Ledaskdo může podle nezapomenutelných okamžiků vybrat jedno jméno gólmana do Jedenáctky století. Na konci dvacátých let předvedl skvost slávistický idol František Plánička. Při zápase s francouzským Rouenem neopatrně odvrátil oči od hry a najednou k němu letěl vysoký odkop, míč rotoval. Gólman vyběhl, jenže balon ho přeskočil a letěl do branky. Zaskočený Plánička se po něm ze zoufalství vrhnul po hlavě, jako by skočil volejbalovou "rybičku", rukama se opíral o zem a vymrštěnýma nohama míč odpálil.
"Obecenstvo, které se patrně domnívalo, že je to moje parádní číslo, dlouho tleskalo," napsal Plánička ve své autobiografii. Něco podobného udělal před pár lety kolumbijský showman Higuita, ale ten měl "zadovku" nacvičenou. Dřív se chytalo jednoduše, gólmani neskákali, nevrhali se pod nohy útočníkům jako dnes. Míče jim padaly do koše. Plánička se lišil, byl lepší, o krok vpřed.
"Ani já jsem moc nepadal, a to jsem skoro o čtyřicet let mladší. Spíš jsem chytal, účelně, na jistotu. Bez parády pro lidi, to se vám vždycky vymstí," říká Ivo Viktor, mistr Evropy z roku 1976 a pětinásobný Fotbalista roku. Jak tedy vybrat nejlepší zákroky? Je to složité, někdo miluje efektní robinzonády, klaunské pády vzduchem, někdo spíš ocení reflexivní zásah rukou nebo prostou jistotu.
Za elitní zákrok fotbalového století vůbec je považován moment z mistrovství světa v Mexiku. Hlavičkoval Brazilec Pelé a zasahoval Angličan Gordon Banks. Dva slavní hráči na velkém turnaji, ve velkém zápase. Byl to unikátní zásah: míč padal k tyči, vtom se Banks vymrštil jako leopard a skočil. Balon ulovil konečky prstů a vyrazil ho nad sebe. "To přece nešlo chytit," žasnou lidé dodnes.
Vynikající gólman Břetislav Dolejší zažil největší moment kariéry na legendárním fotbalovém stadionu Maracaná. Komu se to poštěstí? Vyrazil penaltu slavnému brazilskému střelci Djalmu Santosovi a byl hlavní osobou senzačního vítězství. Brazílie v roce 1956 poprvé prohrála na posvátném Maracaná s evropským soupeřem. Bylo to Československo.
