Klaplo to. Bývalý dlouholetý marketingový manažer fotbalové Olomouce, jenž má k Sigmě stále srdeční vztah, ač nedávno posílil Baník, v rozhovoru pro MF DNES před sobotním vzájemným pikantním soubojem 25. kola první ligy vypráví o rozdílné situaci obou klubů. A že postavení v tabulce může mást.
Budete na tribuně rozpolcený?
Dívejte, otázek na toto téma dostávám deset každý den. A rozpolcenost fakt necítím. Za mě je to jednoznačné. Asi opravdu těch pět let mi pomohlo, že jsem se dokázal vyčistit, odpoutat od Sigmy.
Takže přijede baníkovec.
Baníkovec, který chce vyhrát.
Ale pocity to budou pro vás zvláštní. Poprvé přijedete jako soupeř Sigmy, kterou máte v srdci. Dovolím si to tvrdit za ty roky, jak jsem vás poznal.
To samozřejmě mám pořád v srdci. Vzpomínal jsem na dobu, kdy přijeli Radek Látal a Marek Heinz jako hráči Baníku. Snažil jsem se vcítit do jejich kůže. Přijeli jako soupeři a přijeli uspět. Tak to mám i já dneska. Čistě profesionálně.
A bude to třaskavá bitva. Baník nutně potřebuje body k záchraně, Sigma k pohárům. Váš tip?
Vyhrajeme. Jsem přesvědčený, že tabulka neodpovídá momentální sportovní formě a rozpoložení klubů. Poslední výkony potvrzují, co říkám. Máme lepší formu než Sigma. Bude to těžké utkání, ale věřím, že vyhrajeme.
Jak začal váš vztah k Sigmě?
To bylo jednoduché. Můj táta za Sigmu hrával, byť si to nepamatuju, tak archiv fotek byl doma bohatý. Když si vybavím první vzpomínky, tak to už táta trénoval. Pamatuji si trenérskou kabinu, kde byl pan Uličný, Leoš Kalvoda, Dan Matuška, pan Brückner.
Kolik vám bylo?
Hrál jsem za mladší žáky. Osm devět let. Nějaký 83. ročník. Sigma postoupila do ligy s panem Dočkalem. Pamatuji si zápasy jako podavač míčů, Nikiho Laudu, Laďu Kučerňáka jako kapitána, Otu Vyskočila, už nebožtíka. Měl jsem výhodu, že jsem byl syn trenéra nebo asistenta trenéra či vedoucího mužstva, těch funkcí táta kumuloval víc. Mohl jsem se jít ohřát do chodby vedoucí k šatnám, kudy šli hráči v dobrém rozpoložení, nebo - s prominutím - nasraní. Teď jsem si vybavil, jak šel Lauda první ze hřiště a řval: Zasranej Příložka! A ten Mirek Příložný šel poslední, hlavu svěšenou. Už nevím, co se stalo, jestli nedal tutovky, nebo Nikimu nenahrál.
Nejkrásnější zážitek se Sigmou?
Vítězství v českém poháru s kapitánem Radimem Kučerou. Výhra ve finále v Plzni 1:0 nad Spartou a celá akce kolem toho. Vypravili jsme pro fanoušky vlak, euforie. Věřili jsme, že po finále s Boleslaví v Jihlavě už to teď dokážeme. Byť jsem se Sigmou zažil krásné pohárové zápasy, první v roce 1998 s Marseille, pak Vigo, Zaragoza, Hamburk, Everton, vyřadil se Dortmund, tak stejně převládá vítězství v poháru.
Z podavače míčů jste se vypracoval do představenstva Sigmy, jenže poté, co jste upozornil na netransparentnost klubu, jste se rozešli ve zlém.
Odešel jsem dobrovolně, bylo to mé rozhodnutí, nicméně kolegové dělali všechno pro to, aby to tak dopadlo. Svým způsobem to byl nedobrovolný odchod.
Je to už za vámi?
Je to za mnou. Nemám problém projít kolem stadionu a kohokoli pozdravit, mám tam spoustu kamarádů. Ale na druhou stranu i pár lidí, kteří mně na pozdrav neodpoví. To je jejich problém.
Tehdy se do vás ostře pustil faktický šéf Sigmy Jaromír Gajda. S ním si ruku v sobotu nepodáte?
