rosickému, bavil fanoušky napříč Polskem.
V Jagiellonii se nepohodl, tisíce zpráv od fanoušků ho dojaly
V Bialystoku odehrál nejvíc zápasů jako zahraniční hráč v klubové historii, navlékal i kapitánskou pásku, ale po změně ve vedení už necítil takový respekt, ambice se z pohárových změnily na záchranářské a tak se rozhodl, že plánovaný návrat do Olomouce urychlí o rok a půl, na který měl ještě lukrativní kontrakt.
„Nepohodl jsem se s jedním člověk v Jagiellonii, i když jsem do té doby neměl s nikým problém,“ přiznává.
V Bialystoku zanechal silnou stopu, což mu potvrdily reakce fanoušků po náhlém odchodu. „Co se dělo na mém telefonu, to nebyly stovky, ale tisíce zpráv podpory, jak jsem pro ně legenda, že se můžu kdykoli vracet, že je to můj domov. To mě až dojalo. Asi jsem pro ten klub něco znamenal,“ vypráví pohnutě. „Chtějí mi ještě uspořádat rozlučku na hřišti.“
Fotbalista, fantastické vodění míče. Profesor Pospíšil učaroval Sigmu. Posune ji? |
Radost ze hry? Víc než peníze. Amatérem nebyl
Šestnáct platů, o kterých se může většině hráčů v české lize nejen po třicítce zdát, nechal v Polsku a vyrazil domů. „Hlavu mám nastavenou tak, že fotbal je pro mě na prvním místě pořád zábava, musím se na hřišti bavit. Hodně lidí mi říkalo, že 90 procent hráčů by to na mém místě neudělalo. Řekněme si upřímně, že víc už vydělávat v kariéře nebudu, ale ani velká výplata mě nepřesvědčila,“ povídá. „Udělal jsem všechno pro to, abych se vrátil. Na úkor peněz, u mě vždy zvítězí ambice. A Sigma má ambici něco dokázat. Hned jsem poznal, že jsem udělal dobrý krok, těším se na každý zápas, trénink, to mi chybělo v poslední době.“
Z volejepodcast iDNES.cz |
Kontrakt stihl s Bialystokem rozvázat ještě v přestupovém oknu, tudíž nakonec nemusel pro příchod do Olomouce uplatnit statut amatéra. „Nebylo to tak, jak se psalo,“ prozrazuje. „Nechtěli to dávat ven, protože by se automaticky ozývalo víc klubů v Polsku. Kdybych byl amatérem, musel bych nějakou dobu čekat, než bych začal hrát.“
Sám netoužil zjistit sílu trhu, Sigma pro něj byla priorita. Věří, že se s ní může dostat na čtvrté místo zaručující evropské poháry. „Kádr je tady natolik slušný, že to můžeme dokázat.“
I když úroveň polské soutěže s českou srovnává, co se týče atmosféry, marketingu a mediálního zájmu jde o jiný svět. „Polsko je poslední roky pro české hráče hodně zajímavý směr. Ani ne tak úrovní ligy, ta je podobná, ale stadiony, atmosférou, analýzami v televizi, mluví o tom jako o malé bundeslize, to dělá padesát procent kvality ligy.“
V polském klubu působil i jako kapitán, fanoušci si ho velmi oblíbili.
A nůžky se budou rozevírat i díky astronomickým cenám za vysílací práva, které Ekstraklasa prodala za 1,66 miliardy korun na sezonu.
„O penězích se nemusíme bavit. Jeden klub dostane od televize de facto tolik peněz, co celá česká liga dohromady,“ podotýká. „Tahají zahraniční hráče, je tam dost Španělů. Z druhé španělské ligy tam chodí kvůli platu, dostanou dvakrát tolik.“
Nechybí. Díky genetice
Pospíšil si splnil své největší fotbalové sny, byť jen krátce. S Plzní si zahrál slovutnou Ligu mistrů, ač proti Bayernu Mnichov a CSKA Moskva naskočil dohromady jen na třináct minut. O start víc posbíral v reprezentaci, kde byl naposledy před osmi lety. Proti Polsku...
Reprezentaci mám v hlavě, říká Pospíšil. Do Olomouce se vrátil i kvůli ambicím |
„Všechno mám odfajfkované, ale je toho málo,“ říká jednatřicetiletý bělkovický rodák, který si s Jabloncem zahrál v Evropě i proti Ajaxu a postupový gól vstřelil FC Kodaň.
Další fajfky chce přidat se Sigmou, kde začínal a pomohl k výhře v českém poháru. A nevzdává se ještě ani návratu do národního týmu. Zřejmě i díky genetickým předpokladům se mu celou kariéru vyhýbají zranění. V Bialystoku měl rekord bez absence jediného tréninku. „Mám asi dobrou genetiku. Kluci se hodinu před tréninkem protahovali a pořád byli zranění, já tohle nikdy nedělal a nikdy jsem nebyl zraněný. Po zápase i rychle regeneruji.“
Také proto věří, že možností na fotbalové zážitky bude ještě dost. „Cítím se, jako když mi bylo dvacet pět. Chtěl bych být jako Matějovský, nebo Petržela, který je už patnáct let stejný. Chci hrát, jak dlouho to půjde,“ přeje si. „Doufám, že jsem v půlce kariéry.“
