Ze sobotního dopoledního utkání Blšan na Žižkově, které skončilo remízou 2:2, odcházeli diváci s přesvědčením, že oba góly hostí vstřelil Zákostelský. Ostatně, hlasatel ho dvakrát za autora branky označil. Jenže zatímco u prvního gólu nebylo o střelci pochyb, druhému předcházela nepřehledná skrumáž.
"Za brankovou čáru dostal míč Zbožínek, já ho dorážel už za lajnou," přiznal Zákostelský. "Hned na hřišti jsem také rozhodčímu říkal, že to bylo číslo dvacet šest. Nemám tohle zapotřebí, navíc večer bych se u televize musel stydět, až by bylo vidět, jak to vlastně s tím naším druhým gólem bylo."
Podle Zákostelského prý on i jeho spoluhráči věděli, že na Žižkově je nečeká nic snadného. "Těžký boj jsmje čekali, Žižkov hraje poslední dobou opravdu výborně. Agresivně, neustále v pohybu a hodně útočně," říká Zákostelský. "Tak jsme přijeli hlavně s defenzivní taktikou. Říkali jsme si, že nesmíme dostat gól. Sice jsme nakonec dostali dva, ale protože jsme pokaždé vyrovnali, jedeme domů spokojeni."
Nechybělo mnoho, a Zákostelský zápas dohrát nemusel. Situace těsně před tím, než dal hlavou vyrovnávací gól na 1:1, hrozila nepěknou srážkou s žižkovským brankářem Pižanovským. "V té chvíli jsem to nebezpečí nezaregistroval. Šel jsem hlavou na míč, jen jsem slyšel, jak brankář volá mám, ale neviděl jsem ho," popisuje. "Tak mi blesklo hlavou, že když už do toho jdu, tak že uhnout nesmím. A povedlo se. Spoluhráči mi pak říkali, že to vypadalo hrozivě."
Když devět minut před koncem zápasu Žižkovští dali gól na 2:1, blšanští hráči si říkali, že je konec. "Podíval jsem se na světelnou tabuli a pomyslel na to, jak málo máme času. Tohle už si Viktorka vzít nenechá, napadlo mě. Díky bohu, že jsem se spletl."
Žižkovský trenér Zdeněk Ščasný si po zápase stěžoval, jak Blšanští v závěru zápasu zdržovali, zakopávali míče do ochozů, polehávali a nechávali se ošetřovat. "Tohle dělají i věhlasná mužstva, patří to prostě k taktice. Podle mě rozhodčí nějaká ta procenta domácím odvedl, my jsme zase vytáhli tuhle nepopulární zbraň. Účel zkrátka světil prostředky."
Na otázku, jak dlouho ho ještě budeme vídat v nejvyšší soutěži, Zákostelský reagoval: "To kdybych věděl, smlouvu mám do příštího června. Důležité je, že zatím slouží zdraví. V zápase to ještě jde, ale když druhý den ráno vstávám, cítím, že pětadvacet mi už není. Musím ale přiznat, že když jsem byl mladší, nikdy by mě nenapadlo, že ještě v tomhle věku budu hrát ligu."
