Dramatickou bitvu prvního s druhým Nezmar otevřel nečekaně rychlým úderem. Už na začátku čtvrté minuty poslal míč přesně do vzdáleného růžku sparťanské branky a dostal Liberec do vedení.
Domácí však rychle vyrovnali a přes vyčerpávající boj na obou stranách už atraktivní zápas další branku nepřinesl.
Co řeší nerozhodný výsledek?
Především to, že liga bude zajímavá až do úplného konce. Tabulka se neskutečně srovnala, možná to je historicky nejvyrovnanější závěr ligy. Jestli jsme tady ztratili nebo získali, to se teprve ukáže v dalším průběhu. Ale samozřejmě jsme chtěli vyhrát, protože víme, jaké jsou počty.
Myslíte, že mistra určí až poslední kolo?
Vzhledem k bodovým odstupům je to hodně pravděpodobné. Asi ve hře už nebudou úplně všichni, ale já věřím, že my tam budeme a že to pro nás dopadne dobře, i když nám momentální zdravotní stav nepřeje.
Zranění Šinglára a Hodúra v první půli asi vaši hru na Spartě hodně poznamenala.
Určitě se to projevilo. Museli jsme se přizpůsobit tomu, že nám chyběl tvůrce hry a pravý záložník. Plán zahustit střed hřiště, který nám ze začátku vycházel, se nám rázem rozpadl.
Co změny znamenaly pro vás, když k vám po Hodúrově odchodu přišel Parks jako druhý útočník?
Bylo to pro mě horší, oproti začátku zápasu mi přibyly defenzivní povinnosti. Původně jsem byl sám na hrotu a v defenzívě jsem musel pokrývat pouze rozehrávku stoperů. Ale Parks pak převzal moji roli a já jsem se musel hodně zatahovat do defenzivy.
Už po třech minutách jste dal gól. Nenapadlo vás v tu chvíli, že to je moc brzy?
Samozřejmě je ideální, když dáte gól v devadesáté minutě a už není čas to srovnat, ale na to se nedá spoléhat. Chtěli jsme hrát aktivně, dát gól, a ono se to povedlo. Škoda, že jsem ještě nezvýšil na 2:0, pak by zápas asi nabral jiné a pro nás příznivější dimenze.
Při gólu jste měl dost prostoru...
Už před zahráním rohu tam byla mela. Osobně mě hlídal Kolář, ještě se k tomu přidával Kulič a společně mi chtěli zamezit v rozběhu. Já jsem naznačil, že půjdu dopředu, a pak jsem se cuknul naopak trochu dozadu. Tím jsem se uvolnil, protože Dan Kolář reagoval na první pohyb. Pak už jsem tam zůstal sám.
Míč letěl dlouhým obloukem, věděl jste, že skončí v brance?
Byl jsem dost daleko do brány, ale naštěstí jsem to správně trefil, protože líp už to asi nešlo. Bylo do protipohybu brankáře a ještě to zapadlo přesně do horního rohu. Chtěl jsem poslat míč tímto směrem, ale že to vyšlo tak přesně, to je kus štěstí.
Zmínil jste svoji druhou šanci, co chybělo, aby i z ní padl gól?
Trochu jsme si tam překáželi s Milanem Matulou. Křičel jsem na něho, ale on mě asi neslyšel. Pak jsem to blbě trefil a míč letěl do nebes.
V roce 2002 jste zažil ligový finiš v situaci, kdy Liberec hájil první místo. Teď se situace otočila a vy budete útočit na pozice vedoucí Sparty. V čem se ty situace liší?
V závěru soutěže je každý bod náskoku velké plus. Můžete se připravovat v poklidu, protože víte, že když dobře odvedete svoji práci, tak vám titul nikdo nesebere. Teď ale musíme hrát svoji hru a dělat co nejlépe svoji práci, přesto to nemusí znamenat, že budeme slavit.
 GÓL. Míč z hlavy libereckého útočníka Jana Nezmara míří pod břevno sparťanské branky. |
