„Ale když jsem přišel v šestnácti do slováckého dorostu, měl jsem za to, že získám nějaké zkušenosti, ale za dva roky půjdu akorát tak zpátky do Znojma. Vím, že jsem byl absolutně nepřipravený, a obdivuju místní trenéry, že se mnou měli trpělivost,“ smál se Trmal v rozhovoru pro MF DNES před cestou za velkým angažmá.
Slovácko přichází o brankářskou jedničku. Trmal přestupuje do Guimaraese |
„Když vidím současné mladé brankáře ve Slovácku a sebe v tom věku, je to nesrovnatelné. Snem pro mě bylo mít aspoň jeden ligový start.“
Když jste se v lize zabydlel, toužil jste po angažmá v zahraničí?
To nebudu zapírat. U nás se ale většinou jde českou cestou, přes Slavii, Spartu. Nebývá zvykem, že by z klubu hrajícího uprostřed tabulky šel hráč do zahraničí. Jsem rád, že jsem to mohl nabourat a i udělat reklamu Slovácku.
Jak se váš přestup seběhl?
Byli jsme sice s vedením Slovácka domluvení, že už by to třeba letos mohlo vyjít, ale přišla koronapauza a nikdo nevěděl, co bude. Jestli kluby budou mít finance, jak to kde bude vypadat. Řekl jsem si, že to asi letos nevyjde, nedá se nic dělat. Mám ve Slovácku ještě na dva roky smlouvu, jsem tady spokojený, proč bych odcházel?
A do toho se ozvala Guimaraes.
Dozvěděl jsem se už asi před měsícem od manažera, že jemu i do klubu přišla oficiální nabídka. Další den jsem šel za panem Pojezným, který ale řekl, že by chtěli víc peněz, nemůžou přijmout první nabídku. Neměl jsem s tím problém, ve Slovácku jsem měl dál smlouvu. Asi po týdnu Vitória navýšila nabídku, to už pro Slovácko bylo reálnější, zajímavější. Chtěl jsem to zkusit a Slovácko mi, i vzhledem k snad docela dobré nabídce, jakou dostalo, vyšlo vstříc. Přitom nemuselo. Po dalším debatování s majitelem a ředitelem jsem dostal povolení tam odletět na zdravotní prohlídku. Jsem odchovanec, Slovácko mi pomohlo, když jsem byl menší, vzalo mě do dorostu a vychovalo mě. Tak jsem vždycky měl představu, abych to klubu třeba podobným přestupem mohl vrátit. Povedlo se, jsem za to rád.
Portugalský klub na svém webu píše, že na vás vlastní 90 procent ekonomických práv. Kdo má těch zbylých deset?
Slovácko. Dali si do smlouvy, že z mého případného dalšího přestupu bude mít kromě klasického výchovného ještě desetiprocentní podíl.
Překvapilo vás, že jste dostal pětiletou smlouvu?
Když mi to manažer řekl, byl jsem zpočátku překvapený, je to přece jen doba. Den před podpisem ale za mnou na hotel přijel sportovní ředitel a všechno mi vysvětlil. Mladým sice dávají smlouvy na čtyři pět let, ale zároveň v nadsázce prorokoval, že u mě to vidí tak na dva roky, než půjdu pryč. Klub žije z mladých hráčů, které se snaží zviditelnit a prodat do lepších klubů. Když mi všechny detaily smlouvy vysvětlil, nebylo nad čím přemýšlet a rád jsem ji přijal.
Budete tam sám?
Přítelkyně teď má pracovní povinnosti, pak za mnou doletí. Mám v ní velkou podporu, obětuje se pro mě, za to jí patří velké poděkování. Je herečkou, kvůli práci bude případně pendlovat.
Pravidelným návštěvníkem zápasů Slovácka byla taky vaše máma. Co na přestup říkala?
