„Jsem rád, že jsem poprvé nastoupil za Slavii, ale ten výsledek nemůžu jen tak přejít,“ líčil zklamaně po utkání. „Myslím, že jsme nehráli zas tak špatně, ale oni dávali góly. Měli jsme šance, ale neproměnili je, takže výsledek vypadá trochu blbě.“
Začátek přitom vypadal naopak docela nadějně. Co se pak stalo?
První poločas byl z naší strany slušný. Škoda, že oni využili jediné situace, ze které jsme dostali gól. My jsme naše příležitosti mohli řešit líp, třeba Tomáš Necid mohl ze své šance dát gól. Škoda, že to nedopadlo líp. Celý druhý poločas byl už po střídání kostrbatý.
Hlavně poslední půlhodina.
Samozřejmě. Ale třeba poslední gól, to ten hráč prostě krásně trefil, to těžko hodnotit. Předtím jsme zase neuhlídali standardku. Kluci si na sebe zvykají, trenér chce hrát nějaký styl, který se tým teprve učí. Ale ten výsledek je fakt docela krutý.
Mrzí vás i kvůli Dannymu, který hrál proti klubu, ve kterém strávil devět let?
Aby ne. On tam strávil kus života, teď bylo vidět, že ho tam lidi měli rádi a pořád si ho váží. On je skvělý fotbalista i skvělý kluk, takže nás mrzí, jak to dopadlo. Ale nebyl to z naší strany tak hrozný výkon, prostě jsme nedávali góly. To celkový dojem hodně kazí, zvlášť, když Zenit je tak kvalitní, že naše chyby trestal.
Jak jste si zvykl na místo ve středu zálohy?
Rychle, musel jsem přepnout. Je fakt, že teď jsem to dlouho nehrál, zvykám si na nové spoluhráče. Ale pokyny byly jasné, krýt záda Pepovi Hušbauerovi, který je ofenzivnější. Tenhle zápas byl asi výjimečný v tom, že trenér chtěl sestavu víc protočit. V dalším už zřejmě budu hrát to, na co jsem zvyklý, takže stopera.
