Nad stadionem sice zářil barevný ohňostroj, ale opravdu mají sparťané na konci roku co oslavovat?
Spíš ne než ano. Sparta, ten fenomén 80. a 90. let, pořád není zdravá. Titul získala naposledy v roce 2014, vzpomínky na účast v Lize mistrů už pomalu patří do filmů pro pamětníky.
Sudí se na Spartě zachoval necitlivě, měl hru rychleji přerušit, řekla komise |
Ale buďme spravedliví: jistý pokrok by tu byl. Sparta už není troskou, není karikaturou sama sebe jako v nešťastných časech za trenéra Stramaccioniho, kterého povolal majitel Křetínský, aby se ze klubu po miliardových investicích pokusil vybudovat svou Barcelonu.
Teď po čtyřech letech končí podzim aspoň na stupních vítězů a na vedoucí Slavii, kterou dnes čeká šlágr proti Plzni, ztrácí zatím čtyři body, což rozhodně není propast.
Ale schválně: umíte si reálně představit, že by ji Sparta do konce sezony zvládla předstihnout?
Zatím je to příliš divoká vize. Zatímco Slavia je stabilní, jen tak něco s ní na hřišti neotřese a nesloží ji ani vynucené změny v sestavě, Sparta je v porovnání s ní pořád dost chatrná.
Poskládala sice celkem zajímavý tým, ale jen za předpokladu, že do ideální sestavy výrazně nezasáhnou vnější vlivy. Přitom právě s těmi se na Letné prali vlastně celý rok – naposledy včera.
Ze zápasu uteklo jen třicet vteřin, když se nešťastně srazili dva elitní sparťanští stopeři. Reprezentant Čelůstka musel odkulhat se zraněnou levou nohou.
Po necelé půlhodině si kapitán Dočkal po přísném zásahu rozhodčího Marka a jeho kolegy u videa postavil balon na penaltový puntík. Rozběh, nápřah, rána... a nic! Trefil brankáře.
 |
A když za chvíli sudí zapískal další bizarní penaltu na druhé straně za chycení míče do ruky v nepřerušené hře (!), celý večer pomalu začal aspirovat na předčasnou silvestrovskou show.
„Rozhodně nejsem spokojený,“ kabonil se před televizní kamerou kouč Václav Kotal. „Aspoň, že jsme vyrovnali, ale začátek byl jako v derby se Slavií: místo, abychom vedli, po pár minutách prohráváme.“
Sáček zavinil kuriózní penaltu: Chyba, ale bál jsem se, že Nitovi zapadl jazyk |
A to je největší sparťanský problém. Nevyzrálý tým neumí zápasy ovládat, nezvládá opakovaně vnutit soupeři vlastní styl a tempo.
Proto se mu nedaří v nejtěžších zkouškách. Proto příliš neuspěl v Evropské lize, proto v domácí soutěži prohrál s Plzní i Slavií, dvěma největšími rivaly.
Z posledních třinácti zápasů jich Sparta sedm prohrála, což je hrozivé číslo. I když vezmete v úvahu, že stála proti soupeřům jako AC Milán nebo Lille, pořád taková statistika vyznívá nedůstojně. Navíc za tu dobu posbírala hned pět červených karet.
Rozhodně by se neměla vymlouvat na rozsáhlou marodku – naopak je načase konečně zjistit, proč ji zranění opor trápí rok co rok.
I teď mohla být v tabulce výš, kdyby nepřišla o zářícího teenagera Hložka, Štetinu nebo Kozáka, loni nejlepšího střelce ligy.
Může ji těšit aspoň to, že se zdravotní trable vyhýbaly znovuobjevenému kanonýrovi Julišovi: bez jeho patnácti gólů by si podzim neužila vůbec.
„Budu rád, když se kluci dají přes svátky dohromady. Příprava bude krátká,“ připomněl kouč Kotal, že kvůli koronaviru začíná sparťanům jaro už v polovině ledna v Ostravě.
Nikde není psáno, že se třeba už na jaře Sparta ze zlých časů neprobudí, ale potřebovala by k tomu souběh mnoha okolností: ztráty soupeřů, zdravé opory a kvalitní posily pro rozšíření kádru. Hlavně na kraje hřiště, kde to drhne nejvíc.
Zatím může pořád jen s nostalgií vzpomínat na doby, kdy z ostatních ligových soupeřů dělala kompars.
