Jak jste s fotbalem začínal vy?
Já jsem to měl celkem dané, celá moje rodina se věnovala fotbalu. U mě nebylo co řešit, už jako malý jsem chodil na hřiště u nás v Břevnově. Tam jsem začínal na škvárovém hřišti. To už dneska děti neznají. Hrají na trávě, nechodí domů se škvárou v kolenou.
Doma máte téměř stejně starého syna, takže máte i podobné zkušenosti. Bylo to znát?
On je malinko starší, v lednu už mu bude sedm, takže do míče umí kopnout trošičku lépe než kluci tady. To ale není podstatné. Důležité je, aby děti fotbal chytil a našly lásku ke sportu jako my.
Hraje syn někde organizovaně?
Chodí do klubu, ale hlavní je, že ho to baví. Do míče kope pořád. Máme sice doma pár rozbitých váz, svícnů a všeho možného, ale to k tomu patří.
Co na to říká manželka?
Samozřejmě není ráda. Zvlášť, když se něco povede rozbít mně, a to se při hrátkách s Páťou také stane. Nikdo není neomylný. Možná ty malé střepy přinesou štěstí, a nejen mému synovi.
A co vy, berete účast na náboru dětí jako součást svého přerodu z hráče na trenéra?
Mohl bych to tak brát. Ale jsem tady hlavně proto, že mám děti v tomhle věku. A proto, abych ukázal, že sportem se dá bavit v každém věku a s každou postavou. (úsměv)
„Manželka není za rozbité vázy a svícny ráda. Ale třeba ty malé střepy přinesou štěstí.“ Pavel Horváth |
Jak se vůbec sžíváte ve Viktorce s rolí jednoho z asistentů trenéra?
Teď jsem se cítil hodně jako trenér, protože jsem kvůli zranění nemohl trénovat. Ale už týden jsem v přípravě, zase začínám být víc hráč a doufám, že to tak ještě nějakou chvíli vydrží.
Přesto se začíná váš rukopis na hře Viktorie projevovat. I trenér Koubek uznává, že standardky jsou většinou z vaší dílny...
Ne úplně všechny. Spousta těch věcí už je vymyšlených, jde jenom o to si je vyzkoušet a nacvičit. Každý hráč je musí dokonale znát, samozřejmě kromě soupeře.
Máte teď víc času soustředit se právě na ty standardky?
Mám. Ale neřekl bych, že o tom nějak víc přemýšlím. Spíš jde o to kouknout se na soupeře na videu. Potom už mě vždycky něco napadne.
Souběžně s nábory běží i další akce Můj první gól. Vzpomenete si vy na ten svůj premiérový?
Ne. Ale pamatuji si gól, který mě zajistil v sedmi letech přestup do Sparty. S Břevnovem jsme s ní prohráli 1:5 a já dal naši jedinou branku, všem jsem utekl a od tyče jsem poslal balon do brány. Potom mě děda prodal do Sparty. Už ani nevím za co.
