Na herním soustředění v kyperském letovisku Ayia Napa jsou ubytováni společně na pokoji a spřádají plány na jarní část ligy.
"Já jsem se bohužel zranil, takže se nemůžeme sehrávat v přípravných zápasech," lituje Lukáš Opiela. "Zatím jsme si to zkusili jen na tréninku."
Po odchodu reprezentanta Marka Matějovského do anglického Readingu potřebuje Boleslav obsadit klíčový střed zálohy. A rozhodla se vsadit na slovenské duo.
Přitom původně měl platit úplně jiný scénář...
"Z Bolky měl nabídku Ivan a já měl jít místo něj do Liberce," prozrazuje Opiela. "O tomhle přestupu jsem ještě na začátku ledna neměl ani tušení."
To Hodúr byl v kontaktu s novým klubem mnohem déle. Dokonce už při vzájemném podzimním střetnutí tušil, že se v zimě do Mladé Boleslavi bude stěhovat.
Přesto na jejím hřišti s Libercem vyhrál, stejně jako tehdy zlínský Opiela. Oba tedy současného zaměstnavatele obrali o důležité body.
"Musím přiznat, že mě ta výhra trochu mrzela," říká Ivan Hodúr.
"Já měl naopak velkou radost," usmívá se Opiela.
Ještě nedávno se znali jen podle vidění. Teď se mají na hřišti postavit vedle sebe a dávat boleslavské hře myšlenku.
"Každý máme jiný styl," myslí si dvaadvacetiletý Opiela, který by měl dostat roli ofenzivního středopolaře.
Na tenhle post byl ale přitom zvyklý i jeho osmadvacetiletý kolega.
"Už v Liberci jsem při zranění Bílka zaskakoval jako defenzivní záložník a bylo to bez problémů," tvrdí Hodúr.
I na Kypru v přípravných zápasech proti rumunským klubům testuje novou pozici. "Hraje se mi tam dobře."
Jejich možná spolupráce by mohla být dobrou zprávou pro slovenskou reprezentaci. Hodúr z ní v poslední době vypadl, Opiela nastupuje za národní tým do 21 let.
"Trenér Kocián dává přednost spíš krajánkům ze západních ligy," říká Hodúr. "Řekl bych, že zrovna mě moc nevěří."
Když mají popsat hlavní rozdíl mezi českou a slovenskou ligou, naprosto se shodují: "V Česku se hraje mnohem agresivněji. Je to tvrdší, s více fauly."
Kromě tohoto názoru je spojuje i módní výstřelek řady fotbalistů. Tetování. Co je však hodně odlišné, to je motiv.
Zatímco Hodúr má na ruce jména svých nejbližších, Opielovo lýtko zdobí portrét nizozemského záložníka Clarence Seedorfa.
"Je to super hráč, můj vzor. Třikrát vyhrál Ligu mistrů, je málo doceněný," míní obdivovatel fotbalisty milánského AC.
Hodúr pro změnu ctí argentinského rebela Diega Maradonu, někdejšího mistra fotbalových kouzel a triků. Že by si ale nechal jeho podobiznu někam vytetovat? To určitě ne.
"Manželka by mu to nedovolila. A tak si podle Maradony nechal aspoň účes," směje se Opiela.
Když se bude hodně snažit, mohl by Seedorfa potkat na hřišti. A ozdobu svého lýtka mu ukázat. "Jo, a on by si mohl nechat vytetovat mě."
Prezident boleslavského klubu Josef Dufek má ve svém archivu cennou fotografii. Je na ní společně právě s Clarencem Seedorfem. Opiela má v případě kvalitních výkonů slíbené seznámení.
"Tak to já se budu taky snažit. Třeba mě pak seznámí s Maradonou," ozývá se Hodúr.
Splní se mu přání?