Já s tím nemám problém, teď je otázka, jestli ta ruka bude nabídnuta z druhé strany. Ale vůbec je otázka, kam na zápas půjdu, protože můj syn chce jít, táta uvažuje, že by šel a kapacita vipky je nějaká, máme omezený počet, jak se dává běžně - deset plus deset vipek. Vypadá to, že spíš vezmu syna a půjdeme někam na tribunu v klidu se podívat na fotbal a fandit.
Když přišla nabídka z Baníku, váhal jste kvůli určité rivalitě?
Váhal. První kontakt pana Brabce přišel na podzim loňského roku. Na rovinu mi řekl, že mě nezná, že na mě dostal z několika stran doporučení, ale že personálních chyb se udělalo v Baníku víc než dost a že by mě rád poznal. Párkrát jsme se potkali a v únoru jsme se dohodli. Bylo to ovlivněné rodinnými důvody, podobně jako u Davida Rozehnala, který ukončil kariéru. Jsme v pravidelném kontaktu. Já se kvůli rodinným důvodům rozhodl vrátit z Prahy do Olomouce.
Lidé, kteří se setkají s majitelem Baníku Václavem Brabcem, říkají, že umí zapůsobit. V čem je jeho kouzlo?
Řeknu to tak: Prostě mu věřím. Baník si prošel nějakým obdobím, osm let se zachraňoval a nechci říct, že se tuneloval, rozkrádal, do toho nevidím, ale dopadlo to, jak to dopadlo. Vystřídali se majitelé, házely se na stadionu tenisáky. Když jsem se s panem Brabcem potkal, měl jsem dobrý pocit. V té době v klubu byl Radim Kučera, Petr Uličný a potvrdili mi, že to myslí vážně. Pohltilo ho to tak, že každé ráno jezdí z Kroměříže do Ostravy. Žije tím. Řeší všechny věci. Není to člověk, který to dělá pro to, aby se pochlubil, že je majitel Baníku. Přesvědčil mě, že to má smysl, budoucnost. A teď vůbec neberu tradici klubu, velikost regionu, fanouškovskou podporu a tak dál.
I vás to pohltilo - vzhledem k tomu, jak těžké je vás odchytit?
Pohltilo, ale to je tak o mně všeobecně známé, že co dělám, tak to dělám naplno. Drobná komplikace je, že člověk dojíždí do Ostravy. Ráno tam, večer zpátky, ale celou cestu do Ostravy telefonuji a celou cestu z Ostravy telefonuji, což je pozitivní. Není to ani ztráta času, už jsem si na to zvykl. Je toho hodně i tím, že Baník nemá zázemí, které měl na Bazalech. V únoru se stěhovala komplet administrativa do Vítkovic na Městský stadion a teď se s ním seznamujeme. V Baníku je to jiné než v Olomouci, kde jsou návštěvy jinde. I rizikovost je jiná.
Fanouškovská základna Baníku a Sigmy se nedá srovnávat, že?
To opravdu nedá. Dřív jsem to jako manažer Olomouce vnímal jako bezpečnostní riziko, dnes to zažívám z druhé strany, když jsme komunikovali s Olomoucí, kolik vstupenek nám dají do předprodeje a jaká místa. Teď to vnímám jako dvanáctého hráče. Je to vážně síla, a to nejen doma, ale i venku. V Jablonci jsme měli plný sektor fanoušků, ve Zlíně to byl náš dvanáctý hráč, který nás dotlačil k výhře. Věřím, že tak to bude i v Olomouci.
Rychle jste poznal, jaký je Baník v Ostravě fenomén?
To jsem věděl. Konzultoval jsem to i s Radkem Látalem, než jsem nabídku přijal. Také z Olomouce odcházel ve zlém a v Baníku zažil na domácí scéně největší úspěchy - vyhrál pohár, titul. Paradoxně český pohár vyhráli na stadionu v Olomouci a titul získali tou výhrou také u nás v Olomouci, kdy René Bolf dal gól na 1:0. Takže Látal slavil v Olomouci, ale v dresu Baníku.
Stalo se vám na jednání s partnery Baníku, že vám někdo předhodil sigmáckou minulost?
Na jednání s obchodními partnery ne, ale občas, když máme interní poradu, tak zmíním, jak jsme to měli v Olomouci, přece jen mám za sebou nějaké zkušenosti, za dvanáct let v Olomouci se něco dokázalo. V anketě Mladé Fronty DNES jsme vyhráli jako klub s nejlepším marketingem. A to jsme dělali v podstatě na koleně. Když zaslechnu, že něco nejde, tak uvedu konkrétní příklad, což mi pomáhá. Nevařím z vody, řeknu: Chlapi, dokázali jsme to v Olomouci, proč bychom to nemohli dokázat tady? Ostrava je specifická, to poslouchám často, ale nechci, aby to byla výmluva. Slovo „nejde“ jsem nikdy neuznával. Všechno jde, když se chce.
