Všechny budějovické fotbalisty prý pořádně vyhecovala předzápasová prohlášení ze soupeřova tábora. "V novinách jsme četli, že Bohemka ligu odstartuje vítězstvím, my že moc šancí nemáme a tak podobně," líčí Sedláček. "Tak jsme si s klukama řekli, že takhle to přece nechat nemůžeme. Až na čtyři pět výborných mužstev, mezi které ale Bohemians nepočítáme, je liga vyrovnaná, tak jsme věřili, že v Praze něco uhrajeme."
K prvoligové špičce pak Sedláček počítá Spartu, Slavii, Liberec, Teplice a Příbram. "Někomu se nemusí pozdávat ta Příbram, ale tvrdím, že až se tohle mužstvo rozjede, bude moc a moc silná."
První gól dal Sedláček z přímého kopu v závěru prvního poločasu. "Na trestňáky je nás určeno víc, ale kluci mě pustili hned na ten první v začátku zápasu. A protože se mi povedl a brankář Čontofalský měl s mou střelou dost práce, kopal jsem i ten před přestávkou a dal vedoucí gól."
Další dvě branky přidal po změně stran, obě z penalt. "Pochopitelně i na penalty je určeno víc hráčů, ale Jirousek s Vozábalem to nechali na mně. Když už jsem se trefil z trestného kopu, tak že teď to bude další gól. A zase to vyšlo. A při té druhé penaltě jsem už k míči nikoho nepustil, tak moc jsem si věřil," říká Sedláček.
S první ligou začínal v dresu Opavy a v létě před dvěma roky si ho vybrala Slavia. V jejím dresu se ale neprosadil tak, jak si představoval. "Přišel jsem za trenéra Cipra, ale víc šancí jsem dostával až za Jarolíma a pak za Pešiceho," vzpomíná technicky vybavený hráč se znamenitou levačkou. "Jenže pak přišel trenér Beránek a s ním i hradecký Skácel, výborný fotbalista a levák stejně jako já. A zase to byla spíš jen lavička."
Proto také odešel na posledních deset jarních ligových kol na výpomoc do Hradce Králové. A když se po skončení ligy vrátil, začal poctivě přípravu se Slavií. "Trochu jsem doufal, že bych se prosadit mohl. Jenže ve Slavii je opravdu silná konkurence, navíc tam mají dost kvalitních leváků. Tak jsme si s trenérem Beránkem sedli a došli k závěru, že bych měl hlavně hrát. A když to nejde ve Slavii, tak zkrátka někde na hostování."
Ve hře byl opět Hradeec Králové, Mladá Boleslav, České Budějovice, mluvilo se i o Zlínu. "Rozhodlo, že se mi ozval budějovický trenér Tobiáš a projevil vážný zájem. Že prý mu v přípravě vypadl zraněný Vozábal, a že leváka prostě potřebuje. Seběhlo se to rychle a hned první den, co jsem k budějovickému mužstvu přišel, jsem nastoupil do druhého poločasu v zápase Českého poháru v Sezimově Ústí. Vyhráli jsme tam čtyři nula, dal jsem stejný gól z trestňáku jako teď na Bohemce a premiéru jsem měl za sebou."
Na oslavy hattricku čas nebyl, jen se po zápase pozdravil s přítelkyní Gabrielou a s rodiči, kteří se na syna přijeli podívat až z dalekého Chlebičova, obce nedaleko Opavy. "Dodržel jsem tradici. Pokaždé, když se na mě přijeli podívat do Prahy, tak jsem dal gól. Teď mě táta dost chválil a to už je co říct, protože to on často nedělá."
Potom už musel do autobusu za spoluhráči a v Českých Budějovicích po krátké večeři do postele. Vítězové z Bohemians měli hned v pondělí dopoledne trénink. "Po něm si jdu vybrat nějaké bydlení, které mi klub na ten rok poskytne. Budu tu s přítelkyní, tak mi ke spokojenosti snad nic chybět nebude."
Sedláčkovi jde především o to, aby se jemu a ostatním dařilo na hřišti. "Jak se tak rozhlížím, budějovické mužstvo je dobře sestavené. Jsou tu zkušení válečníci a slibní mladí hráči. Takže bych odhadl, že ty obvyklé nováčkovské starosti se záchranou bychom mít neměli. A co bude příští léto, to se uvidí."
