Přišly na vás v posledních letech chvíle, kdy jste chtěl s aktivním fotbalem praštit?
"Vážně jsem o tom uvažoval na jaře před dvěma roky. Drnovicím to vůbec nešlo, v mužstvu byly rozbroje, hráli jsme hrozně. Neměl jsem v té době vůbec žádnou motivaci a chtěl jsem s tím švihnout. Z bundesligy jsem byl zvyklý na něco úplně jiného, třeba na čtyřiceti, padesátitisícové návštěvy, při nichž se pak na hřišti vyhecujete automaticky, nikdo vás prostě nemusí pobízet. Zkrátka, říkal jsem si, jestli mám zrovna tohle po osmi letech v Německu zapotřebí."
Proč jste to nakonec nezabalil?
"Přemluvil mě tenkrát trenér Večeřa. Všechno to se mnou rozebral, mluvil o změnách v kádru, pomohl mi hlavně psychicky. Tak jsem se upsal na další rok a vidíte, měl pravdu. Já se dostal ze splínu, mužstvo z krize a v dalším ročníku jsme uhráli historicky nejlepší drnovickou sezonu, skončili jsme třetí."
Máte dva německé tituly s Kaiserslauternem z let 1991 a 1998, ale domácí s Vítkovicemi vám v roce 1986 utekl, protože jste právě ve dvaadvaceti končil vojnu v Chebu. Proč jste nenarukoval jako většina v devatenácti?
"Do těch devatenácti jsem hrál za Slováckou Slavii v Uherském Hradišti a kdybych šel na vojnu z divize, nejspíš bych se zahrabal někde v Tachově nebo v Žatci. Ale za rok z Vítkovic jsem rukoval už s devatenácti prvoligovými starty, což bylo jiné kafe. Proto jsem se chytil v tehdejší Rudé hvězdě Cheb a když jsem se po dvou letech vracel do Vítkovic, měl jsem na kontě už pětasedmdesát zápasů v první lize. Nádherný počinek pro dvaadvacetiletého kluka."
Jak jste se vlastně dostal do Kaiserslauternu?
"Na jaře 1990 ještě před mistrovstvím světa jsem oznámil, že ve Vítkovicích končím. Odehrál jsem tak celkem pět let a cítil jsem, že fotbalově stagnuju, a že potřebuju změnu. Ve hře tenkrát byly Sparta se Slavií, jenže na šampionátu v Itálii po prohraném čtvrtfinále s Německem za mnou přišli z Kaiserslauternu a poměrně rychle jsme se dohodli."
Kdo vám tenkrát dělal manažera?
"Nedá se říct, že by to byl vysloveně můj manažer, ale přestup tehdy zprostředkoval Václav Halama, který v Německu žije a v lecčems mi tam později pomáhal. On byl ještě u mého přestupu před třemi lety do Drnovic, ale potom jsem se o sebe už staral sám. Podle mě takového člověka potřebuje fotbalista hlavně v začátcích."
Jak na osmiletou éru v bundeslize vzpomínáte?
"Samozřejmě s velkým uspokojením. Jak mi tam vždycky připomínali, dosáhl jsem tam skoro všeho, čeho se v bundeslize dosáhnout dá. A nejen v ní. Vedle dvou titulů jsme vyhráli i Německý pohár a navíc tamní Superpohár, o který si to každý rok před začátkem ligy rozdávají mistr s vítězem poháru. Pak se nám také jako jedinému nováčkovi v historii bundesligy podařilo tuhle soutěž vyhrát, to byl ten druhý titul z osmadevadesátého."
O ten druhý titul jste ale málem přišel.
"To je pravda. V létě v devadesátém sedmém už jsem byl rozhodnutý v Kaiserslauternu skončit a vrátit se domů. Ale nakonec mě ještě na jeden rok přemluvili. Svatosvatě přitom slíbili, že příště už mě přemlouvat nebudou, ale že si po roce můžu sám určit, na jak dlouho chci smlouvu prodloužit. Takže takhle jsem přišel k druhému titulu a vlastně i k Drnovicím, protože mě pak už opravdu nepřemlouvali."
Začnete devatenáctý ročník v nejvyšší soutěži. To vás pořád ještě nic nebolí?
"Vážná zranění mám snad za sebou, první rok v Německu to byly zpřetrhané kolenní vazy, loni v Drnovicích jsem asi půldruhého měsíce promarodil s namoženou achilovkou. Teď jsem v pohodě a věk je přece jen trochu znát jen v zápasech s těžšími soupeři jako například se Spartou, Slavií nebo s Olomoucí. Ostatním stačím bez problémů. Navíc, když se daří, žádnou bolest si neuvědomujete. Vítězství zkrátka nebolí."
Které ze svých fotbalových trofejí si považujete nejvíc?
"To se dá těžko rozlišit. Nedají se srovnávat dva tituly v bundeslize se stříbrnými medailemi na mistrovství Evropy, za každým úspěchem se skrývá něco jiného. Na každou trofej vzpomínáte jinak, ale vždycky s pýchou. A zříci by se člověk nedokázal žádné."
Jak dlouho vás ještě budeme vídat na prvoligových hřištích?
"Jak to mám vědět. Už mockrát jsem v posledních dnech říkal, že dlouhodobě neplánuju. Mám smlouvu zase jen na rok, příští jaro se uvidí. Ale jsem soudný. Kdybych sám poznal, že už mužstvu nejsem k ničemu, balím to okamžitě."
Fanoušci spekulují o tom, že v Brně jste dostal výhodnější smlouvu, než jste měl v Drnovicích. Co je na tom pravdy?
"V Brně na tom budu finančně stejně. Opravdu hrálo velkou roli, že se mnou do stejného klubu odchází i trenér Večeřa, a že jsem se seriózně domlouval s nynějším ředitelem brněnského klubu Krejčím, který mě před třemi lety získal pro Drnovice. Věřte, že kdybych šel po penězích, nejspíš bych ještě pořád patřil k inventáři v Kaiserslauternu."