To je taky velká fanynka, obětovala se pro mě a moc mě podporovala. Vynechala snad jediný zápas v Teplicích, kde jsme zrovna prohráli 0:2 a já jsem udělal chybu. (směje se) Obdivuju, jak ji fotbal vtáhl, totéž babička. To jsou s přítelkyní moje největší podpory. Brácha fotbal úplně nemusí, ale je rád, že se mi daří, a všemožně mě podporuje. Když se máma o přestupu dozvěděla, byla první v šoku, ale pak už začala řešit, kde to je. A že už o prázdninách dojedou, hned se sama pozvala. Musel jsem ji přibrzdit, že vůbec nevím, co mě čeká. Obecně mi spousta lidí píše, že je to kousek od moře, tak určitě dojedou na dovolenou. No, jsem na ně zvědavý...
Je vám stále pouhých 21 let a už jste odchytal 50 zápasů, což je na poměry české ligy hodně nezvyklé. Čím si to vysvětlujete?
Především mi Slovácko dalo důvěru, týmu se zrovna nedařilo, tak jsem asi byl ve správný čas na správném místě. Měl jsem štěstí. A vždycky jsem dřel pro to, abych tohle zažil. První zápas jsem chytal v Plzni a říkal jsem si, že ani nemám co ztratit. Byli jsme poslední a měli sedm porážek v řadě. Bral jsem to jako ideální šanci se nastartovat a neměl jsem co ztratit. Bodově se nám to sice v Plzni nepovedlo, ale mně osobně celkem ano. Následoval důležitý zápas na hřišti Příbrami, my jsme vyhráli 3:0, pak už jsem do brány nikoho nepustil. Když jsem šanci dostal, chtěl jsem se klubu co nejvíc odvděčit a pomoct mu.
Říká se, že brankáři dozrávají později. Byl jste vy ve dvaceti letech, když jste začal chytat, v něčem jiný než vaši vrstevníci?
To bych ani neřekl. Mě před dvěma lety ani nikdo neznal. Na rozdíl od dalších kluků jsem nikdy nebyl v mládežnických reprezentacích a ani jsem si nezasloužil tam být. Až jsem začal chytat ligu, najednou se všechno změnilo. Po prvním ligovém startu se o mě začali zajímat manažeři, přitom do 19 let jsem ani žádného neměl, volat mi začali z reprezentační jednadvacítky, že se mnou počítají. Takže můj první start za nároďák v životě přišel, až jsem měl určitě deset ligových startů. Je to takový paradox.
Ve vaší první ligové sezoně jste se, především díky příchodu trenéra Martina Svědíka, zachránili. Jak hodnotíte uplynulý ročník?
Kdybych se v zápase v Opavě nezranil, dochytal bych jej celý. To mě mrzelo, že jsem klukům nemohl pomoct v době, kdy se nám nedařilo. Byla velká škoda, že sezona, kterou jsme měli skvěle rozjetou, porazili jsme v ní Slavii, Spartu i Plzeň, se během čtyř zápasů obrátila, skončili jsme devátí a v nadstavbě vypadli hned s Bohemkou. Víc jsme mohli vytěžit i z poháru, ze kterého jsme vypadli ve čtvrtfinále s Libercem na penalty. I přesto jsme udělali kus práce.
Je to zkušenost pro vás všechny.
Určitě. Rok pro Slovácko byl celkově dobrý. Vždyť jsme byli pasovaní spíš na spodní skupinu.
Kdo myslíte, že vás v bráně nahradí?
S Pavolem Bajzou, kterého po mém příchodu Slovácko získalo, jsem se neviděl, neznám ho. Ale přeju mu hodně štěstí, ať se mu daří. A ohromně přeju Víťovi Nemravovi, protože k němu jsem měl v kabině nejblíž. Je to skvělý kluk. Po tom všem, co už zažil, jak na sobě dřel, aby se zase dostal nahoru. Doufám, že to vezme po mně a bude chytat. Dostal premiérovou příležitost v posledním zápase minulé sezony na hřišti Bohemians a zachytal fantasticky. Klobouk dolů před ním, jak zvládl první ligový start. Kdybychom v zápase hru nemuseli otevřít kvůli prohře v prvním zápase, řekl bych, že by gól vůbec nedostal. Doufám, že zase dostane šanci a chytne se jí.
Ve Slovácku jste byl jasnou jedničkou. Jakou pozici byste měl mít v Portugalsku?
