"Jsem rád, že jsem mohl odchytat všechny zápasy. Důležité bylo, že i když se mi třeba nedařilo, trenéři mě nechali v klidu a podrželi mě," řekl 29letý brankář, který do Liberce přišel před necelým rokem.
Byl jste někdy v kariéře tak vytížený jako v Liberci?
Když jsem kdysi hostoval na Kladně, taky jsem byl jednička a odchytal jsem tam dvanáct kol. Pak jsem se shodou okolností v Liberci zranil při střetu s Parksem. Ve Slovanu Bratislava byl první rok fantastický, získali jsme titul a odchytal jsem hodně zápasů, bohužel jsem se zase zranil. Letos mi konečně vydrželo zdraví. Měli jsme náročnou letní přípravu, ale vyplatilo se to.
Většinu sezony jste před sebou měl velice mladou stoperskou dvojici Kelič – Dejmek. Jak vám fungovala spolupráce?
Z jejich mládí vyplývaly občas chyby, kterých se zkušený hráč většinou vyvaruje. Ale zlepšovali se od zápasu k zápasu. Na stoperovi a gólmanovi jsou chyby bohužel nejvíc vidět, protože to končí šancí nebo gólem. Když útočník za stavu 0:0 zahodí jasnou gólovku, nikdo ho nehaní. U stopera to je obráceně, protože z toho může být rozhodující moment zápasu.
David BičíkBrankář Slovanu Liberec, nar. 6. dubna 1981 Výška: 194 cm, váha: 90 kg Číslo dresu: 30 Odchovanec Sparty začal s A-týmem trénovat už v 18 letech, do ligy však nahlédl až o čtyři roky později. Hned v premiéře v březnu 2004 se dostal i na hřiště, když v derby se Slavií nahradil vyloučeného Koubu. Hostoval v Plzni a Kladně, dva roky působil ve Slovanu Bratislava, odkud v létě 2010 zamířil do Liberce. Tady odehrál během sezony všech 30 zápasů a ve 12 z nich udržel čisté konto. |
Musel jste na mladíky v obraně víc křičet?
Snažím se s nimi komunikovat pořád. Mám největší přehled o tom, co se ve hře děje, protože to vidím krásně zezadu. Tím, že jsou mladší, jsem musel křičet víc než normálně. Někdy jim člověk v zápalu hry vynadá, ale to k fotbalu patří. Že bych je extrémně seřvával, to zas ne.
Ve dvanácti zápasech jste udržel čisté konto. Jak tahle série vznikla?
Dá se říct, že s podzimním příchodem trenéra Rady. Pod ním jsem ze sedmnácti zápasů vychytal osm nebo devět nul. Kouč Rada dbal na zabezpečenou obranu, když se dobře brání už od útočníků a hraje se presink, má to brankář jednodušší.
Které z těch nul si ceníte nejvíc?
To je těžko říct. Každá nula z venku je dobrá. Je taky fajn, když člověk podrží tým a chytne nějakou vyloženou šanci a vede to třeba k vítězství.
Bylo vám během sezony někdy úzko?
Při podzimním zápase v Olomouci. Udělal jsem chybu, špatně jsem vyběhl a dostali jsme gól. Do přestávky jsme inkasovali další dva a bylo hotovo. Po zápase mě ale trenéři podrželi. Říkali, že se to stane a abych vybíhal dál, že úspěšnost je vždycky větší, když člověk hru čte. Jejich důvěra byla důležitá pro moje sebevědomí. V některých jiných týmech by mě vyhodili z branky.
Co vůbec říkáte liberecké sezoně, která skončila sedmým místem?
Bylo to nahoru dolů. Neudrželi jsme si stabilní výkonnost. Po příchodu trenéra Rady se nám začalo dařit. Vstup do jara byl zase špatný, ale od čtvrtého kola jsme doma neprohráli. Ta sezona prostě byla taková zvláštní.
Ale pro vás jako brankáře úspěšná.
No, úspěšná. Osobní úspěch je hezký, ale fotbal je týmový sport. Radši bych byl v tabulce čtvrtý a měl třeba jen osm nul.
Svými výkony jste určitě upoutal manažery jiných klubů. Máte nějaké nabídky?
Mám v Liberci platnou smlouvu ještě na dva roky. O nabídkách zatím nic nevím, teď skončila sezona. Jsem spokojen, nikam nechci utíkat. V Liberci mě to baví, máme krásný stadion, škoda, že na fotbal nechodí víc lidí, ale to je i naše vizitka.
Co říkáte odchodu kouče Rady. Mrzí vás to?
Ani nás to nepřekvapilo, trenér nás o tom informoval. Udělala se tady dobrá parta, táhli jsme za jeden provaz. Pan Rada nás stmelil, byl náročný, ale v dnešní době je potřeba, aby trenér po hráčích dupal. Jeho odchod nás může mrzet, ale to je tak všechno. Nic s tím neuděláme.
Jak budete po sezoně relaxovat?
Ve čtvrtek odjíždím na čtrnáct dní s rodinou do Španělska. Takže moře a pohoda.
