Může se vytratit pohoda a soustředěnost. A do toho se rozjíždí kvalifikace na mistrovství světa, v Bulharsku hrají reprezentanti už v sobotu. Kde člověka neznají, udělají si o něm obrázek podle prvního dojmu. Na tom se dá vydělat.
Třeba Vratislav Lokvenc. V jednom z prvních přáteláků za německý Kaiserslautern nastřílel šest gólů. Rázem měl zaděláno na dobré časy. Teď ho v klubu podrží, ačkoliv se v bundeslize ještě netrefil. Žije v klidu.
Opačně je na duši Petru Vlčkovi ve Standardu Lutych. "Kvůli Euru jsem přijel do klubu pozdě, a ještě zraněný," říká. "Kluci už měli za sebou asi čtyři týdny přípravy a šest zápasů v Intertoto Cupu. Tam se sestava zformovala beze mě." A problémy se nabalují dál. Když se vrátil z reprezentačního zápasu se Slovinskem, poslal ho trenér hrát za béčko. "A teď mi navrhoval, abych místo Bulharska zůstal v Lutychu, že mě postaví v přátelácích, abych si místo vybojoval. Ale copak můžu vynechat nároďák?" Dobře ví, že v klubu si tím moc nepolepší.
Jakmile se fotbalista přestěhuje, musí rychle zvládnout místní jazyk. Alespoň základy. "Okamžitě jsem se naučil deset základních povelů, které v bráně potřebuju," vzpomíná Srníček. "A ten první? To bylo mia, čili moje. Abych se o míč s nikým nepřerazil." Věděl, že se musí snažit. Trenér mužstva mu totiž řekl, že porušil svou zásadu: nikdy nekupuje brankáře z ciziny. Udělal to jen proto, že ho Srníček okouzlil na Euru.
Hráči si shánějí bydlení, někdy s problémy.
Třeba Srníček si nejspíš pořídí domek až u Verony kvůli dceři, aby tam mohla chodit do školy. Do Brescie bude denně dojíždět na tréninky 70 kilometrů. Musí se vyrovnat i s jiným podnebím. Vždyť vyrazil z deštivé Anglie do slunné Itálie.
Na nemilované parno si zase zvyká Pavel Horváth v Lisabonu, kde hraje za Sporting. A k tomu ještě na úplně jiný fotbal. "Doma jsem rozehrál akci na čtyři dotyky, v Portugalsku musím na dva. Jinak je míč v háji. Rychlost je na prvním místě," říká Horváth.
Za přestupem opravdu nejsou jen výhodné smlouvy a peníze.
"Člověk potřebuje rychle získat na svou stranu lidi, se kterými bude hrát," říká Radek Bejbl, posila francouzského Lensu. Přišel až dva týdny před ligou, neměl natrénováno. Na hřišti mu však všichni pomohli. Měl vyhráno. "Taky jsem vydělal na tom, že nám to jde a vedeme ligu. Hned je v klubu pohoda."
Třeba Vratislav Lokvenc. V jednom z prvních přáteláků za německý Kaiserslautern nastřílel šest gólů. Rázem měl zaděláno na dobré časy. Teď ho v klubu podrží, ačkoliv se v bundeslize ještě netrefil. Žije v klidu.
Opačně je na duši Petru Vlčkovi ve Standardu Lutych. "Kvůli Euru jsem přijel do klubu pozdě, a ještě zraněný," říká. "Kluci už měli za sebou asi čtyři týdny přípravy a šest zápasů v Intertoto Cupu. Tam se sestava zformovala beze mě." A problémy se nabalují dál. Když se vrátil z reprezentačního zápasu se Slovinskem, poslal ho trenér hrát za béčko. "A teď mi navrhoval, abych místo Bulharska zůstal v Lutychu, že mě postaví v přátelácích, abych si místo vybojoval. Ale copak můžu vynechat nároďák?" Dobře ví, že v klubu si tím moc nepolepší.
Jakmile se fotbalista přestěhuje, musí rychle zvládnout místní jazyk. Alespoň základy. "Okamžitě jsem se naučil deset základních povelů, které v bráně potřebuju," vzpomíná Srníček. "A ten první? To bylo mia, čili moje. Abych se o míč s nikým nepřerazil." Věděl, že se musí snažit. Trenér mužstva mu totiž řekl, že porušil svou zásadu: nikdy nekupuje brankáře z ciziny. Udělal to jen proto, že ho Srníček okouzlil na Euru.
Hráči si shánějí bydlení, někdy s problémy.
Třeba Srníček si nejspíš pořídí domek až u Verony kvůli dceři, aby tam mohla chodit do školy. Do Brescie bude denně dojíždět na tréninky 70 kilometrů. Musí se vyrovnat i s jiným podnebím. Vždyť vyrazil z deštivé Anglie do slunné Itálie.
Na nemilované parno si zase zvyká Pavel Horváth v Lisabonu, kde hraje za Sporting. A k tomu ještě na úplně jiný fotbal. "Doma jsem rozehrál akci na čtyři dotyky, v Portugalsku musím na dva. Jinak je míč v háji. Rychlost je na prvním místě," říká Horváth.
Za přestupem opravdu nejsou jen výhodné smlouvy a peníze.
"Člověk potřebuje rychle získat na svou stranu lidi, se kterými bude hrát," říká Radek Bejbl, posila francouzského Lensu. Přišel až dva týdny před ligou, neměl natrénováno. Na hřišti mu však všichni pomohli. Měl vyhráno. "Taky jsem vydělal na tom, že nám to jde a vedeme ligu. Hned je v klubu pohoda."
