V říjnu coby ligový debutant málem pomohl tehdy utrápenému fotbalovému Slovácku k senzačnímu bodovému zisku na hřišti Plzně.
V neděli od 18 hodin bude dvacetiletý Matouš Trmal čelit úřadujícím českým šampionům znovu, tentokrát už jako gólmanská jednička týmu.
„Co jsem za těch pět měsíců zažil, bylo pro mě jenom příjemným překvapením a zadostiučiněním, právě pro tohle jsem celou svou kariéru dřel. Je pro mě obrovskou ctí, že můžu chytat,“ zdůrazňuje mladý rodák z Tasovic u Znojma.
Řečí čísel jste ve 14 utkáních inkasoval 14 branek a šestkrát jste udržel čisté konto, úspěšnost zákroků 77 procent vás řadí mezi ligovými gólmany na páté místo. Jak své výkony hodnotíte vy?
Zpočátku to byla taková euforie, dařilo se mi, lidi kolem toho dělali velký boom, všichni se ptali, co je zač ten brankář, co ve dvaceti letech chytá ligu. Na jaře už je to trošku horší, možná i odpadla ta nováčkovská euforie, je to těžší potvrzovat. Ten velký krok je ale pro mě velkou školou, snažím se si to užívat a ze všeho sbírat zkušenosti.
Jste aktuálně nejmladším brankářem v lize, ostatní jsou minimálně o tři roky starší. Chybí českým klubům odvaha?
Těžko říct, čím to je. Všichni si asi říkají, že gólman je poslední článek, když udělá chybu, už to nemá kdo napravit. U ostatních postů to tolik vidět není. My brankáři se na zápasy musíme hlavně dobře připravit hlavou, ne až tolik v trénincích. Je potřeba to zvládnout psychicky. Jsem každopádně rád, že já jsem ji dostal. Třeba jsem tím pomohl prošlapat cestičku i dalším mladým brankářům.
Že se vám do ligy podařilo tak brzy naskočit, je o to zajímavější, že jste neměl zkušenosti s mládežnickými reprezentacemi. Poprvé jste chytal teprve před pár dny za jednadvacítku. Čím to bylo?
Možná jsem později vyspěl. Na chytání v mládežnické reprezentaci v nějakých šestnácti, sedmnácti letech moje hlava ještě úplně nebyla nachystaná. Až později jsem si všechno srovnal.
Díky čemu se vám tedy podařilo být brankářskou jedničkou už ve dvaceti letech?
Měli jsme na podzim nějakou šňůru, kdy jsme prohrávali. Přitom jsme pár zápasů mohli zvládnout, ale neměli jsme štěstí. Vyměnily se pak průběžně snad všechny posty, změnu zkusili trenéři udělat i u gólmanů. Když jsem šanci dostal, snažil jsem se jí držet.
Jaké máte vzpomínky na debut v Plzni?
Na to celý život nezapomenu. Byl to první zápas a hned proti takovému soupeři. Myslím, že jsme celkově podali dobrý výkon a sahali jsme po bodu. Vím, že hned v první minutě jsem měl zákrok, kterým jsem se chytl. Měl jsem tehdy chytat jen jeden zápas, ale nakonec se to vyvinulo tak, že už jsem v bráně zůstal. Bylo to moc pěkné období.
Tehdy jste inkasoval od Procházky gól z penalty, od té doby jste ale z dalších čtyř pokutových kopů vyšel jako vítěz. Dařilo se vám obdobně už v mládeži?
Drží se mě to. Vzpomínám si, že s devatenáctkou jsme v dorostenecké lize z 10 zápasů měli osm remíz, po kterých se kopaly penalty. A my jsme v nich častokrát vyhrávali. Penalty jsou hlavně loterie, je to o štěstí, ale štěstí přeje připraveným. Samozřejmě se na hráče chystám, ale nerozhoduju se podle videa, spíš podle intuice, hráče se snažím rozhodit. Bylo už penalt docela dost. Aspoň to se daří. Snad to tak bude pokračovat.
Vymykáte se ještě něčím oproti vrstevníkům? Jste kliďas?
Snažím se působit flegmaticky, ale zrovna teď v Teplicích mě možná moje chyba před prvním gólem soupeře poznamenala na celý zápas. Ale jinak si říkám, že je mi celkem jedno, jestli přijede Plzeň, nebo Příbram. Musím se mít stejně na pozoru, ať už na mě bude střílet Krmenčík, nebo nějaký hráč Bohemky.
Byl zmíněný gól v Teplicích prvním slabším momentem, který jste si vybral?
Ještě možná v Opavě jsem situaci před prvním gólem mohl vyřešit líp. Ale toto byla chyba, kterou vidí i ti, kteří nerozumí fotbalu.
Střetly se vám myšlenky?
To ani ne. Možná jsem byl až moc sebevědomý, chtěl jsem to zahrát při lajně mojí slabší nohou vrchem, ale nesedlo mi to. Namazal jsem mu to po zemi přímo na nohu.
Jak dlouho jste pak na tu situaci myslel?
Když se něco takového stane, ještě ten den si to pouštím, babrám se v tom, jsem zklamaný. Ale pak se jdu nějak odreagovat a při dalším tréninku už jsem zase v pohodě. Hodím to za hlavu a už se tím nezabývám. Jdeme dál.
Jaká byla reakce týmu?
V zápase vás za to asi nikdo nepochválí. Po zápase všichni kluci jsou v pohodě, povzbudili, že se to může stát, v jiném zápase to zase vynahradím. Totéž i trenéři, kteří si to se mnou vyříkali.
Jak prožíváte aktuální sérii pěti zápasů bez výhry?
Hlavně jsme jaro začali dvěma výhrami, všichni z toho najednou dělali, že bychom mohli hrát skupinu o titul. Já si úplně nemyslím, že bychom měli na to být v top šestce, na desítku máme. Z posledních zápasů jsme toho mohli získat i víc, ale buďme rádi tam, kde jsme. Když jsem začínal chytat, měli jsme devět bodů a byli jsme s Příbramí poslední. Pojďme dál postupnými kroky. Hlavně se vyhnout baráži.
Je ještě šance v posledních čtyřech kolech umazat čtyřbodovou ztrátu na desáté místo a vyhnout se tak skupině o udržení?
Zkusíme o to zabojovat, nálada v týmu je i přes tu sérii bez výhry pořád dobrá. Nějaké body díky remízám sbíráme, není to pět zápasů bez bodu za sebou. Když zvládneme porazit Plzeň, pořád ve hře o desáté místo budeme. Pokud to nezvládneme, už bude těžké se tam dostat a budeme se koncentrovat na záchranu.
