„Chtěl jsem být u míče dříve než brankář, takže jsem si ho pokopl a sundal mě. Myslím, že to bylo jasné,“ řekl ostravský útočník.
Jenže znovu jste doma doháněli dvoubrankovou ztrátu...
Prostě se nás to nějak drží. Nevím, co k tomu říct. Ani si nemůžeme říkat, že je to smůla. Vstup do utkání máme tragický.
Co dělat, abyste obranu zlepšili?
Nechci hodnotit obranu, je to práce celého týmu. Nezhušťujeme prostor, nemáme odražené balony.
Takže to není v obráncích?
Ne, i dneska vyhráli spoustu vzdušných soubojů, odvrátili spoustu akcí. Obrana i útok je o celém mužstvu. Když dostáváme tolik gólů, tak všichni hledají chyby v obráncích, ale my jim musíme pomoci i vpředu, více to zahušťovat. Občas jsme strašně moc roztáhnutí a nepřepínáme zpátky, jak bychom měli. Ztratíme balon, hádáme se s rozhodčím a protihráč okamžitě rozehraje a už se to na nás valí.
Jenže doma pořád dotahujete náskok. Jak vám při tom je?
Není jednoduché pak hrát. Hlavy jdou dolů, když je to po dvaceti minutách 0:2. Morálka týmu musí utrpět, ale oceňuji kluky, že to za takového stavu nevzdají. Odmakali jsme to, měli jsme šance, druhou půli jsme byli lepší a mohli jsme i vyhrát. Bohužel my ty góly, které dostáváme, nedáme. Trefíme břevno, hosté zastaví balon na čáře, blízko gólu byl Poznar. Pokud ale budeme makat jako dneska, tak se nebojím, že bychom hráli někde dole. Body nám ale samozřejmě chybějí.
