Jeho táta Štěpán je teplickou legendou a taky nynějším sportovním ředitelem. Kariéru měl zářivou včetně bronzu z Eura či titulu z mistrovství Evropy do 21 let, kopal ve Slavii, Olympique Marseille, Austrii Vídeň a epizodně i ve Spartě.
„Ta sóla mám po něm,“ tvrdil mladý útočník v narážce na svoji branku ze 3. minuty. „To jsou moje góly, míč se odrazí ke mně, já ho uklidím a jdu slavit. Od pana trenéra Jamricha z béčka mám, že tam každá šance musí být gól.“
Teplice - Slavia 1:1, heroický výkon domácích, favorit se trápil. Srovnal Tecl |
Ve třetí lize jich na podzim nasázel deset, v nejvyšší soutěži už dva. Dokonce za sebou. Premiérový, taky po sólu, dal ve Zlíně. Tehdy jen zmírnil porážku, teď zajistil bod proti soupeři nejhvězdnějšímu.
„Odmalička jsem snil o tom dát gól na teplickém stadionu, konečně se to povedlo. A zrovna proti Slavii, kde hrál táta. Pecka!“ zářil teenager. „Na to nezapomenu.“
Hraje bez ostychu. Sebevědomě až správně drze. Po tátovi zdědil vysokou a štíhlou postavu, měří 183 centimetrů, i pohybem ho připomíná. „Líbí se mi, že jde sám na bránu a nehledá další možnosti, věří si. Je to kluk, který pracuje, má skvělý charakter, to ho žene dopředu,“ nadchl trenéra Jiřího Jarošíka. „Očekávání teď bude větší, ale pere se s tím statečně.“
Statečně se pral i se Slavií a byl u závaru, který mohl zkraje druhého poločasu navýšit vedení. „Nějak se to poodráželo, mohl to být vlastní gól. Pak přišla euforie po chycené penaltě, bohužel druhou dali. I remíza je krásná. Zlatá!“ žasl Vachoušek, jehož starší bratr Matyáš je v kádru béčka sklářů.
I on musel koukat, jak se Teplice na Slavii vytáhly. „Zaskočili jsme ji. Po třech prohrách to u nás nebylo nic moc. Teď to sice byly nervy až do konce, ale zkušeně jsme to uhráli,“ líčil hrdina večera. Nejen útočil, i poctivě bránil. „Nemám moc rád běhání vzadu, ale musíme makat pro tým. A my konečně bojovali jeden za druhého. Odpracovali jsme to. Byla to fakt paráda.“
I z pohledu teplického čísla 14.