Co jsme se bavili, počítají s tím, že se hned porvu o pozici jedničky. Měli by tam být dva brazilští gólmani, 37letá ikona Douglas a 29letý Jhonatan, který má zlomenou ruku a měl by být čtvrt roku mimo. Přivedli ještě 19letého gólmana z juniorky Chelsea a mají dalšího mladého Portugalce, s těmi počítají do budoucna. Snad šanci dostanu a chytím ji. Bude záležet jenom na mně, začnu od nuly a musím ukázat, že něco dokážu.
Pustil jste se do studia portugalštiny?
Všichni z vedení, s kterými jsem se potkal, mluvili anglicky. To mě překvapilo. Zároveň bychom měli mít hodiny portugalštiny. Chtěl bych se jazyk co nejdřív naučit, komunikace je u gólmana přece jen dost důležitá. Sám jsem se už zaměřil na základní pokyny a postupně se chci co nejvíc rozmluvit.
Jaké budou ambice klubu?
Guimaraes chce v portugalské lize vždycky bojovat s top trojkou - Benfikou, Sportingem a Portem. Doufám, že budeme hrát co nejvýš, abychom se za rok dostali do evropských pohárů. Mrzí mě, že se to nepovedlo teď, týmu chybělo pět bodů.
Byla cítit nespokojenost?
Určitě. Odvolali trenéra, přišel Tiago Mendes, který hrál v Chelsea, Lyonu, Juventusu a Atléticu Madrid, kde teď dělal asistenta Simeonemu. Toto je pro něj první angažmá v pozici hlavního kouče. Uvidím ho až na prvním tréninku, příprava nám začíná v pondělí. Zatím jsem se bavil hlavně se sportovním ředitelem a prezidentem klubu.
Guimaraes jste navštívil před dvěma týdny při podpisu smlouvy. Jak na vás zapůsobila?
Město je vzdálené asi půl hodiny jízdy od Porta. Je historické, menší, snad se v něm ani nemůžete ztratit. Na lidech vidíte, že fotbalem žijí úplně všichni, po ulici chodí běžně v dresech. V Portugalsku snad ani jiný sport není, maximálně býčí zápasy.
A klub?
Měl jsem nějaká očekávání a první zkušenost to předčila. Ve Slovácku jsme měli skvělé zázemí, ale když pak vidíte tréninkové centrum v Guimaraesi... Pět hřišť vedle sebe, spousta pracovníků v klubu, třeba jen to oddělení skautingu.
Guimaraes byla taky čtvrtá v návštěvnosti, průměrně její domácí zápasy vidělo 17 tisíc diváků, to je víc než má kterýkoliv klub v Česku.
A stadion pro 30 tisíc diváků je krásný. Nějaká videa, jací jsou fanoušci fanatici, jsem si našel sám. A taky na Instagramu mi přišly mraky zpráv od portugalských fanoušků, kde mi oni sami videa ukazovali.
Nerozklepou se vám z toho prostředí kolena?
To nehrozí. Kdybych se něčeho takového bál, tak tam ani nejdu. Když jsem se nerozklepal z prvního ligového startu v té nepříjemné situaci, tak už snad z ničeho. Těším se na to.
Setkal jste se při návštěvě Guimaraese s nějakými fanoušky?
Večer jsem podepsal smlouvu a ráno šel na snídani. Myslím, že na tom hotelu ubytovávají hráče a číšníci byli velcí fanoušci Vitórie. Jeden si se mnou asi dvacet minut povídal. Prý mě někdo z fandů postřehl už na letišti, takže čekali můj příchod. Začal mi popisovat, jak tam všechno funguje. Na závěr mě poprosil o společnou fotku.
Ve velmi blízkém okolí Guimaraese je dalších osm ligových týmů, takže vás čeká jedno derby za druhým.
To hlavní je proti Braze, ty dva kluby se nestrpí. Příjemné je, že před všemi těmito zápasy se spí u nás na hotelu a pak se jede.
Zároveň jdete po rodném Znojemsku a Slovácku do další vinařské oblasti. Máte k vínu pozitivní vztah?
Nevadí mi, i když nejsem vyloženě jeho milovník. Víno z Guimaraese jsme chutnali při večeři po podpisu smlouvy a chutnalo mi. Stejně jako tamní jídlo, na to se taky těším.
