Po Spartě jste vždycky toužil, viďte? Alespoň se to o vás říká.
Nebudu říkat, že to byl můj sen, už teď jsem byl ve špičkovém klubu.
S Libercem jsme vyhráli titul, potrápili AC Milán v předkole Ligy mistrů.
A na stejnou úroveň dávám i Slavii. Nedělám velké rozdíly, přesto je Sparta v Česku fotbalový vrchol, má obrovskou tradici a největší šanci, že bude hrát Ligu mistrů nejčastěji ze všech.
Takže jste jí fandil odmalička?
Ale ne, já se spíš díval do ciziny, tam jsem měl idoly.
Jak reagoval váš otec, bývalý ligový hráč, se kterým se často radíte?
Přestup schvaluje. Další dobrá zkušenost, říká mi.
Když se přestup minulý týden nezdařil a Sparta za vás nehodlala zaplatit 40 milionů, měl jste pořádně zkaženou náladu.
Taky jsem si pomyslel: Chlapče, je konec.
Šel jste třeba za libereckým majitelem Karlem a žádal ho, aby z přestupní částky slevil?
Vůbec, všechny schůzky šly mimo mě, nemotal jsem se do toho.
Sparťanský trenér Kotrba vás chtěl za každou cenu, to je pro vás výborná vizitka. Můžete si být jistý, že získáte místo v základní sestavě?
Hloupost, tím si nemůže být jistý nikdo. A už vůbec ne ve Spartě, kde je pětadvacet skvělých hráčů.
Copak si nevěříte?
O to nejde. Každý se přece musí prát o místo. Je to další výzva.
V Liberci jste byl jednou z opor a trenér Csaplár o vás nechtěl přijít.
Teď bude hodně zklamaný, co? Ještě mu zavolám, musíme pokecat.
A co rozloučení se spoluhráči?
Odkládá se. Oni mají volno, takže na stadionu nikdo nebude, až si budu vyklízet skříňku.
