Slavia? Nejsme Rolling Stones

Praha - Na Slavii padla fotbalová nemoc, které se říká Bezmoc. Zase. Pokud ji okamžitě nevyléčí, vysněný titul znovu nezíská. Ale možná ani speciální léčba stačit nemusí, protože do ligového cíle zbývají čtyři kola a Slavia stojí o tři body za Spartou. Po pondělním výbuchu 1:3 v Teplicích přestala mít osud ve svých rukou. Poprvé od září. Proč k tomu došlo?

Slavia - Sparta: vyloučený David Kalivoda - Slávistický záložník David Kalivoda opouští derby proti Spartě poté, co byl vyloučen. | foto: Michal Růžička, MF DNES

Zimní rošády.
Do ustáleného výběru, který ještě v zimě vedl ligu o pět bodů, přišlo v zimě šest významných hráčů. Příliš mnoho, aby to týmu neublížilo. Toleski, Blažek, Střihavka, Černý, Abraham, synovec Marek, těm všem musel dát trenér Karel Jarolím pochopitelně šanci, když si je vybral. "Těch zásahů bylo příliš. Připadá mi, jako by tím trenér Jarolím popřel celý úspěšný podzim," tvrdil tehdy bývalý trenér Vladimír Táborský.

Příliš velká konkurence zatím nadělala ve Slavii spíše neplechu. Sparta získala na jaře hned o 8 bodů více.

Zbytečné napětí.
Má to přímou souvislost s nákupy: všech 25 hráčů chce nastoupit a trenér je do poslední chvíle napíná, jakou sestavu zvolí. Na jaře nebyla ani jednou stejná. "Míchat se sestavou jako Jarolím, to si může dovolit třeba Benítez v Liverpoolu," srovnává bývalý reprezentant Ladislav Vízek pro iDNES.cz.

I sami slávisté si začínají bokem stěžovat, jak jim kolotoč změn vadí.

Napětí přináší zbytečné chyby a kostrbatost. Podzimní lehkost je pryč.

Jistota Vlček.
Mohli jste mu vyčítat splašenost při šancích, ale právě útočník Vlček byl pilířem. Než v prosinci přestoupil do Bruselu. "Počet sprintů, které Standa udělal, nám teď chybí," přiznal včera Jarolím. Kromě toho, že běhal za dva a neustále hrozil v brejcích, chybějí i Vlčkovy góly. Na podzim jich bylo sedm.

Forma.
Je pryč, to pozná i laik. "Nejsme Rolling Stones, kteří hráli pořád dobře. Ale ono se to spraví," věří věrný kustod Václav Petrák. Jenže i víra pomalu slávistům mizí.

Podivné Jarolímovy tahy.
 Jaro mělo potvrdit genialitu trenéra Jarolíma. Konečně si složil mužstvo podle svého. Z peněz, které slávisté vydělali v Lize mistrů, se splatily letité dluhy a nakoupily posily. Jenže přeplněný tým se zadrhává a některé  Jarolímovy tahy vypadají podivně.

– Příchod záložníka Abrahama v poslední možné chvíli. Ve Spartě byl svérázný záložník na odpis, ve Slavii nastupuje pořád, i když nevyniká. "Tenhle nákup do smrti nepochopím," rýpnul si Vízek. Fanoušci jsou navíc na Abrahama alergičtí kvůli sparťanské minulosti.

– Rošády na místě brankáře. Veterán Vaniak, podle vychytaných nul nejlepší gólman v lize, se posadil na lavičku po 24. kole. Po dalším utkání s nulou. To byla zvláštní odměna.

– Nasazení záložníka Belaida do žhavého derby se Spartou. Vždyť tenhle drobný Tunisan jinak vůbec nehraje.

–Vyřazení Krajčíka. Pravda, derby se Spartou se slovenskému   reprezentantovi nepovedlo, ale poslat ho na dva zápasy do béčka, to je celkem luxus. "Trenér Jarolím rozhodne v afektu, pak už to nechce vzít zpátky a neuvědomí si následky," tvrdil další internacionál Jan Fiala.

Tlak na hráče.
Je vždycky, když jde do tuhého. "Tlak? Jaký tlak? Že hrajeme o první místo? Jestli by nám to mělo vadit, nerozumím tomu. Co kdybychom hráli o záchranu? Hrát o první místo přece musí být plezír," reagoval kouč Jarolím.

