"V zápase s Rumunskem se stejně jako už mnohokrát předtím ukázalo, že o výsledku se rozhoduje v šestnáctkách, většinou poblíž branky. Z podobných míst, tedy z bezprostřední blízkosti, jsme inkasovali už v přípravném utkání ve Švédsku.
Teď se to při obou obdržených gólech opakovalo, zase jsme si nechali dát branky z malého vápna.
Samozřejmě o tom rozhodly jak předvídavost, tak důraz nejnebezpečnějšího rumunského hráče Mutua. Naopak potřebný důraz a orientace před vlastní brankou českým obráncům bohužel chyběly.
Rumuni slíbili to, co říkali před zápasem, totiž, že budou hrát útočně. A opravdu tak hráli, jejich ofenziva byla přímočará a nescházel jí efekt.
Českému mužstvu se samozřejmě nedá upřít snaha rovněž o útočné herní pojetí, naši hráči se snažili chodit dopředu, leckdy to i v rumunském pokutovém území vypadalo hodně nebezpečně, jenže tady platilo, o čem jsem se už zmínil.
Co byly platné nebezpečné hlavičky a tyč Kollera, nebo třeba nádherná střela Poláka, či tvrdý pokus Heinze. V soupeřově šestnáctce byli prostě Rumuni dvakrát nebezpečnější než my. Na rozdíl od nás se v blízkosti soupeřovy branky prosadili a podle toho vypadá i výsledek.
Zmínit se samozřejmě musím o chybějících oporách.
Začnu u Jankulovského, který se zranil v začátku utkání. Je to sice obránce, ale útočně založený, co bylo v úvodu zápasu vidět. Dokud byl a hřišti, vypadala naše ofenziva docela nadějně. Jenže těžko odhadovat, jestli by to takhle vydrželo až do konce, protože Jankulovski nemá po operaci kotníku nic nahráno.
A co je důležité - když Jankulovski skončil, neměli jsme na levé straně hřiště žádného typického leváka. Ani v obraně, ani v záloze, protože Heinz to hrál převážně ze středu.
Potom jsme postrádali Galáska. Musím se přiznat, že jsem byl vždycky jeho velkým zastáncem, oceňoval jsem, co všechno pro defenzivu dokáže udělat. Ale po sobotním zápase musím říct, že v Galáskově absenci žádný problém nebyl.
Vyrostl mu totiž velice zdatný nástupce Polák, který je na rozdíl od Galáska ještě o něco lepší ve hře dopředu, dokáže tvrdou nebezpečnou střelou i zakončit. Teď jenom aby se Polákův talent v reprezentaci rozvíjel dál. Kdyby si tam měl v současné době jen sednout na lavičku, byl by to velký fotbalový hřích.
A jsem u fotbalisty, který mužstvu chyběl nejvíc. Rosický s jeho herním přehledem a rozehrávkou by spoluhráčům mnohdy pomohl. Například ve fázích, kdy nás Rumuni jak se říká mleli, by hru dokázal zklidnit. Navíc v ofenzivě má výborný tah na branku a k tomu vynikající finální přihrávku.
Rosický umí obejít soupeře, ve středu hřiště nespekuluje a odvážně proniká do šestnáctky. A takový hráč českému mužstvu chyběl o to víc, když Rumuni se soustředili především na pokrytí Baroše s Kollerem. Být za dvěma našimi útočníky Rosický, museli by se domácí fotbalisté jinak ohánět.
A nakonec ještě jeden postřeh. Zápas to byl celkově velmi kvalitní, hrál se v rychlém tempu nahoru dolů. A podle mého názoru takový tempo fotbal některým našim hráčům nevyhovuje. Například Heinzovi se Šmicrem."