Marketing je hlavně o vybudovaných vztazích. Začínáte na Ostravsku od nuly s tím, že můžete získat i partnery, kteří za vás podporovali Sigmu?
Partneři se mi sami ozývají a chtějí přijet, protože atmosféra na Baníku je jiná než v Olomouci. Já jsem často citoval pana Černoška, který s oblibou říká, že dnes neexistují reklamní peníze, ale pouze vztahové. To se potvrzuje i v Ostravě. Obchod je hlavně o panu Brabcovi. Baník si něčím prošel a nedůvěra lidí je cítit. Na setkání s partnery často zaznívá: A myslí to pan Brabec vážně? Ano, myslí. Pan Brabec do toho dává desítky milionů každý rok, ale to není cesta. Když jsme měli v Olomouci vyrovnaný rozpočet 75 milionů a vydělali jsme si na to, tak v Ostravě to musí fungovat taky - příjem ze vstupného, merchandising, aglomerace milion lidí, druhá největší po pražské, obchodní potenciál. Je tam spousta velkých firem s majiteli, kteří rozhodují. Pan Brabec má přes třicet firem, na které jsou navázány další firmy. Převážně je to o panu Brabcovi, ale není to potřeba, protože potenciál je jinde.
Baník má díky silnému majiteli nadějné vyhlídky, Sigma kupce shání. To je hlavní rozdíl, že?
Baník už zná směr a cestu, kudy chce jít, a teď na tom pracujeme. Klíčové pozice se skládají a sedají si. Krátce přede mnou přišel na pozici výkonného ředitele Michal Bělák ze Znojma, sportovní ředitel mládeže je Petr Mašlej, výborný kluk, mimochodem také hrával v Olomouci. Budují se mládežnická centra - u Základní školy Šoupalka, buduje se internát pro střední školu, pan Brabec koupil bývalou polikliniku, aby bylo zázemí pro dorostence. Bojím se, že Sigma cestu ještě nevidí, protože nemá majitele, který by byl hlavou určující směr. A vůbec to nemyslím zle, žádnou zášť necítím. Sigmě budu přát, do ligy patří, vždycky byla stabilním klubem - a tak by to mělo být.
Rok 2011 a tehdejší vedení fotbalové Olomouce. Zleva: bývalý trenér Zdeněk Psotka, předseda představenstva Josef Lébr, místopředseda představenstva Robert Runták a marketingový, mediální a obchodní manažer Martin Rak.
Máte o Sigmu obavy?
Ani bych neřekl obavy, ale musí to někdo rychle uchopit, aby to mělo jasný směr. Za mě se to točí v bludném kruhu.
Zastupoval jste skupinu podnikatelů, kteří chtěli Sigmu koupit. Proč to nevyšlo?
Někteří kolegové na Sigmě vykládali, že se tlačím zpátky, ale tak to nebylo. Měl jsem dobrou práci, pak jsem pomáhal olomouckému hokeji, něco se nám podařilo vytvořit, byl plný zimák, Sigma spadla do druhé ligy. A tehdy jsem byl osloven podnikateli na Olomoucku, oslovil mě i pan primátor - a odtud vzešel impulz. Nebylo to tak, že bych usiloval o místo na Sigmě. Ale dopadlo to tak, jak to dopadlo.
Vrátíte se někdy do Sigmy?
Vůbec tak nepřemýšlím. Zrovna včera se mě na to v Ostravě někdo ptal a shodil jsem to ze stolu. Že bych čekal za bukem, až se v Sigmě uvolní místo? To nejde! Jsem v Baníku a věřím, že to tak zůstane. Asi to tak mělo být. Kamarád, dlouholetý funkcionář, mi říkal: Přestupují hráči, trenéři, funkcionáři. Tak tys přestoupil do většího klubu a nikdo ti to nemůže mít za zlé. Možná to někdo tehdy Radku Látalovi a Marku Heinzovi z fanoušků zazlíval, ale odešli, makali jinde a pomohli Baníku k titulu. Třeba i mně se podaří získat titul s Baníkem. Co víte.