Fatální chyby.
Ačkoli je forma slávistů kolísává, i dnes mohli držet solidní náskok na Spartu. "Jenže nám uškodily dva zápasy. Derby a utkání v Plzni," napadlo hned Jarolíma.

Při derby Slavia vedla, střelec gólu Kalivoda si však radostí svlékl dres a po druhé kartě byl vyloučen. Nepochopitelný zkrat, po kterém slávisté neudrželi vedení 1:0.

A Plzeň v dalším kole? To byla penaltová tragédie. Nejdřív vyhořel Kalivoda, pak i Tavares a vznikla remíza 0:0. Dvě hloupé ztráty na přelomu března a dubna nalomily psychiku, která bývá u slávistů zranitelná.

Jan Palička, s přispěním Radima Trusiny

. Věčně druzí = prokletí Slavie

Pokud budou fotbalisté Slavie na konci ligy na příčce, na níž jsou teď, potká je kulaté výročí.

Podesáté z patnácti ročníků samostatné české ligy (čili ve dvou třetinách všech sezon) skončí v konečné tabulce druzí.

Uznejte sami, že v tomto světle nezní slogan
"věčně druzí" jako jízlivost, nýbrž jako prosté konstatování.

"O titul se ještě porveme," slibují pro zbývající čtyři kola slávisté, kteří po pondělní porážce v Teplicích ztrácejí na vedoucí Spartu 3 body.

O jejich tvrzení netřeba pochybovat: titul je pro hráče ze Strahova stále reálná záležitost. Minimálně stejně reálná je však konečná pozice, pro niž jako by byli zrozeni.

Jste-li slávista, asi sám nejlépe víte, kolik uštěpačných poznámek jste už kvůli tomu musel snést. Jedna z nich doporučuje klubu změnit barvy z červenobílé na stříbrnou, neboť tak se leskne medaile, již Slavia téměř pravidelně získává.

I sami fotbalisté klubu, bývalí i dnešní, trpí spoustou narážek.

Třeba před startem loňského ligového jara říkal asistent sparťanského trenéra Horst Siegl slávistické ikoně Pavlu Kukovi: "Jak dopadne liga, je přece už teď jasné." Když se Kuka snažil oponovat, že Slavia má slušnou šanci být mistrem, Siegl bohorovně odvětil: "Ale skončí zase druhá. Zase bude platit – věčně druhá. Hezký výsledek."

Jak vše dopadlo, je asi zbytečné dodávat. Přesto, pro pořádek: 1. Sparta, 2. Slavia...

Tituly Sparty ještě víc stupňují slávistickou bolest. Vyjma dvou případů včetně roku 1996, kdy zatím jedinkrát českou ligu vyhrál, skončil klub vždy za rivalskou Spartou. Navíc všech dosavadních devět druhých míst mělo stejnou zákonitost: mistrem byla Sparta.

Pro červenobílé příznivce zavání exkurz do minulosti takřka masochismem. Dojdou při něm například ke zjištění, že při devítidílném seriálu "Těsně pod vrcholem, pokaždé za Spartou" bylo jejich mužstvo v půlce soutěže třikrát v tabulce před konkurentem z Letné. A třikrát selhalo.

Stejný scénář se může počtvrté opakovat v této sezoně. Dokonce s více méně stejnými dialogy.

Chcete příklad?

Trenér týmu Karel Jarolím mluvil po prohře v Teplicích mimo jiné o tom, že hráči nezvládají tlak bitvy o titul. Když se před osmi lety sesula Slavia po 26. kole z pozice lídra, prohlásil tehdy jeden její hráč: "Podléháme tlaku boje o titul." Že to vyslovil nynější sparťan Pavel Horváth, jen graduje kouzlo celého příběhu.

Evergreenem jsou i věty, které v různých variantách slávisté pronesli a jistě ještě pronesou. Jejich prototypem je prohlášení Stanislava Vlčka. Než v lednu odešel ze Slavie do Anderlechtu, přál si útočník: "Chci titul a věřím, že nálepka o věčně druhých už přestane platit."

Naopak sparťanský kouč Michal Bílek nedávno přiznal: "Heslo ‚věčně druzí‘ nám zní v uších sladce."

Je zjevné, které z těch dvou tvrzení se nyní naplňuje.

Slávistům teď nezbývá než se postavit předem danému osudu.

Nezbývá jim než doufat, že ho tentokrát zvrátí.

Filip Saiver