"Když máte jako teď na výběr tři trenéry, hráči samozřejmě přemýšlejí o tom, který by jim vyhovoval nejvíc. Každý kouč má svou minulost, svůj systém práce, svůj přístup k hráčům. Řekl bych, že fotbalisti, ať už současní reprezentanti, nebo ti, kteří na národní mužstvo pomýšlejí, uvažují o tom, kdy a za jakých okolností se s tím kterým trenérem sešli. Jestli spolu vycházeli, nebo naopak měli problémy.
A takovými úvahami se hráči zabývají právě proto, že pořád ještě existují tři možnosti, kdo reprezentaci povede. A honí sejim to hlavou bez ohledu na to, že oni samotní ten výběr ovlivnit nemohou.
Pokud jde o můj názor, řeknu ho, přestože to ode mě možná bude netaktické. Kdyby se mi totiž i v tomhle věku mimořádně dařilo a měl ještě šanci na nominaci, nejspíš si u dvou trenérů zavřu dveře. Ale kdybych se měl rozhodovat mezi Jarabinským, Brücknerem a Škorpilem, je pro mě v tuhle chvíli jedničkou Jarabinský. Zažil jsem ho ve Slavii a zodpovědně můžu prohlásit, že trenér je to opravdu špičkový.
V souvislosti s hledáním nového reprezentačního trenéra mě také zaujalo vyjádření trenéra Petržely, který se nechal slyšet, že neuznává mistrovství Evropy, a že by už teď začal budovat mužstvo pro mistrovství světa v roce 2006.
Je to jeho názor a já ho respektuju. Ale tvrdím, že s takovým přístupem se Česká republika reprezentovat nedá.
Podle mě i přátelský zápas, například Česko - Německo, má velký význam pro porovnání sil dvou států. A to nejen po sportovní stránce. Srovnávají se i národní tradice, kultura, charaktery a mnoho dalších aspektů. Alespoň já to tak cítím. A proto člověk musí v každém takovém zápase reprezentovat stejně dobře, jako na mistrovství světa nebo Evropy. A světové a evropské šampionáty jsou pak oficiálně zorganizovanou přehlídkou tohoto srovnávání jednotlivých zemí, přičemž větší váhu mu dává obrovská účast celosvětové veřejnosti.
A jestliže kolem sebe slyšíme, že přátelské nebo přípravné mezistátní utkání leckdy nemá význam, přičítám to hlavně médiím. Právě noviny, televize i rádia tyhle zápasy prezentují, jako že v nich o nic nejde, jako že jsou zbytečná. Samozřejmě, že v tom nabitém programu ligových soutěží může mít přátelský zápas poněkud jiný nádech, ale hlavní smysl, tedy reprezentovat co nejlíp, ten se neztrácí.
A ještě poznámka k Petrželovu názoru, že by tým budoval dlouhodobě. Já jsem přesvědčen, že v národním mužstvu nikdo nic budovat nemůže. V něm totiž budovat není co. Forma hráčů kolísá, stejně tak je to s jejich zdravotním stavem. Jistě, určitá kostra týmu by existovat měla, ale v reprezentaci se prostě musí scházet především hráči, kteří jsou momentálně ve formě. A je na zkušenosti trenéra, aby z nich sestavil takovou jedenáctku, která by byla úspěšná."
