"Řekl bych, že národní mužstvo těží hlavně ze zlepšené vzájemné pomoci hráčů. Všiml jsem si totiž, že hráč s míčem má vždycky komu přihrát. Což vyplývá z výborného pohybu všech a z jejich hry na jeden dotek. Právě hra na jeden dotek byla základem výborného výkonu.
Proto je tým úspěšný kombinačně, soupeře snadno přehrává a vytváří si šance. Což zároveň souvisí s konstruktivním odebíráním míčů v defenzivě. Ani v obranné fázi totiž míč nikdo bezhlavě neodkopává, nebo ho neposílá dopředu bezhlavými nákopy. Naopak míč zůstává pod kontrolou, což je důležité pro režii hry.
Dalším efektivním momentem je, že obránci po získání míče respektují postup přes středovou řadu. Nevyřazují tak ze hry zálohu, velice silný článek mužstva.
Dnes už je samozřejmě vidět rukopis trenéra Brücknera. Dá se vysledovat, že je vede například k tomu, aby neopouštěli své posty, pokud to vývoj hry vyžaduje. Přitom například levý obránce Jankulovski se v ofenzivní fázi hry dokáže octnout v šanci před soupeřovou brankou. Ale když je zapotřebí, je na svém místě v obraně.
Současným reprezentantům taky náramně prospívá, že téměř všichni hrají v renomovaných evropských klubech. Má to obrovský vliv na jejich sebevědomí. To bylo z jejich hry proti Turkům patrné v každém okamžiku. Že proti nim stojí třetí mužstvo z mistrovství světa, z toho si vůbec nic nedělali.
To když hrávala moje genarace, mívali jsme přehnaný respekt i ze soupeřů, kterých jsme se bát vůbec nemuseli. Byli to fotbalisti jako my, jenom prostě žili v jiném prostedí a víc vydělávali.
Imponovala mi i ta nezištnost v koncovce. Hráči, kteří byli v šanci, ve třech případech ještě přihráli o něco líp postaveného spoluhráči. Koller si před úvodním gólem nehledal střeleckou pozici, ale ideálně přiťukl Rosickému. A gólové přihrávky Baroše a Rosického, kteří sami mohli skórovat, to byly také fotbalové lahůdky.
Právě podle toho lze usoudit, že to v mužstvu opravdu klape, že zase jde o výbornou partu, ve které si nikdo nic nezávidí. V týmu prostě nejsou žrouti, ale parťáci a kamarádi. A to dělá opravdu moc.
S druhým poločasem bych si hlavu nelámal. Svou sílu mužstvo ukázalo do přestávky a při čtyřbrankovém vedení poleví v koncentrace každý. K tomu přičtěme střídání šesti hráčů v poli. Jenže při takovém vývoji zápasu by bylo hříchem nedat šanci další hráčům, kteří tam podruhé můžou jít třeba od začátku.
Z jednotlivců mě uchvátil hlavně Rosický. Ty jeho přihrávky a pasy šajtlí, to bylo úžasné. Je to strašně těžký a riskantní kop, jenže on má při té šajtli snad osmdesátiprocentní úspěšnost. A pak to jeho fotbalové myšlení. Hra Rosického pro mě zkrátka byla třešničkou na dortu, ale mimořádný zápas hrál například i Baroš."
