„Vrátil jsem se na Slovensko,“ říká kouč, který v minulosti působil také v mexickém Acapulku. „Měli jsme v rodině vážné zdravotní problémy, které bych nechtěl rozvádět. Tak jsem trénoval třetí ligu,“ vysvětluje, proč se rozhodl dva roky pracovat u celku Rača Bratislava.
„Pak jsem trénoval dorost Petržalky. Měl jsem sice nabídky z Polska nebo z Prešova, ale musel jsem to všechno odmítat. Potřeboval jsem být blízko domova,“ popisuje.
„Sejde z očí, sejde z mysli? Jsou mnohem důležitější věci“
Vážné zdravotní potíže postihly Markovu manželku. „Myslím, že mě život zatahal za ucho. My trenéři máme svoje rodiny, svoje zázemí. A častokrát na to zapomínáme,“ popisuje Marko, který si dnes už může oddechnout. „Naštěstí už je vše v pohodě.“
„Měli jsme v rodině vážné zdravotní problémy, které bych nechtěl rozvádět. Tak jsem trénoval třetí ligu.“ |
Přesto s návratem k trenérskému povolání nespěchá. „Řekl jsem si, že si chci od fotbalu na rok odfrknout,“ usmívá se. „Protože člověk stále víkendy odevzdává fotbalu a zapomene na své blízké. Chtěl jsem jim to nějakým způsobem vrátit.“
Bez angažmá je sice už zhruba patnáct měsíců, nikam však nespěchá. „Mohli jsme vidět, že některým trenérům pauza pomohla. Třeba Michal Bílek byl bez fotbalu tři roky a vrátil se plný elánu,“ zmiňuje kouče, jehož k návratu na lavičku přesvědčila až na podzim 2016 Jihlava a nyní válí se Zlínem.
„A co se týče toho sejde z očí, sejde z mysli? To neřeším,“ má jasno Marko. „Může se to stát. Ale není to věc, které bych se obával. V životě jsou skutečně o moc důležitější věci, poznal jsem to na vlastní kůži,“ vrací se k nepříjemným zážitkům.
Jihlava mu přirostla k srdci. Cítil se v ní jako doma
Ostatně na lavičku se Marko občas postaví i dnes. Na začátku září například vedl v exhibičním zápase starých gard u příležitosti 70 let jihlavského fotbalu FC Vysočina proti pražské Spartě.
„Bylo to příjemné, do Jihlavy se vždycky rád vracím. Klub i město mi přirostly k srdci, protože jsem se tu cítil velmi dobře, jako doma,“ líčí Marko.
Karol Marko
|
Svůj hlavní cíl, postup do ligy, sice s Jihlavou nesplnil, přesto na Vysočinu nedá dopustit. „Byla tu velmi dobrá parta hráčů. Měli jsme celkem kvalitní mužstvo a sedli jsme si i lidsky,“ vzpomíná. „Diváci nám přáli a nám se před tou kulisou hrálo dobře. Protože i když se nám něco nepovedlo, dokázali ocenit, že kluci makali.“
Výsledky FC Vysočina Marko nepřestal sledovat ani v době, kdy už v Jihlavě nepůsobil. „Každý zápas, který byl v televizi, jsem viděl. A velmi jsem držel palce Jihlavě,“ prozrazuje. „Sledoval jsem je, měl jsem přehled o hráčích, o všem. Byl jsem jako fanoušek klubu. A hodně smutný jsem byl i z toho, že Jihlava nakonec sestoupila.“
Vysočina totiž po šesti letech vytrvalého boje o záchranu v nejvyšší soutěži nakonec ligu letos na jaře už udržet nedokázala. „Fotbal je vždycky otázkou peněz a tohle je úděl malých mužstev, která musí prodat kvalitní hráče,“ uvědomuje si Marko. „Někdy je to i otázka štěstí, jaké jsou nákupy a jaké prodeje. Jestli je to vyvážené. Vždycky ale rozhoduje více faktorů.“
Fanoušci však podle něj nemusí mít hlavy svěšené. „Vysočina má totiž jednoznačně jednu z nejlepších prací s mládeží v České republice,“ je přesvědčený Marko.
Dělat spolukomentátora je pro něj zábavaČastěji než u fotbalového trávníku se slovenským trenérem Karolem Markem nyní můžete přijít do kontaktu u svých televizních přijímačů. Bývalý kouč FC Vysočina totiž pokračuje v roli spolukomentátora, konkrétně pro STV. „Je to zábava,“ říká Marko. „Člověk jde do televize s tím, že se snaží předat svůj názor na to, co se děje na hřišti. Povídáme si o fotbale, můžu nabídnout svůj pohled i zkušenosti.“ A také prodat jazykové znalosti. Konkrétně u Marka italštinu a španělštinu. „Proto mě zvou na zápasy italských mužstev v Lize mistrů nebo při mistrovství světa na latinskoamerické týmy. Je mi to blízké,“ vysvětluje Marko. „Určitě bych si netroufl třeba na nějaké holandské mužstvo, protože tam zkrátka nejsem doma.“ Přípravu na spolukomentování Marko rozhodně nepodceňuje. „Studoval jsem jednotlivá mužstva, jak hrají. A také denně poslouchal jedno hispánské rádio, kde mluvili o fotbale a kde jsem se dozvídal věci, které tady nejsou tak známé,“ prozrazuje. Letošní šampionát byl pro Marka překvapením. „Mužstva, která byla největšími favority a která se měla jako každé mistrovství dostat mezi posledních osm, tam najednou nebyla,“ připomněl kolaps Německa nebo neúspěch Španělska. „Fotbal se posunul někam jinam. Už skončila éra barcelonského tiki-taka, fotbal šel do velké rychlosti,“ zaznamenal. „Držení míče už možná není tak důležité a dominantní jako to, jak správně vést útok a jak chodit do přečíslení.“ Mnohem větší význam získaly i standardní situace. „Což až tak nebývalo. Vlastně je to věc, kterou zahájil až Karel Brückner,“ zmiňuje legendárního českého kouče. „To byl největší propagátor standardních situací, teď se to velmi prosadilo a rozhodovalo to zápasy.“ A v neposlední řadě Marko zaznamenal vyváženost útočné a obranné hry. „Stále posloucháme: chceme hrát ofenzivní fotbal. Jenže bez kvalitní defenzivy nikdo nic nevyhraje,“ myslí si Marko. „Ofenziva je krásná věc, vyhrajete s ní jednotlivé zápasy. Ale na trofej bez kvalitní defenzivy nedosáhnete. Francouzi bránili velmi dobře,“ chválil Marko čerstvé světové šampiony. |
