A když vláda umožnila návrat k trénování, s radostí vyměnil nůžky a jehlu s nití zase zpátky za míč. „Vyráběním roušek jsem se uvolnil, udělal jsem něco pro ostatní. A teď jsme rádi, že můžeme být zase na hřišti,“ přiznává Látal, od ledna čerstvý padesátník.
Co jste po prvních trénincích vypozoroval u hráčů?
Všichni jsou rádi, že jsme po dlouhém běhání v lese zase na hřišti. Máme stanovený nějaký termín a tedy dost času, abychom se po herní stránce připravili. Věřím, že se pak ta omezení zase uvolní a budeme se moct dostat k tomu, co potřebujeme na trénincích dělat.
Jak složité je vymyslet trénink v omezených podmínkách?
Složité to není, ale jsou to spíš cvičení bez kontaktu, s míčem, do střelby. Dají se dělat nácviky sklepnutí do zakončení, rozehrávky, ale nikdo vás nepresuje, nejste pod tlakem, nikdo vám balon nesebere. Fotbal je kontaktní, osobní souboje, rychlost, to je potřeba.
Původně se zvažoval návrat k zápasům 8. června, nakonec by měla liga začít dříve, už 25. května. Jste rád?
Do 8. června by byl čas až příliš dlouhý, osm týdnů na přípravu je moc, navíc kluci mají naběhané dost. Teď nám zase termín posunuli, ale je to pro nás dobré, můžeme se chystat na určité datum, kdy by měla liga začít. A věříme, že to je poslední varianta.
Do nového startu nyní zbývají čtyři týdny, jak se tedy budete chystat?
Už jedeme v přípravném režimu, jako po zimní nebo letní přestávce, takže nabíráme kondici, běháme různé tratě a máme posilovnu. V tomto druhém týdnu pracujeme také hodně na hřišti s míčem a čekáme na další uvolnění, abychom mohli trénovat ve větším počtu.
Plánujete i přípravný zápas, přinejhorším alespoň mezi sebou?
Nedovedu si představit, že bychom nastoupili bez přípravného zápasu. Je to devadesát minut zatížení, nikdy při tréninku nevytáhnete z kluků tolik jako během ligového zápasu. Určitě by to chtělo nějaký přípravný zápas, ale nevíme, jak to bude, na to všechno čekáme. Zaměřujeme se na nejbližší týden, pak uvidíme, jak to bude s opatřeními dál.
Kluby budou hlasovat o variantě dokončení celé soutěže včetně nadstavby, pak by se hrálo dvakrát týdně. Těšíte se, nebo bude zápasů až příliš?
Budeme rádi, že se liga rozběhne. Každý samozřejmě vnímá, že to bude náročné. Když se podíváte na rozlosování, je to dvanáct zápasů v řadě, sobota, středa, takže to bude hodně o kondici, žlutých kartách a zraněních. Člověk se na to musí připravit, ale je to pro všechny stejné a jsme rádi, že to začne. Už to bude jiné, než když hrajete jen jednou týdně, rytmus bude jiný, mužstvo už pak moc netrénuje, protože má za dva dny další zápas. Také cestování, všechno se do toho bude započítávat.
Sledujete dění v Německu, kde se uvažuje nad startem zápasů už 9. května?
Mám zprávy, že už je to nějak nastavené a měli by tam začít. Nedovedu si to moc představit, protože to tam pořád nějak kulminuje. Ale mají jiné možnosti, jestli budou každého hráče testovat před zápasem, to stojí obrovské finance. Nedovedu si to u nás představit, třeba testovat hráče i před tréninky. A nedejbože, když se něco stane, co bude dál. Ale to nejsou otázky pro mě.
Jaké bylo přijít ze dne na den o fotbal?
Přiznám se, že pro mě to bylo těžké. Jsem zvyklý být pořád z domu, i když jsem trénoval v Polsku, Trnavě, v Bělorusku, takže týdny doma pro mě byly nezvyklé. Byl jsem opatrný, nikam jsem nechodil, nechtěl jsem se nakazit, měl jsem z toho i trochu strach. Seděl jsem doma, šel jsem se psem a zaběhat si. To jsem dělal tři týdny. Pak jsme čtrnáct dní s klubem šili roušky, to bylo odreagování.
Také jste sedl za šicí stroj?
Já ne, ale pomáhal jsem. Naše skupinka byla rozdělená, každý jsme byli ve své místnosti. A já jsem stříhal. Černé roušky a modré, nějaké i na zakázku. Lidé ve fanshopu si je objednávali, zakázek bylo strašně moc.
První tým kromě pomoci ostatním podal ruku i klubu snížením platů. Dospěli jste k tomu po nějaké debatě?My jsme o tom ani nepřemýšleli, snížení platů bylo samozřejmé. A jsme rádi, že jsme pomohli spoustě lidí, víme, že roušky chyběly. Kluci je stále šijí, mají tam zakázku na další tři stovky.
Ještě před přerušením jste říkal, že než hrát bez diváků, raději zbytek sezony zrušit. Teď to vypadá, že se bude bez diváků hrát do konce sezony.
Už jsem to bez diváků zažil v Evropské lize s Trnavou proti Dinamu Záhřeb a Mostaru a je to strašné. Bez diváků znamená bez atmosféry, není tam emoce. Opatření je takové, ale pro fotbal to nic příjemného není. Slyšíte každý pokyn rozhodčího, není to ono.
